Tři měsíce po smrti Karla Schwarzenberga žijí na Dřevíči dva koníci. Stará se o ně paní Naďa, která se podobně jako o ně starala o knížete. To znamená laskavě, vlídně a pozorně. Říkala mi, že jsou to její oblíbenci, jen je na nich vidět, že jsou od podzimu jacísi smutní. Když jsem tam byl na jaře, procházeli se po louce a dotvářeli bukolický charakter celkového dojmu. Nejdřív předstírali úplný nezájem o nějakého návštěvníka, ze kterého toho moc nekouká, ale když viděli, že se před návštěvou objevila bábovka s kávou, začali se pomalým krokem přibližovat, až nakonec strčili svou koňskou hlavu přes návštěvníkovo rameno, přičemž nijak nezastírali, že mu hodlají bábovku sežrat a možná i kávu svými nozdrami vysrknout. Návštěvník nevěděl, jaký je bonton v tomhle ohledu, tak dělal, že si oprsklých tvorů moc nevšímá, a snažil se bábovku i kávu co nejrychleji zkonzumovat sám. Jinak to ale byli milí koníci.

Jiří Peňás