Jsou dvě věci, kterých se ekonomové skutečně obávají. Úzce spolu souvisí a jsou brzdou bohatství a prosperity. První se jmenuje inflační očekávání. Je to stav, kdy lidé nevěří, že ceny budou stabilní. Na to, že se zdražuje, si zvykli jako na nový normál a přizpůsobili tomu své chování. Takže všichni zdražují. A ceny nezvedají zdaleka jen o to, o co jim vzrostly náklady. Zvedají je podstatně víc. Jednak proto, že si to můžou v celkové atmosféře zdražování dovolit. Snadno ze sebe před svými zákazníky udělají oběti a řeknou: Za to my nemůžeme, nám zdražili dodavatelé. A pak se to přesouvá z jedné branže do druhé. Klasicky to už skoro dva roky sledujeme u cen potravin. Tam je to nejkřiklavější. Platí to ale i u celé řady dalšího zboží a služeb.

Na tom, že tady máme silnou ziskovou inflaci, se shodnou ekonomové v řadě ohledů s tak opačnými názory jako člen bankovní rady České národní banky Tomáš Holub, poradce prezidenta i vlády, ekonom Deloitte David Marek a profesor Kolumbijské univerzity Jan Švejnar, kteří se potkali v nedělní debatě na České televizi.

Právě Tomáš Holub, který dlouhodobě osamocen v menšině tlačí na zvýšení úrokových sazeb, minulý týden varoval, že spirála se dostala do další fáze. Mzdově inflační. Firmy se dostávají pod tlak svých lidí, aby jim zvedly platy. A ty to v mnoha případech dělají, protože na to jednak díky vyšším ziskům mají a zároveň se bojí, aby jim zaměstnanci za vyšším platem neutekli jinam. V čase rekordně nízké nezaměstnanosti si nemají důvod nechat líbit pád reálných platů, když jim jinde nabídnou víc. Holub varuje, že mzdově inflační spirála už se točí.

A není sám. Česká národní banka včetně guvernéra Aleše Michla začíná mít zjevně dojem, že nemají růst cen pod kontrolou. Zvýšení úroků vůbec poprvé před několika dny připustil i sám Michl. A další člen bankovní rady – Jan Frait – dokonce oznámil, že při posledním měnovém zasedání 3. května už váhal se svým hlasem pro zvýšení úroků v poměru 49 : 51. Už tehdy skončilo hlasování 3 : 4 proti zvýšení sazeb. Pokud profesor Frait změní názor, jeho hlas bude na růst úroků stačit.

Zvýšení úroků se zpravidla projevuje v ekonomice až s vleklým zpožděním. Tady by ale mohlo sehrát zásadní psychologickou roli. Lidé a firmy totiž přestali věřit, že Česká národní banka od nástupu Aleše Michla loni v květnu vůbec má snahu s inflací bojovat. Michl tvrdošíjně odmítal zvyšovat sazby, přestože se rekordně zdražovalo.

Právě ta nedůvěra hraje obrovskou roli v tom, že se inflační spirála roztáčí. Je to ukázka, že Česká národní banka v udržování cenové stability, což je její ústavou daný mandát, selhala. Lidé nevěří, že se růst cen snaží skutečně zkrotit.