Architekt David Kotek tvrdí, že lokalita je vždy mnohem důležitější než dům samotný. Dům lze totiž upravit, přizpůsobit aktuálním potřebám, širší okolí udávající atmosféru místa však přetvoříte jen stěží. A příběh jeho po všech stránkách nevšedního bydlení architektovo přesvědčení stvrzuje.

Chcete ho?

Na starý větrný mlýn narazil David Kotek náhodou při svých pravidelných vyjížďkách na kole po Ostravsku, odkud tento šestačtyřicetiletý architekt pochází. Stavba, která díky svému umístění na návrší nad obcí Zbyslavice jednoznačně dominuje celému okolí, mu ihned učarovala. Další dlouhé roky se sem pravidelně vracel odpočívat. Když tady jednou narazil na tehdejšího majitele, který mlýn používal k rekreaci, dal se s ním do řeči a celý objekt si prohlédl. „Na konci prohlídky mi řekl, že mi mlýn prodá, pokud budu chtít,“ vzpomíná Kotek na dobu kolem roku 2008. Tehdy ho odradily komplikované majetkové vztahy týkající se pozemků i nelehká doba nastupující ekonomické krize, kvůli které architekti po celé republice přicházeli o zakázky.

Mlýn ale David Kotek ze své hlavy dostat nedokázal a o pár let později jej skutečně koupil, a to navzdory jeho velmi žalostnému stavu. Kamenný mlýn nápadně připomínající podobné stavby z Holandska pochází z roku 1869, kdy nahradil svého staršího dřevěného předchůdce. Mlýn svému původnímu účelu sloužil ještě před sto lety, za druhé světové války z něj vzhledem ke strategické poloze Němci udělali kulometné hnízdo. V době, kdy nemovitost Kotek kupoval, bylo kamenné válcové těleso doslova potrhané v důsledku neodborné instalace vrtulí, které přenášely síly špatným směrem. Bylo jasné, že se stavbou bude ještě mnoho trápení, nadšení však architekta neopouštělo.

Dlouhou dobu pak přemýšlel, jak s technicky unikátním objektem naložit. S ohledem na zakládání rodiny a potřebu trvalého bydlení zvítězila nakonec varianta plnohodnotného rodinného domu. Vypracování finálního návrhu mu však dalo pořádně zabrat. „Zvažoval jsem různé možnosti, chtěl jsem totiž dům pojmout jako vlastní architektonický manifest. Zkoušel jsem jej zakopat pod zem, odlít z betonu, nic ale nefungovalo. Až jsem si nakonec řekl: ‚Kotku, uklidni se!‘ a navrhl jsem vcelku jednoduché domy.“

Plusy nad minusy

Pro architekta, zakladatele ostravského ateliéru PROJEKTSTUDIO, bylo zásadní ponechat mlýnu jeho dominantní postavení, které v krajině po staletí zaujímal. K jeho omítnutému válci, který musel mezitím nechat pečlivě „sešněrovat“ ocelovými pásy podobně jako dřevěný sud, připojil trojkřídlý dům s půdorysem nepravidelné hvězdice umožňující důležité průhledy napříč stavbou i pozemkem. Jedno křídlo patří dětem, druhé ložnici s prostornou šatnou a třetí kuchyni s velkým jídelním stolem, u kterého rodina tráví nejvíc času. Všechny části sdílejí stejné charakteristiky – mají obložení stěn ze světlé borovicové překližky a obytné místnosti jsou otevřené do krovu. Dětské křídlo je navíc navrženo tak, aby se dalo v budoucnosti snadno prostorově upravovat. Dům o ploše sto padesát metrů čtverečních dýchá originalitou, ta mu však nijak neubírá na útulnosti.

Samostatnou kapitolu představovalo vhodné využití tří kruhových pater mlýna, jehož část je přímo vtažena do interiéru domu – mlýn není pouhou „dekorací“, ale stal se samozřejmou součástí bydlení. Jeho přízemí je dalším obývákem rodiny, patro nabízí pokoj pro hosty se samostatnou koupelnou a nejvyšší část je jedním působivým prostorem s odhalenou stropní konstrukcí. Díky množství malých oken jsou interiéry mlýna i přes tloušťku zdí dostatečně osvětleny.

Novostavbu včetně střech nechal architekt David Kotek obléct do štípaného modřínového šindele, který během pěti let ztmavl a získal přirozenou patinu. Co se týče provozu, jde do velké míry o soběstačný ostrovní systém – dům má svoji studnu, solární panely a tepelné čerpadlo. Bydlení u větrného mlýna uprostřed polí s sebou samozřejmě nese mnohé obtíže. Otázku, zda svého rozhodnutí občas nelituje, však rázně neguje. Výhody převládají a na jiné místo s podobným kouzlem by ani jinde nenarazil. A to v konečném součtu rozhoduje.