Nejslavnější uruguayský architekt všech dob odstartoval svou hvězdnou kariéru nebývale rychle – a v nebývalém tempu. Ve věku, kdy se architekti zpravidla teprve seznamují se svou budoucí profesí, Rafael Viñoly už pracoval na návrzích velkých obytných souborů. Díky tomu nese jeho podpis kolem šesti stovek projektů.

Paprsek smrti

Posledních deset let nepatřilo mezi nejpohodovější období profesního života Rafaela Viñolyho. Přestože o prestižní zakázky neměl nouzi, především dvě realizace přinesly bezprostřednímu a zpravidla dobře naladěnému architektovi mezinárodní pozornost, o jakou však rozhodně nestál. Roku 2013 obletěla média zpráva, že nová kancelářská budova v Londýně svou konkávně prohnutou fasádou odráží ostré sluneční paprsky, které roztavily části jaguára zaparkovaného na ulici. Šlo o stavbu s oficiálním názvem 20 Fenchurch Street, kterou však Londýňané (jak to ostatně rádi udělali u mnohých dalších moderních staveb, vzpomeňme Okurku nebo Struhadlo na sýr) přejmenovali kvůli jejímu specifickému tvaru rozšiřujícímu se směrem vzhůru na Walkie Talkie, tedy vysílačku. Když Viñoly odpovídal na dotazy, jak se taková věc mohla stát a jak je možné, že ji nedokázali podchytit během projektování, z jeho odpovědí se zdálo, že si z toho moc těžkou hlavu nedělá. „Když jsem před lety poprvé přijel do Londýna, bylo to tu úplně jiné. Dnes tady máte samé slunečné dny. Takže byste z téhle věci mohli vinit také globální oteplování, ne?“ odpověděl sarkasticky architekt britskému listu The Guardian.

Záhy se navíc zjistilo, že nejde o první takový skandál, kterému Rafael Viñoly čelil. Už roku 2010 totiž hotel Vdara v Las Vegas z téhož důvodu způsobil, že jedné ženě slunící se na terase u bazénu doslova vzplály vlasy. Ani v tomto případě však Viñoly neztrácel nadhled. „Upozorňovali jsme, že by to mohl být problém, ale koho zajímá, jestli někoho usmažíte v Las Vegas, že?“ komentoval to pro stejný deník architekt v reakci na špatně řešenou fasádu hotelu. A nakonec v posledních letech musel architekt čelit stížnostem majitelů bytů v hyperluxusním obytném mrakodrapu 432 Park Avenue na Mahnattanu na časté zatékání do budovy a rámus při větrném počasí, které dokonce skončily soudní žalobou.

Nesourodý tvůrce

O Rafaelu Viñolym se mluvilo ještě před tím, než dostal titul. Rodák z uruguayského Montevidea totiž už ve svých dvaceti letech společně s šesti svými kolegy založil architektonické studio MSGSSS, které se záhy dostalo k projektům velkých bytových souborů pro mohovitější i chudé a po několika letech se vypracovalo na jednu z největších kanceláří nejen v Argentině, kde tehdy žil a studoval, ale v celé Jižní Americe. Když se pak přestěhoval do Spojených států, kde se usídlil v New Yorku, neměl vzhledem k množství referencí problém se získáváním nových zakázek pro vlastní společnost Rafael Viñoly Architects, která postupně otvírala své pobočky po celém světě. Zároveň však zaznamenal několik úspěchů v architektonických soutěžích, díky kterým mohl zrealizovat například jednu ze svých vůbec nejlepších staveb, Tokijské mezinárodní fórum, dokončené roku 1996.

Rafael Viñoly za sebou zanechal značně nesourodé a vlastně i obtížně uchopitelné dílo – co se formálních znaků týče, tak ovšem i pokud jde o kvalitu. Rád pracoval například s velkými otevřenými prostory zastřešenými prosklenými střechami a nechával přiznané působivé ocelové konstrukce, víc charakteristik jeho staveb bychom však hledali jen stěží. Viñoly dokázal ve stejnou dobu navrhnout extrémně minimalistický mrakodrap 432 Park Avenue (zdaleka nejelegantnější stavbu z kategorie vysokých a útlých věží, které v posledních letech zaplavují okolí Central Parku) i neohrabanou londýnskou Vysílačku. Rafael Viñoly tvrdil, že mu nikdy nešlo o okázalost, jeho realizace však působí přesně opačně.