Je to video, které obletělo svět. Dron, z jehož pohledu dění sledujeme, vletí do rozbombardované budovy. V rohu poničené místnosti sedí v křesle zakuklená postava. Ta bezmocně hodí po dronu jakýsi klacek. Dron uhne a znovu zaměří svou kameru na postavu. Video končí. Jedná se o poslední minuty šéfa Hamásu a hlavního plánovače masakru ze 7. října Jahjáa Sinvára. Chvíli nato ho zabili izraelští vojáci.

Někteří, hlavně prohamásovská úderka na Twitteru, ale i lidé, kteří by měli mít víc rozumu, to oslavovali jako hrdinný poslední vzdor. Sinvár podle nich zemřel nepokořen v boji. Zařadí se prý po bok takových ikon boje za svobodu, jako je Nelson Mandela nebo Che Guevara. Přirovnání k Che Guevarovi celkem sedí. Podobně jako on byl Sinvár vražedný maniak, který se z pochybných důvodů stal miláčkem radikální levice.

Ve skutečnosti poslední záběry Sinvára jsou důkazem naprosté porážky. Před rokem byl Sinvár vládcem dvoumilionové Gazy, vůdcem několika desítek tisíc islamistických teroristů a člověkem, který uštědřil Izraeli nejtraumatičtější úder v jeho historii.

Armin Rosen na webu Unherd, tvrdí, že vysvětlení je jednoduché, Sinvár chtěl zničit Izrael. Není to ani cíl, který by příliš skrýval. V září 2021 v Gaze proběhla pod Sinvárovou záštitou konference s názvem „Příslib posmrtného života: Palestina po osvobození“. Diskutovalo se tam, jak zajistit převzetí čerpacích stanic, bytů, vzdělávacích institucí, elektráren a dalších zařízení po dobytí Izraele. Účastnící se zabývali otázkou, jak zotročit izraelské vzdělance, intelektuály a experty. Takovým lidem prý „by nemělo být dovoleno odejít a vzít si s sebou znalosti a zkušenosti, které získali, když žili v naší zemi a užívali si jejího bohatství, zatímco my jsme za to všechno platili ponížením, chudobou, nemocemi, strádáním, zabíjením a zatýkáním“. Arabští kolaboranti měli být povražděni. Sinvár se osobně neúčastnil, ale konferenci vzkázal, že má jeho podporu, jelikož věří, že „vítězství je nablízku“.

Plán vypadal dobře na papíře. Jednotky Hamásu měly vniknout mnohem hlouběji, než reálně vnikly 7. října, až 30 kilometrů do Izraele. Zároveň podobný útok měl podniknout Hizballáh na severu. Sinvár předpokládal, že vypukne povstání mezi izraelskými Araby, které oslabí zemi zevnitř. Írán měl pomoci raketovou salvou, jednotky Hamásu nakonec dosáhnout až Západního břehu a přetít Izrael vedví. Nakonec se měly zapojit armády Egypta, Jordánská a Turecka, jenž by dokonaly izraelskou porážku.

Ukázalo se, že tento předpoklad byl zcela mylný. Hizballáh sice byl připraven na velký vpád přes hranice, nakonec ho ale neuskutečnil. Izraelští Arabové byli naopak akcí Hamásu pobouřeni. Írán se zapojil až několik měsíců po začátku války, odpálil dvě raketové salvy, bez větších následků. Zapojení Turecka, Egypta a Jordánska bylo vždy jen zbožné přání.

Je zajímavé, že právě Sinvár udělal takovou chybu. Nepochybně fundamentalistický fanatik, na druhou stranu byl inteligentní a pyšnil se tím, že Izraeli rozumí jako málokdo jiný.

Narodil se v roce 1962 v Chán Junisu v Pásmu Gazy. Jako mladík se radikalizoval a padl do oka zakladateli Hamásu Ahmedu Jásinovi, stal se jeho pobočníkem a následně jedním z velitelů interní hamásovské „policie“. Ta trestala Palestince spolupracující s Izraelem, ale i ty, kteří se provinili proti ortodoxnímu výkladu islámu třeba nevěrou, homosexualitou nebo držením pornografie. To Sinvárovi udájně vysloužilo přezdívku „řezník z Chán Junisu“. Prý jedna z jeho obětí byl holič, o kterém se říkalo, že má doma obscénní materiály a za závěsem je ukazuje zákazníkům. Sám Sinvár se přiznal k vraždám čtyř Palestinců, jednoho uškrtil vlastníma rukama. Právě za tyto zločiny byl v roce 1988 zatčen a odsouzen na doživotí. Ve vězení se stal jedním z vůdců Hamásu.

