Manévry vlády kolem polostátního ČEZ trvají už velmi dlouho a situace je každým dnem nejasnější. Investorům motají hlavu stále měnící se výroky ministra financí o dalším osudu windfall tax, na které státu odvádí nejvíce právě ČEZ, vládou prosazovaná novela o přeměnách obchodních společností a do toho otázku, kdo a za kolik postaví nové jaderné bloky. Minoritní akcionáři se proto ozývají hlasitěji než dříve a chtějí chránit hodnotu svých akcií. Ty dosáhly v polovině roku 2022 na 1200 korun, nyní stojí kolem 800 korun.

Minoritáři, kterých je dohromady zhruba 150 tisíc, chtějí založit spolek a „hájit svá práva a zájmy“ s tím, že nyní hledají nejvhodnější kroky. Hodlají vydat petici a zveřejnit otevřený dopis představenstvu ČEZ, vládě a České národní bance. Její dohled totiž podle nich v případě ČEZ nefunguje. Svůj postup zatím tedy nespecifikovali, ale uvádějí, že jsou otevření i „možnosti různých žalob nebo zapojení unijních orgánů“. Něco takového by ale bylo pravděpodobně velmi náročné.

„Problémem je, že případné žaloby od minoritních akcionářů by byly velmi drahé a celý proces by se táhl mnoho let. Samozřejmě velmi záleží na tom, jak velcí hráči se ke stížnostem či potenciální žalobě připojí. Na rozdíl od anglosaského světa u nás nejsou příliš rozvinuté tzv. litigation finance (financování soudních sporů prostřednictvím třetí strany – pozn. red.), kdy soudní spory akcionářům někdo financuje. Ze zkušeností víme, že v okamžiku, kdy se začne řešit, kolik by to vše stálo, začnou se iniciativy často upozaďovat. Zřejmě by tedy akce nemohla stát jen na minoritářích, které reprezentuje pan Michal Šnobr, ale musely by se zapojit i firmy nebo skupiny s palebnou silou typu Pavla Tykače (Tykač je rovněž významným akcionářem ČEZ – pozn red.),“ řekl redakci tržní analytik Cyrrus Tomáš Pfeiler.

Otázkou je také, jak by se zachovali zahraniční investoři ČEZ. „Myslím, že mnoho zahraničních investorů podíly v ČEZ v uplynulé době vyprodávalo. Navíc u nich většinou platí, že se řídí doporučeními proxy advisorů,“ říká Pfeiler.

Podle něj jde ale nyní minoritním akcionářům hlavně o to, aby stát přiměli k vyjednávání. „Minoritní akcionáři ČEZ teď střízliví a uvědomují si, že žádný výkup jejich podílu výrazně nad tržní cenou pravděpodobně nenastane, čemuž teď odpovídá vývoj kurzu akcie. Euforie z loňského roku, kdy se do akcií ČEZ investoři vrhali s vidinou markantní prémie při výkupu, už je pryč,“ tvrdí analytik.

V otázce budoucnosti ČEZ se bijí dlouhodobé státní strategické priority a zájmy akcionářů. „Jako minoritní akcionář z čistě tržního hlediska nemáte zájem o to, aby se nové jaderné bloky v současné situaci a v současné podobě ČEZ postavili. Je to upřednostňování státních zájmů proti zájmům investorů. Cíl správného hospodáře by měl být zajistit růst tržní hodnoty společnosti. A to je s ohledem na realizování a financování takto obrovských projektů v podobě výstavby nových bloků velmi diskutabilní. Z příkladů z jiných zemí víme, že se projekty vždy protahují a prodražují,“ říká Pfeiler.

Spolek minoritářů chce také podle hospodářských výsledků ČEZ za loňský rok, které mají být zveřejněny ke konci března, spočítat případnou škodu odvodem windfall tax a nadměrných tržeb z výroby. Odvod z nadměrných tržeb platil pro výrobce elektřiny a dotýkal se jen období roku 2023.

Windfall tax uvalil stát na energetické, petrochemické a těžební firmy a na velké banky. Zdůvodnil to jejich neočekávanými příjmy v důsledku razantního růstu cen energií, v případě bank výrazného zvýšení úrokových sazeb. Samotná windfall tax za loňský rok státu přinesla cca 39 miliard, dominantně se ale na příjmech podílely právě energetické firmy, které odvedly 34,4 miliardy korun. Odhaduje se, že 30 miliard z toho ČEZ, který nejvíce zaplatil i na odvodech z nadměrných tržeb z výroby elektřiny.