V Bruselu se minulý týden odehrála velká policejní razie, a to přímo v nejvyšších patrech evropské socialistické politiky. Zadrženo bylo několik pracovníků Evropského parlamentu. Ve vazbě skončila místopředsedkyně Eva Kailiová z řecké socialistické strany PASOK. Stejně jako její přítel, asistent italského europoslance. V byte Kailiové našla policie při razii pytle plné bankovek v hodnotě několika set tisíc eur. Prokuratura je obvinila z účasti ve zločinecké organizaci, praní špinavých peněz a korupce, aniž je jmenovala. Prokurátoři uvedli, že již několik měsíců měli podezření, že se stát z Perského zálivu snaží ovlivňovat rozhodování v Bruselu. Čtyři zadržení čelí obvinění, že přijali dary a peníze od katarských zájmových skupin, aby ovlivnili politická rozhodnutí v období před pořádáním mistrovství světa ve fotbale v Kataru. Kailiová v parlamentu před mistrovstvím světa vystoupila s projevem, v němž vyzdvihovala reformy v pořadatelském Kataru, které podle ní inspirovaly arabský svět. „Katar je průkopníkem v oblasti pracovních práv,“ prohlásila řecká socialistka. Přitom Katar až po zahájení šampionátu přiznal, že během prací na budování veškeré infrastruktury pro mistrovství zemřelo odhadem čtyři sta až pět set zahraničních dělníků. Od levicové socialistky ze strany, do jejíhož repertoáru tradičně patří ochrana práv zaměstnanců, ta slova zněla poněkud pozoruhodně.

Kailiové se okamžitě zřekla mateřská strana a byla zbavena funkce místopředsedkyně parlamentu. Ruce pryč od ní dávají i všechny unijní špičky. Ty označily vyšetřování za velmi znepokojivé a stejně jako premiéři a ministři z evropských zemí se bojí dopadů na důvěryhodnost celé Evropské unie.

Zatím netušíme, jak moc má belgická policie nabito důkazy. Ani nevíme, jestli velkolepá mediální prezentace není plácnutím do prázdna jako u nás teatrální razie na Úřadu vlády v roce 2013. Historie už pamatuje celou Evropskou komisi Lucemburčana Jacquese Santera, která v roce 1999 padla po finančním skandálu, když se ukázalo, že francouzská komisařka pro vědu Edith Cressonová si z programů pro vědu a vzdělání mládeže financovala svého přítele. Profesí zubaře.

Teď má ale nový příběh kolem Evy Kailiové geopolitický rozměr. Po Putinově invazi na Ukrajinu a odříznutí od ruského plynu se Evropa zaměřuje na Katar jako na jednoho z klíčových dodavatelů zkapalnělého plynu LNG, na který se okolo celé Evropy stavějí terminály. Dlouhodobé kontrakty s Katarem už mají podepsané Poláci. Teď se smlouvu na patnáct let poprvé chystají uzavřít i dlouho váhající Němci. Katar má tolik plynu, že by bez problémů zvládl sám zásobovat celou Evropu. Emír se vydal na misi šarmu a nabídky velkých investic, která měla zastávku i na Pražském hradě. Snaží se prezentovat Katar jako spolehlivou, civilizovanou zemi, na niž se lze v obchodě spolehnout. Protiklad Ruska, které plyn využívalo jako zbraň. Po Putinově agresi není ale dobré zapomenout, co je zač Katar. Že je to země, která se po světě dlouho snaží financovat radikální islám. Roky platí na univerzitách ve Spojených státech i v západní Evropě centra islámských studií, která k prosazování svých zájmů a šíření své ideologie využívá. Trefně to popisuje Michel Houellebecq v knize Podvolení. Jedním z hlavních hrdinů je rektor slavné Sorbonny, která se díky velkému finančnímu daru na islámská studia dostala pod vliv Kataru. Houellebecq sarkasticky popisuje, že Saúdové už měli britský Oxford, tak si Katar koupil Sorbonnu.

Katar má jiné civilizační hodnoty a jiné zájmy než my. Stejně jako je má Rusko nebo Čína. To neznamená, že ve chvíli, kdy někoho přímo nenapadají jako teď Putin, s nimi nemáme obchodovat. Při těch obchodech si však musíme dát velký pozor, abychom se na zemích typu Kataru nebo Číny nikdy v ničem nestali závislými. Rusko nám dalo tvrdou lekci, jak taková závislost končí.