Kultovní, nostalgické, omamné a vábivé. Takové jsou železnice, které lákají tisíce nadšenců milujících vlakovou romantiku. Milovníci železnic, takzvaní šotoušové, nejsou jen ti, kdo riskují život tím, že se fotografují s vlakem mířícím přímo na ně, ale i ti, kdo dokážou postavit věrohodný model železnice či nějakou tu opravdovou zachránit před zánikem.

Jan Müller z Roztok u Prahy spolu s dalšími nadšenci-modeláři vytvořil napodobeninu vysočanského nádraží a jeho okolí. Pro veřejnost je místnost s modelem železnice o velikosti 35 metrů čtverečních v prostorách Správy železnic Roztoky otevřena vždy jednou za měsíc a členy modelářského klubu to stojí dost energie. Zastihla jsem je den před výstavou. „Musíme to tu dát do kupy, vyčistit model, opravit, co nefunguje, zkontrolovat světla,“ říká fanoušek železnic, který vlaky obdivuje od svých čtyř let, kdy dostal první soupravu. Peníze ze vstupného, které je spíš symbolické, sotva pokryjí náklady na nájem a elektřinu. Do modelů vlaků, kolejišť a budov dali členové klubu už majlant. Kolik celý model železnice stojí, prozradit nechtěli. „Noční můra všech modelářů je, až ty jejich věci začnou prodávat za ty peníze, za které jim řekli, že je koupili,“ vstupuje do hovoru Antonín Hekl, který je ve spolku čtyři roky. I on železnicím propadl. Šotouš si neříká nikdo z této skupiny, podle jejích členů jde o pejorativní označení pro lidi, kteří jsou vlaky jen posedlí, ale nic pro ně nedělají.

Ale vraťme se k penězům. Jeden vagon stojí zhruba dva tisíce, lokomotiva osm až patnáct tisíc. Ve vláčcích, na peroně, v čekárně jsou malé postavičky, set s šesti figurkami stojí tři stovky. „Železniční modelářství je jedno z nejnáročnějších, to si musíte vše postavit, je sice spousta polotovarů, ale jako celek si to sestavujete sami,“ upozorňuje Jan Müller. Postavit model členům spolku trvalo sedm let a začali tím, že si vzali papír a vše si nakreslili. „Využíváme speciální program, kam si zadáme rozměry, jak pravé, tak modelové, a ukáže nám to, kolik potřebujeme prostoru. A pak už je to otázka představivosti. Každý model je kompromis, nejde to udělat úplně stejně, musíme vždycky zapojit fantazii,“ dovysvětluje.

On sám na modelu vyráběl hlavně krajinu, a to z plastových vláken, která se prodávají jako statická tráva. Dává do kupy i vlakové soupravy, které většinou shání na německé burze. Müller i jeho kolegové se inspirují i jinými modelovými královstvími. Nedávno si o jedné slunečné sobotě vyrazili vlakem do Žďáru nad Sázavou, kde si parta vlakových nadšenců jako vzor pro svůj model železnice vzala Českomoravskou vrchovinu. „Ústřední dominantou je žďárská stanice se svým rozsáhlým kolejištěm a vlečkou vedoucí do firmy Žďas,“ píše se na jejich stránkách. V tomto království stojí podél trati i model hradu Pernštejn, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nebo viadukt v Dolních Loučkách.

Velkým vzorem pro vlakové modeláře je Miniatur Wunderland v Hamburku, největší modelová železnice na světě o 1300 metrech čtverečních, kde lze vidět koleje přes Skandinávii, Rakousko, Švýcarsko, ale i železnici americkou. Několikapatrová budova stojí v bývalých solných skladištích. „Ti dva, kteří Miniatur Wunderland založili, si splnili sen; a my vlastně taky, to není nic jiného než plnění snů,“ vysvětluje Müller. Ještě sní o tom, že by udělali model pražského hlavního nádraží, i když to je zatím vzdálená iluze.

Jeho vášeň k vlakům se projevuje i tím, že patří do spolku Zubrnická museální železnice, který se snaží obnovit trať z Velkého Března do Zubrnic. Asi padesát lidí společně koupilo pozemek pod zrušenou tratí a má úmysl vrátit koleje zpátky. Vzhledem k tomu, že tam bývaly dřevěné pražce, může jít o milionovou částku.

Model železnice má Jan Müller i u sebe doma, vyhradil mu celý jeden pokoj. Vyráběl také model kousku nádraží Levín pro expozici v Zubrnicích s filmařským motivem, protože na tomto místě se v roce 1975 natáčel film Páni kluci.

Aspoň triko s lokomotivou

Modelových železnic je zhruba dvacet v České republice, nicméně vášeň pro ně má daleko víc lidí a ve svých obývácích si modely staví kdekdo. Téměř padesátiletý Martin z Prahy má doma 80 vagonů a 22 lokomotiv. Napodobeninu železnice sestavoval rok a půl. Poprvé této vášni propadl v deseti letech, vrátil se k ní ve třiceti.

