Premiér Petr Fiala důrazně trvá na tom, že úspěchem jeho vlády je ukončení naší závislosti na ruském plynu. Je podivné to říkat v době, kdy 95 procent plynu, co k nám přiteče, je původem z Ruska. To je prý jedno, protože důležité je, že si můžeme vybrat. A jak Fiala správně říká, vybírají si obchodníci, kteří vždy nakoupí, co je výhodnější. A tak to bude vždy. Určitě do doby, než Německo přestane zatěžovat tranzit plynu speciálním poplatkem. Žádná vláda to neovlivní, stejně jako nikdo neovlivní, jaký je opravdu původ plynu, který k nám doteče. Je ale především hloupé a zbytečné tvrdit, že trestáme Rusko sankcemi a podporujeme Ukrajinu, když za jeho ropu i plyn dál platíme.

Nejdříve pár aktuálních údajů. Ceny zemního plynu v Evropě byly minulý týden na nejvyšší úrovni za poslední dva roky. Ceny na prosinec ve virtuálním nizozemském uzlu TTF dosahují skoro 48 eur za MWh. A i kontrakty na příští rok ukazují vyšší cenu. Od září plyn zdražil až o 40 procent.

Důvodů je několik. Zaprvé chladnější počasí, a tedy dřívější zahájení topné sezóny. S tím souvisí i vyšší čerpání plynu z evropských zásobníků. Ty byly například k 23. listopadu naplněny „jen“ z 81,6 procenta. Vyšší ceny plynu zapříčinil i fakt, že v Německu kvůli chladnému a bezvětrnému počasí téměř nejely větrné a solární elektrárny, takže přišly na řadu i ty plynové, což zvýšilo jejich poptávku po plynu. A k tomu ještě trvá obava, co bude, až od nového roku skončí tranzit ruského plynu přes Ukrajinu, protože země už nechce prodloužit kontrakt s Gazpromem. Je možné, že Ukrajina uzavře tranzitní smlouvu s jinými obchodníky a ruská ropa přes ni poteče dál a evropští obchodníci ho dál budou kupovat. Že by každopádně v tuto chvíli Evropě docházel plyn, nijak zásadně nehrozí, protože současně rostou i dodávky zkapalněného plynu (LNG).

Zkapalněný zemní plyn z USA letos drží zatím stabilní podíl kolem 45 procent, podíl Kataru klesl na 12 procent. Podíváme-li se na data za listopad, očekává se, že za celý měsíc Evropa dovoze až 4,3 tuny amerického LNG, což je největší množství od letošního února. Zkapalněný plyn z Kataru naopak mířil hlavně do Asie, protože tankery se kvůli útokům jemenských povstalců vyhýbaly tranzitu přes Rudé moře. A opět se dostáváme k Rusku, protože jeho význam na evropském trhu se zkapalněným zemním plynem i kvůli sníženému toku katarského plynu roste. Za devět měsíců letošního roku podíl Ruska na dovozu LNG do EU stoupl na 20 procent, loni ve stejném období činil 14 procent.

Nově zvolený americký prezident Donald Trump podpořil během své předvolební kampaně novou těžbu ropy a plynu. Jedná se ale o břidlicovou těžbu, která je poměrně nákladná. Také se čeká, že ukončí i pozastavení povolování nových vývozů LNG. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leynová v polovině listopadu oznámila, že s Trumpem bude Evropa vyjednávat právě i přes nákupy LNG a že bude brát víc toho amerického. Server Politico tehdy připomněl, že něco podobného se dělo už v roce 2018. Tehdy předseda Komise Jean-Claude Juncker tvrdil, že s Trumpem uzavřel „příměří“ a odvrátil hrozbu dalších cel slibem o tom, že Evropa usnadní větší dovoz LNG. Jenže to, od koho společnosti plyn nakupují, ani Evropská komise nijak neovlivňuje. Opět: rozhoduje nižší cena.

