Budeme se v něm zabývat pouze ODS, obě dvě menší strany, TOP 09 a KDU-ČSL, toto spojení chtěly, ani Markéta Pekarová Adamová, ani Marián Jurečka v tomto bodě neměli ve straně opozici. U ODS to bylo jinak. Většina členské základy, podle starších průzkumů i většina voličů strany, dokonce i mírná většina v předsednictvu vedená Alexandrem Vondrou. Z osmi členů předsednictva původně jen tři – Petr Fiala, ministři kultury a financí Martin Baxa a Zbyněk Stanjura – prosazovali koaliční kandidátku, pět bylo proti. Fialovi před zhruba dvěma měsíci nezbývalo nic jiného než výsledek, že ODS se rozhodla jít sama, oznámit menším koaličním partnerům. Markéta a Marián Petra emotivně umluvili, aby to ještě nevzdával, takže Fiala zpátky v předsednictvu už uzavřenou otázku znovuotevřel. Z opozice k němu přešel šéf senátorského klubu Zdeněk Nytra, čímž vznikl nerozhodný stav 4:4, který už se nezměnil. Co tedy rozhodlo? Takové doprovodné atmosférické jevy jako předseda Senátu Miloš Vystrčil, který sice v předsednictvu hlas nemá, ale lobboval pro. A pak heslo Vyšší bere. Příběh vyvrcholil na koaliční schůzce, kde se ve formátu 4+4+4 definitivě rozhodovalo. Fiala se Stanjurou tu stanuli proti Vondrovi s Veronikou Vrecionovou, tedy se fakticky sdružili proti vlastním s menšími partajemi. A to je tresť celého příběhu a současně i odpověď na otázku, proč mělo toto sestavování eurokandidátky větší výpovědní hodnotu než nominální: občanské demokraty vede muž, který má víc nainvestováno v koaliční nadstavbě než ve své vlastní straně.