Také se tam se vrhl na studium nepřítele. Naučil se hebrejsky, sledoval izraelskou televizi, četl memoáry bývalých šéfů izraelských tajných služeb a další příručky. Zároveň z cely organizoval další zločiny. Například když si mu jeden spoluvězeň stěžoval na nedůstojné chování své sestry, údajně měla mimomanželský poměr, Sinvár mu slíbil její potrestání. Propašoval zprávu z basy svému bratru Mohamadovi. Nebohá žena byla nalezena mrtvá.

Sinvárův fanatismus byl takový, že blokoval výměnu uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita za 1027 palestinských vězňů, přestože měl být jedním z propuštěných. Trval na tom, že Izraelci jich mají osvobodit ještě více. Problém se vyřešil, teprve když Izraelci umístili Sinvára po zbytek vyjednávání na samotku, aby je nemohl sabotovat. Propuštěn byl v roce 2011. Nikdy se netajil tím, že Izraeli hodlá dále škodit.

Ještě ve base si vybudoval jakýsi vztah s vězeňským zubařem Yuvalem Bittonem. Ten měl vzdělání i ve všeobecné medicíně a v roce 2004 si všiml, že Sinvár trpí zdravotními problémy odpovídajícími mrtvici. Na jeho doporučení Sinvára převezli do nemocnice, kde mu nalezli nádor na mozku. Izraelští lékaři ho při úspěšné operaci odstranili.

Díky tomu se Sinvár bavil s Bittonem více než s kýmkoli jiným z Izraelců. Své plány nikdy neskrýval. Když se ho například Bitton ptal, zda jejich splnění stojí za životy mnoha nevinných, Sinvár odpověděl: „Jsme připraveni obětovat dvacet tisíc, třicet tisíc, sto tisíc.“

Ve vězení Sinvár také napsal autobiografický román „Trn a karafiát“ popisující cestu jeho alter ega Ahmada k radikalizaci a vstupu do teroristické organizace. Vystupují tam třeba členové rodiny, kteří zjevně symbolizují různé odnože palestinského hnutí. Jeden je marxista, jeden nacionalista a jeden islamista. Nacionalista argumentuje, že soužití s Izraelci je možné podle mustru „dva státy, dva národy“. Islamista odmítá, že by v zemi, kterou muslimům daroval Bůh, bylo možné Židy strpět. Z Ahmada se také stává islamista.

Kniha je kritická k Palestincům, kteří navštěvují Tel Aviv, kde propadají židovským dívkám a dalším neřestem. Když se to samé stane i jednomu z Ahmadových bratranců Hasanovi, radikální bratranec Ibrahim navrhuje Hasana zabít. Ahmad kontruje tím, že stačí mu jen zlámat nohy, aby Hasan zůstal upoutaný na lůžko a nemohl již dále škodit ostatním.

Po návratu do Gazy Sinvár rychle stoupal po kariérním žebříčku Hamásu, až byl v roce 2017 prohlášen za vůdce hnutí v Pásmu. Předtím se ale ještě nechvalně proslavil mučením a zabitím jednoho z vojenských velitelů Hamásu Mahmúda Ištiviho, kvůli podezření z korupce a homosexuality.

Zpočátku byl Sinvár považován za pragmatika. V roce 2018 italské novinářce Francesce Borriové řekl: „Pravdou je, že nová válka není v ničím zájmu. Určitě to není v našem zájmu. Kdo by chtěl čelit jaderné velmoci praky?“

Někdy kolem roku 2019 ale začíná uvažovat o spektakulární protiizraelské akci. Profil v magazínu New Yorker, odkud pochází většina zmiňovaných citací, spekuluje, že Sinvár se chtěl zapsat do historie jako novodobý Saladin, který vyhnal křižáky z Jeruzaléma. Během pandemie Sinvár prý hodně mluvil tom, že nechce umřít na covid, jelikož by tak nedostal příležitost zabít mnoho nepřátel a stát se mučedníkem.

I když již bylo jasné, že jeho plán na zničení Izraele selhal, vytrvale odmítal propuštění rukojmích a nabídky na příměří. Součástí jeho vojenské taktiky byla maximalizace civilních obětí. Věřil, že mezinárodní tlak nakonec donutí Izrael tažení v Gaze ukončit a jemu i Hamásu přežít.

V tom se přepočítal. Nakonec možná Izraelcům až tak nerozuměl. Sinvár je tak vlastně vhodným symbolem palestinského neštěstí. Několikrát v dějinách dostali možnost založit vlastní stát, poprvé v roce 1937, naposledy v roce 2008. Vždy to odmítli, jelikož si mysleli, že někde za rohem číhá ještě lepší nabídka, každá další byla naopak ještě horší. Snad si uvědomí, že Sinvár nebyl hrdina, ale vražedný loser, který má na svědomí tisíce životů. A budou mu přát, ať se smaží v pekle.