Závislosti jsme se nezbavili nikdy

Komise ani česká vláda nemají vliv na to, od koho budou obchodníci plyn nakupovat. Půjdou za tím, co bude výhodnější. Navíc ani tak nikdo neovlivní, jaké molekuly plynu k nám přitečou a jaký plyn se smíchá s jakým. Proto je nesmysl, když premiér říká, že jsme se zbavili energetické nezávislosti na Rusku. Nezbavili jsme se jí vlastně nikdy. Lze to chápat spíš jen jako moralizování, které se nezakládá na pravdě.

Server Politico nedávno citoval závěr zprávy Centra pro studium demokracie. Ta uvádí, že Česko utratila za ruský plyn a ropu přes sedm miliard eur, což je více než pětinásobek částky 1,29 mld. eur, kterou poskytla na pomoc Ukrajině.

Dovoz původem ruského plynu k nám v posledních týdnech každopádně výrazně vzrostl. V září se ho k nám dostávalo zhruba 40 procent, přes 60 procent teklo přes Německo. Ale poměr západního a východního plynu se následně obrátil. Ruského plynu dodávaného na slovenský a maďarský trh byl přebytek a bylo výhodnější ho nakupovat.

Podle dat společnosti Net4Gas teče drtivá většina plynu do České republiky přes předávací stanici v Lanžhotu na česko-slovenských hranicích. A to znamená, že jde o plyn původem z Ruska, který země jako Slovensko, Rakousko a Maďarsko odebírají. Naopak stanice Brandov nacházející se v Krušných horách na česko-německých hranicích, přes níž tedy do Česka proudí západní plyn, vykázala mnohonásobně nižší přítok. Podíl plynu, který přitekl ze Slovenska, v listopadu tvoří více než 95 procent dodávek.

Hlavním důvodem je nižší cena ruského plynu na trhu a dovoz přes Německo prodražují přepravní poplatky. Plyn tekoucí přes Německo je totiž zatížen jejich speciálním poplatkem, který si za tranzit plynu přes své území účtují. Poplatek zavedli už na podzim 2022 z toho důvodu, aby prý pokryli náklady na ukládání plynu v zásobnících. A dopadá kromě německých spotřebitelů právě i na všechny dovozce ze sousedních zemí, kteří nakupují plyn prostřednictvím německých plynovodů. Když se chtěla Evropa po únoru 2022 odstřihávat od ruských energií, mluvili Němci o solidaritě v dodávkách plynu. To se z toho postupem času vytratilo.

Původně mělo dojít ke zrušení poplatku s koncem letošního roku. Nedávno ale naopak Němci oznámili, že od ledna zvýší poplatek za tranzit plynu přes své území z 2,50 na 2,99 eura za MWh. Spoléháme tedy jen slib našeho ministerstva průmyslu, že k tomu nedojde, protože prý platí dřívější dohoda a „není důvod k panice“. Jenže německá vládní koalice se rozpadla a platit nemusí vůbec nic.

Rusko je ve výhodné pozici kvůli tomu, že jeho náklady na těžbu plynu jsou velmi malé, takže může nabízet nízké ceny. Tu navíc pravděpodobně ještě podstřeluje.

Když vláda kupovala zadlužené plynovody Net4Gas, kterým po konci přepravy ruského plynu do Německa zcela spadly tržby, tvrdila, že to je dobrá a strategická investice i proto, že budou vydělávat na tranzitu plynu na Slovensko a do Rakouska. Myšleno právě potom, co skončí tranzit přes Ukrajinu. Zatím to vypadá, že si tyto země poradí bez nás. Rakušané zřejmě dovozem přes Itálii a Německo a Slováci už si zařizují východní plyn z Ázerbájdžánu.

Podobné jako s plynem je to i s ruskou ropou. Stát žádnou ropu nenakupuje, o nákupu rozhoduje petrochemická společnost PKN Orlen Unipetrol. Ta provozuje české rafinérie, ale má polského vlastníka. A Unipetrol také těží z toho, že ruskou ropu, která sem proudí ropovodem Družba, nakupuje. Opět protože je levnější.

Zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška teď tvrdí, že Česko by se mělo závislosti na dodávkách ruské ropy zbavit od července 2025. Nejpravděpodobnějším mixem, který by měl ruskou ropu nahradit, bude směs rop z Iráku a z jihoamerické Guyany.

„Stále platí, že rozšíření ropovodu TAL-PLUS bude hotové na konci roku 2024 a během první poloviny příštího roku bychom měli projít kolaudací tohoto ropovodu. Smlouvy, které má současný vlastník rafinérií u nás, polský PKN Orlen, na dodávky ruské ropy končí v červnu příštího roku, čili od července 2025 bychom neměli brát žádnou ruskou ropu,“ řekl Bartuška.

Plyn bude zdražovat

Vrátíme.li se ještě k plynu, o tom, že jeho cena dál poroste i z dalších důvodů, mluví energetik působící na ČVUT František Hrdlička.„Uvědomme si, že Němci tranzit plynu zatížili poplatkem a ten se zřejmě ještě navýší. To je jedna věc. A navíc, oni ho budou sami potřebovat. Takže k nám dojde jen to, co nespotřebují. A ještě k tomu bude plyn extrémně drahý kvůli zatížení emisními povolenkami, pokud dojde k tomu, co se v Bruselu už odsouhlasilo. Tedy že emise se budou počítat od místa těžby. Pak bude cena povolenky pravděpodobně shodná jako u výroby z uhlí. A pokud bychom dováželi zkapalněný krakovaný plyn z USA, bude i vyšší,“ řekl redakci Hrdlička.

Je tedy nutné počítat s tím, že plyn bude v brzkých letech zdražovat. Zaprvé kvůli tomu, že od roku má od roku 2027 začít platit nový systém emisních povolenek na vytápění a osobní dopravu. Tedy mimo jiné na zemní plyn. To se výrazně promítne do koncové ceny pro zákazníky, protože prodejci paliv budou muset povolenky nakupovat a promítnou je do koncových cen.

Na jaře navíc Rada EU schválila nařízení o emisích metanu jako další součást balíčku Fit for 55. To se týká povolenek na metan, které výše zmiňuje František Hrdlička. Znamená to, že provozovatelé v oblasti ropného, plynárenského či uhelného průmyslu budou muset monitorovat a vykazovat emise metanu, který se při těžbě plynu uvolňuje. A který je v porovnání s oxidem uhličitým o dost intenzivnější. Při lodní přepravě zkapalněného plynu se navíc vytvoří další emise, takže ve finále bude výroba elektřiny z plynu nejen z pohledu emisí horší, ale dražší než z uhlí. A opět platí, že vyšší náklady na výrobu elektřiny se promítnou do koncových cen.

Chybí státní obchodník a uzavírání dlouhodobých kontraktů

Vláda také slibovala založení státního obchodníka, který by mimo jiné uzavíral dlouhodobé kontrakty na plyn. Třeba pětileté až desetileté. Pokud by státní obchodník byl, dávalo by pak smysl i státní vlastnictví plynovodů a zásobníků. Ty jsme koupili, obchodníka, který měl podle plánu uzavírat kontrakty s Norskem či Alžírskem, však nemáme.

„V případě existence státního obchodníka fungují státní garance. Platí jednoduše princip Nasmlouvej a odvez. Když nasmlouvaný plyn neodeberu, platím pokutu. Když ho přeberu, musím zaplatit bonus. Výsledkem pak je zvyšující se nestabilita v dodávkách plynu. V současné době zastupují roli státních nákupčích spíš nadnárodní firmy. Velcí odběratelé uzavírají kontrakty s obchodníky, většinou německými, kteří mají dlouhodobé kontrakty s Rusy, Nory i Američany. A ti ve své velikosti dokážou případné výpadky pokrýt, kdežto my ne. Vznik státního obchodníka s plynem byla tedy jedna z těch lepších věcí, s nimiž vláda přišla,“ řekl Echu energetický expert Stanislav Mikeska ze společnosti Alatyr.