V době, kdy vládla v Polsku strana Právo a spravedlnost (PiS), byly v zahraničí podrobně zkoumány veškeré její personální kroky. Každá výměna ve veřejnoprávní televizi, změny mezi soudci, vše bylo považováno za nezpochybnitelný důkaz utužování údajného autoritářského režimu. Tyto analýzy ale často začínaly jaksi v polovině. Polsko má tradici studené občanské války, kdy po změně vlády probíhají hluboké čistky napříč státní správou – a ano, i ve veřejnoprávní televizi, která je tam silně zpolitizována. Po nástupu vlády vedené Občanskou platformou došlo k další důkladné čistce, v některých ohledech brutálnější než té za PiS.

O změně vedení v Polské televizi (TVP) na hraně legality a nejspíše už za ní, která skončila policejní přítomností v centrále, jsme již v Echu psali. Proti postupu premiéra Donalda Tuska se tehdy ozvaly i novinářské organizace, předtím k PiS a fungování TVP značně kritické.

Vláda se prý s prezidentem dohodla. Duda slíbil podepsat kandidáty na velvyslance, které mu vláda předloží. Výměnou vláda měla odvolávat jen šéfy zahraničních úřadů, kteří v cizině strávili již tři nebo čtyři roky, což je standardní doba vyslání. Tedy prezident neměl blokovat Tuskovy nominanty, pokud Tusk nebude předčasně odvolávat velvyslance vyslané za PiS.

Dohoda ale ztroskotala. Obě strany se navzájem obviňují z jejího porušení. Vláda tvrdí, že navzdory slibu Duda nepodepsal žádné navržené kandidáty. Zároveň ale není žádným tajemstvím, že Tusk byl z dohody frustrovaný. Tempo, kdy výměna velvyslanců měla být rozložena do několika let, považoval na nepřípustně pomalé. Rozhodl se tedy prezidenta obejít.

Plán je velvyslance odvolat „na konzultace“ a nahradit je chargé d’affaires, jak se říká vedoucímu ambasády bez hodnosti velvyslance. Odvolání na konzultace je diplomatický prostředek většinou používaný k vyjádření nespokojenosti s kroky země, kde velvyslanec působí. Chargé d’affaires většinou je člověk pověřený vedením zahraničního úřadu v době absence velvyslance. Pokud dojde k plánovanému vyslání chargé d’affaires místo ambasadora, znovu se jedná o diplomatické vyjádření nelibosti. Využívání těchto mechanismů kvůli domácím problémům je spíše vzácné. Partnerské země to nemusí pochopit. Změny jsou plánovány, či již proběhly, na některých nejdůležitějších postech, jako jsou USA, NATO, OSN nebo Čína, ale také třeba v Itálii. Zatímco vztahy v Evropě to nejspíše neovlivní, naopak v Pekingu jsou na dodržování protokolu hákliví. A chargé d’affaires má menší pravomoci. Zatímco velvyslanec má právo žádat o přijetí u hlavy státu, chargé d’affaires pouze u ministra zahraničí. Chargé d’affaires jsou v diplomatickém protokolu také řazení až za velvyslance. Chystaný krok polské vlády je tak opravdu nestandardní. Ke změnám by mělo dojít ke konci července.

Za změnou evidentně stojí osobní a vnitropolitické důvody. I když se PiS a Platforma ve většině otázek neshodnou, zahraniční politika mezi ně nepatří. Obě strany vidí stejnou důležitost v americkém spojenectví a NATO, nepřátelskosti vůči Rusku a podpoře Ukrajiny. Neshody panují ohledně EU a Německa, ale v diplomacii nejde jen o tyto posty.

Výměna velvyslanců není v mnoha systémech nic neobvyklého. Například v USA tradičně při změně prezidenta rezignují všichni ambasadoři. Není tajemstvím, že velká většina z nich jsou političtí nominanti. Je to běžná odměna pro význačné podporovatele. Ani v Česku nejsou političtí nominanti neznámí. Seznam ambasadorů bývá předmětem vyjednávání mezi Hradem a Černínským palácem, případné spory se ale daří držet mimo média, na rozdíl od Polska. Také vláda většinou respektuje rozhodnutí své předchůdkyně. Ta Fialova tak nakonec nezablokovala vyslání Vojtěcha Adama do Finska, i když se jasně jednalo o člověka Andreje Babiše.

Také v Polsku jsou výměny velvyslanců normální. Stejně jako v případě TVP, nestandardní je Tuskova razance, rychlost a ochota ohýbat pravidla. Tusk ví, že si to může dovolit, protože jeho kroky nejsou zdaleka pod takovým drobnohledem jako ty učiněné za vlády PiS, protože on to přece myslí dobře.