Macronova autonomie vůči USA a česká role
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Evropská jednota v otázce ukrajinské války, kterou rozpoutalo Rusko, dostala další trhlinu. Postoj Francie a Německa býval často váhavý, s výhradami. Německo válkou utrpělo ekonomicky nejvíce, protože přišlo o levný ruský plyn nejen pro domácnosti, ale hlavně pro průmysl. Levný ruský plyn byl základním pilířem Němci prosazovaného Green New Dealu, který je ve střední Evropě přijímán s velkým přemáháním a odporem veřejnosti. Absurditu extrémních poloh boje za záchranu klimatu nejlépe usvědčuje, že Evropa jako celek produkuje maximálně 9 % CO2, což je s Británií asi 2,8 mld. tun roční produkce CO2, zatímco Čína si s něčím takovým nedělá žádné starosti, protože do roku 2024 zvýší o 2 mld. produkci CO2 z nových uhelných elektráren. Evropa i přesto chce nadále zdražovat a zhoršovat kvalitu života svých obyvatel, snižuje konkurenceschopnost průmyslu navíc v situaci, kdy nemá prakticky žádnou významnou přednost v technologiích, kde dominuje Amerika a Čína.
Německo válkou na Ukrajině ztrácí i politicky, především ve prospěch Polska, které se stalo lídrem evropské aliance proti putinovskému Rusku. Polsko, které je čtyřikrát, aspoň podle počtu obyvatel, větší než Česká republika, dlouhodobě posiluje ekonomicky a vojensky. Z pochopitelných historických důvodů, které mu připomínají, jak si je vždy Rusko nebo Německo porcovalo, vsadilo na strategické spojenectví s Amerikou a stává se mocností nejen střední, ale celé Evropy; podobně jako v případě Itálie se to děje s velkou podporou Washingtonu. To se v mnohém oslabenému Německu nelíbí, ale americký vliv na střední Evropu není po chuti hlavně Francii. První náznaky se objevily už před několika týdny a uplynulý týden je jasně formuloval Emmanuel Macron po návratu z Číny.
Prezident Macron se v Pekingu dočkal přátelského přijetí s červeným kobercem, zatímco na návštěvě ho doprovázející formálně nejvyšší představitelka Evropské unie Ursula von den Leyenová byla ostentativně přehlížena a po příletu do Pekingu musela na letišti projít terminálem pro běžné cestující. Francouzský prezident odletěl z Číny evidentně posilněn, když varoval před přílišnou závislostí Evropy na Americe, varoval, aby se Evropané nestali vazaly, že je třeba vybudovat si vlastní evropskou strategickou autonomii a především se Evropa podle Macrona nemá nechat vtáhnout do konfliktu mezi Čínou a Amerikou a hlavně musí mít svou vlastní evropskou politiku v otázce Tchaj-wanu.
„Nejhorší by bylo myslet si, že my Evropané bychom měli v této věci následovat příklad a přizpůsobit se americkému rytmu a přehnané čínské reakci. Proč bychom měli jít tempem, které zvolili ostatní? V určitém okamžiku si musíme položit otázku našeho zájmu. Jakým tempem chce jít samotná Čína? Chce mít tento útočný a agresivní přístup?“
„My Evropané se musíme probudit. Naší prioritou není přizpůsobovat se agendě ostatních ve všech regionech světa,“ řekl sebevědomý francouzský prezident. V Číně také mluvil o válce na Ukrajině a o roli Číny při dojednání míru, což je v poslední době myšlenka, která se objevuje i ve střední Evropě. Francie je zastánce vize silné evropské armády a znervózňuje ji solitérní budování polské armády, která se stává na kontinentě jednou z nejsilnějších. Česká republika má na geopolitiku jen pramalý vliv a může se jen správně přidat na dobrou stranu, dělat sama něco pro svoji obranyschopnost a hlavně udržovat silné spojenecké vazby ve střední Evropě. V kontextu malé role České republiky jsou o to směšnější silácké výroky, sledování odchylek od těch správných názorů a jejich kádrování. Přitom věcná diskuse zabraňuje zatemňování realistického úsudku.