Komunisti sem tam museli snést i satiru, jak napsal kolega Jiří Peňás v souvislosti s pozdvižením nad nejnovějším protestsongem Jarka Nohavici. Na druhou stranu ovšem ten názor, který dodává Nohavicovi v očích jeho věrných tu atraktivní vzdorovitost – že v Evropě o všem rozhodují válkychtiví Američané –, komunisté snášet nemuseli, ten šířili. Má pozoruhodně vytrvalý kořínek. A zřejmě nějakou speciální kulturní přitažlivost. Protože pokud mu někdo zcela vážně věří, tak pro oči nevidí. Čemu tu Američané vládnou?

Podívejme se na hospodářství. Americké investice samozřejmě v Česku existují, nejsou bezvýznamné a stále přicházejí, ale rozhodující nejsou. V tabulkách zahraničních investorů se obvykle USA dostávají až mezi „ostatní“, když na prvních místech jsou země jako Německo, Holandsko a další země EU – včetně Kypru, přes nějž se s vysokou pravděpodobností realizuje hodně investic, jež fakticky pocházejí z Česka nebo z jiných zemí včetně Ruska.

Obratem je obchod s USA až za desátým místem, podílí se na našem zahraničním obchodu o něco víc než dvěma procenty. Okolo osmdesáti procent našeho zahraničního obchodu se odehrává se zeměmi EU, je to vysoký podíl i mezi členskými státy EU samotnými.

V tak zásadní strategické oblasti, jako je energetika, nic americký vliv neprozrazuje. Co není státní nebo české, je německé. Plynovody jsou vlastněné skupinou Allianz napůl s pasivním kanadským penzijním fondem. Ti nás napojili na německo-ruskou soustavu tak důkladně, že plynovod Gazela, spojující německé plynovody s Nord Streamem, stavěla ruská firma. Americký vliv?

Strategický význam amerických investorů naopak v některých ohledech klesá – v minulé dekádě odešli Američané třeba z bankovnictví (když se z GE Money Bank stala Moneta). Ruku v ruce s tím klesá americký význam i v profesích, které tento sektor obsluhují. Třeba pracovníci české pobočky velké americké právnické kanceláře Weil, Gotshal & Manges se před pár lety osamostatnili – být součástí americké nadnárodní firmy už na českém trhu nepřinášelo tu přidanou hodnotu jako dřív.

Nejdůležitější česká televize, Nova, bývala americká, ale nyní patří české PPF. Žádné jiné významné mediální aktivity tu Američané nevlastní a nikdy nevlastnili.

Je pravda, že americká filmová produkce zaplňuje dost vysílacího času komerčních televizí. Nikde jinde prostě výplň béčkových akčních či romantických filmů a seriálů tak levně nepořídí. Jenže s nástupem streamovacích platforem čím dál tím víc platí, že si každý může vybrat, a tradiční liberální odpověď „Tak se na to nedívejte“ se stává zcela realistickou volbou.

Ovlivňují tedy americké firmy ještě jinak naši životní kulturu? Těžko. Nábytku vévodí Ikea a německé či rakouské firmy. Žádný z řetězců hypermarketů se stavebninami a domácími potřebami není americký. Žádný z velkých oděvních řetězců, jež zaplňují naše nákupní centra, není americký. Je tu jen pár individuálních značek, míň než v západní Evropě. Žádný velký řetězec supermarketů není americký. A nejsou v nich skoro žádné americké značky. Chcete-li naopak žít jako Němec, máte v Lidlu příležitost.

Takže zbývá snad jen ten McDonald’s, houževnatý symbol amerikanizace světa, na který se tak dobře nadává a, soudě z dlouhodobých výsledků firmy, stejně dobře (a zřejmě tajně) se v něm jí. Opájení se odporem k McDonald’s taky představuje typický symbol importovaného antiamerikanismu. Západoevropské země totiž po druhé světové válce, v letech Marshallova plánu, byly pod silným americkým vlivem, kulturním i hospodářským – silnějším, než jsme kdy po roce 1989 zažili my. Dovoz tohoto pocitu skoro jako by byl další způsob, jak dohonit Západ.

Tlačí nám sem tedy Američané svou progresivistickou, globalistickou ideologii? Ta se šíří všude možně, ale důvodů ke stížnostem máme relativně málo. Open Society Foundations George Sorose, notorický šiřitel této agendy, nás v roce 2012 v zásadě ze svých programů vyřadil (česká nadace Otevřená společnost od té doby není součástí jeho sítě). Pohled na jeho granty ukáže, že dnes míří hlavně na Balkán a do Maďarska. Ale i do Itálie, Španělska či Německa jich dnes putuje víc než k nám. Chcete-li vědět, odkud šiřitelé těchto myšlenek berou peníze, podívejte se radši na norské fondy. A pochopitelně obojí bledne před prostředky EU, jež sem tečou přes Evropský sociální fond.

Totéž platí pro hodnotovou orientaci českých elit. Lze citovat – a taky bývá citováno – pár křiklavých příkladů. Jak státní zástupce Ištvan chodil na americké velvyslanectví a tak. Ale jsou křiklavé hlavně proto, že jsou výjimečné. Příležitosti k profesnímu růstu, ke kariéře v nadnárodních institucích, k získávání užitečné kvalifikace či grantů dnes zcela samozřejmě nabízí Evropa, ne Amerika. Pokud třeba dnes významná česká soudkyně dá rozhovor s titulkem „Neomezená svoboda slova dává moc prostoru nepřátelům systému“, slaďuje se tak s převládající doktrínou ve Štrasburku, nikoli ve Washingtonu.

Zbývá tedy velmi malý výsek oblastí, kde americký vliv zřetelný je. Zpravodajské služby. Bezpečnostní politika vyplývající z toho, že jsme v NATO. Protože Evropa je vojensky slabá. Ano, Američané dnes do značné míry rozhodují o tom, jak se bude vyvíjet velká válka na evropském kontinentě. Jinak by o tom rozhodovali Rusové. To by bylo na jiný článek.

Ale i tady se můžeme podívat na to, jak silný ten vliv u nás vlastně je. Jestliže bylo setrvalým, letitým cílem amerického hegemona přinutit své evropské klienty, aby zvýšili výdaje na obranu na dvě procenta HDP ročně, tak si můžeme říct, že naše politické elity dokázaly odolat. Tady se skutečně smály Amíkům do ksichtu. Ani američtí zbrojaři dlouhodobě neměli žádný zvláštní důvod se radovat. Jestliže se teď nakupuje víc zbraní z Ameriky a jestli je třeba dost možné, že dodavatel příští jaderné elektrárny bude americký, tak to stále nepředstavuje žádnou americkou převahu, jednostrannou orientaci či všudypřítomnost u nás.

Pokud přesně to budou někteří lidé tvrdit a pokud tento názor bude u části tzv. obyčejných lidí snadno rezonovat, bude to mít důvody jiné.