Dětským snem to začíná často. Jiří Jirka z Ústí nad Orlicí se v dětství opájel představou, že jednou bude strojvedoucím. A tak se jím stal. I když se časem rozhodl změnit práci, k železnicím ho to stále táhlo. „Ve svém volnu jsem pomáhal při muzejních jízdách,“ říká. Teď už je v důchodu, avšak vášeň pro vlaky ho neopouští. „Stále jsem součástí kolektivu zajišťujícího jízdy parních vlaků,“ dodává. I on býval kdysi železničním modelářem a má doma stovky fotografií železnic.

Vlakoví nadšenci tedy nejsou jen ti, kdo se fotografují na starých nádražích, tito lidé zachraňují železnice, vlaky, opravují, píší petice. Občanské sdružení LOKO-MOTIV Chomutov vzniklo v roce 1994 ze spolku lidí snažících se zachránit historický motorový vlak M 131.1513. A podařilo se. Spolek o dvanácti členech provoz motoráčku obnovil. Podle místopředsedy spolku Pavla Adama lásku k železnicím a vlakům vede především touha, aby tu něco po jejich generaci zůstalo. „Je to taky profesní záležitost, většina z nás pracuje na železnici a milujeme techniku, historii,“ vypráví. Stejně jako Jan Müller z Roztok pracuje blízko nádraží, je traťovým dispečerem. Spolek LOKO-MOTIV Chomutov chce vybudovat muzeum, a to v železniční stanici Křimov. Pravidelně také vypravuje historické cyklovlaky do Vejprt.

Spolek pro veřejnou dopravu na jižní Moravě funguje od roku 2011. I jeho členové chtějí zachránit železnici, a sice trať Moravské Budějovice – Jemnice a Hrušovany nad Jevišovkou – Šanov – Hevlín, na kterých v té době byl ukončen pravidelný provoz osobní dopravy. „Na trati do Hevlína šlo pak o ukončení pravidelného provozu úplně, protože nákladní vlaky zde už dlouhé roky nejezdily. Tratě se podařilo zachránit za spolupráce s místními samosprávami a probíhá na nich aspoň nějaký provoz,“ vysvětluje Jakub Maršalík, místopředseda spolku. Pustili se také do vylepšování veřejné dopravy. „Naší další činností je připomínkování jízdních řádů, hledání možnosti zlepšení spojení tohoto regionu a propagace veřejné dopravy,“ říká Maršalík a dodává, že opravují a zprovozňují železniční vozidla určená do šrotu. Připomínky píší na krajské úřady i na ministerstvo vnitra. Někdy pomáhají hledat řešení v rámci obce. A co se týče propagace dopravy, vylepují na nádražích a zastávkách různé letáky informující o změnách spojení.

Tento spolek pořádá výletní cesty vlakem. Zejména o prázdninách, ale také vánoční, velikonoční či svatomartinské jízdy. Těch se účastní dvě základní skupiny cestujících. První jsou rodiny s dětmi a tou druhou fanoušci železnic.

A jsme zase u nich. Kromě vlaku je potkáte na internetu, v různých facebookových skupinách nebo v bazarech. V jednom takovém shání kdosi vyřazené kupé, bral by klidně celý vagon. Předělal by si ho na dílnu, nebo dokonce na bydlení.

Existuje pár on-line obchodů, kde si můžete pořídit cokoli s motivem železnice, triko s obrázkem vlaku, klíčenku s lokomotivou nebo flash disk ve tvaru mašiny.

„Já sám si nic s motivem železnice nekupuju, ale moje okolí mě tím zásobuje,“ říká Jan Müller. Nejčastěji dostává dárky od společnosti Locomotif. Tam seženete hrnečky, tácky, kuchyňskou utěrku, ručník a mnoho dalšího s obrázkem lokomotivy. Část výtěžku firma posílá na opravu lokomotiv. Zdá se, že záchrana starých vlaků nedá některým lidem spát. Staré soupravy dávají do kupy například v rakouském železničním muzeu ve Strasshofu, tam se shromažďují staré lokomotivy, které čekají na záchranu, na níž se podílí skupina příznivců železnic.

Nejznámějším milovníkem železnic mezi spisovateli je u nás Jaroslav Rudiš. Většina jeho knih se tematicky týká vlaků. A tak za všechny fanoušky pražců a vlakových souprav ukončím tuto reportáž jeho slovy: „Ročně po kolejích ujedu 60 až 90 tisíc kilometrů. Ve vlaku se stanete součástí jiného světa, potkáte spoustu zajímavých lidí a po kolejích můžete dojet kamkoli. Když nastoupíte do vlaku, stáváte se součástí úžasného vesmíru železnice. A tohle propojení mě fascinuje.“