Povzbuzení k akci
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Výsledky nejdůležitějšího a nejsledovanějšího tuzemského ocenění v oboru architektury zdůraznily přínos veřejných projektů, ze kterých neprofitují jen jednotlivci, ale širší skupiny obyvatel, a také fakt, že i docela malý a nenápadný stavební zásah může mít značný dopad.
Hledání témat
Dalo by se říct, že letošní osmý ročník soutěžní přehlídky České ceny za architekturu odpovídal dnešnímu stylu, jakým způsobem se posuzují stavební projekty a jaká se řeší témata na globální úrovni. Nejde totiž jen o výběr oceněných děl, ale také o celkové sdělení a závěry, které porotci během intenzivního posuzování a projíždění republiky od Plzně po valašské Lidečko nabudou a následně předají české profesní bublině i veřejnosti. Česká cena za architekturu nechce komunikovat jen směrem dovnitř, ale stále intenzivněji se snaží o edukaci laiků a vysvětlování, proč je architektura důležitá pro celou společnost.
„Pro porotu to byla příležitost prozkoumat přístupy a myšlení, jak nejlépe recyklovat budovy, které ztratily původní využití, a jak mohou architekti řešit otázku změny klimatu. Uvažovali jsme o tom, jakým způsobem mohou drobné zásahy pomoci udržet komunity a jak může soudobá architektura reagovat na historický kontext. Důležitá je právě tato diskuse a poučení, které se dostavuje při dosažení užšího výběru projektů, spíš než nemožné srovnání mezi mostem a mateřskou školou, mezi občanským centrem a galerií současného umění,“ uvedla porota složená z evropských expertů od globální hvězdy Winyho Maase přes krajinářskou architektku z Nizozemska Maike van Stiphoutovou až po jednoho z nejvlivnějších kritiků designu a architektury Deyana Sudjice.
Litomyšl i SVJ
Při pohledu na šestici finalistů, z níž vzešel hlavní vítěz, je jasné, že porota upřednostnila veřejné stavby financované veřejnými subjekty, které promlouvají k velkým skupinám lidí. To je značný rozdíl proti minulému ročníku, kdy porota udělila hlavní cenu rodinnému domu díky jeho preciznímu stavebnímu provedení – technické detaily se mnohem snáz hlídají u menších objektů, kde má rozhodující slovo jeden majitel, než v případě veřejných záměrů s různými zapojenými stranami. Letošní porota věří, že právě projekty s větším společenským přesahem mají v dnešním světě rozhodující váhu v otázce, kudy se bude ubírat fyzická podoba našich měst i životy lidí v nich.
To se týká především nové lávky v Litomyšli, přestavby bývalých jatek na galerii Plato Ostrava, hřbitova v Praze-Suchdole i veřejného prostranství mezi školami v centru Červeného Kostelce, kterému se porota rozhodla dát čestné uznání. Administrativní sídlo valašské dřevařské firmy Kloboucká lesní zabodovalo s ohledem na ekologickou šetrnost, Památník tří odbojů vzniklý proměnou mašínovského statku prý porotu přímo dojal. A ocenění se dočkal také suverénně nejmenší stavební zásah, rozšíření lodžií panelového domu v Praze-Hostivaři, u něhož porota ocenila semknutí společenství vlastníků jednotek (SVJ) pro dosažení nekonvenčního řešení, které přináší majitelům bytů zcela novou kvalitu a současně inspiruje další podobné rekonstrukce.
Hlavní cenu České ceny za architekturu převzali Ehl & Koumar architekti za návrh lávky v Litomyšli. „Řešila mnoho problémů, s nimiž se současná architektura potýká, ale přitom si zachovala zásadní jednoduchost. Je syntézou architektury, inženýrství a urbanismu, produktem komunity, která časem vytvořila z architektury významnou součást svého veřejného života, předmět společné občanské vize budoucnosti,“ zdůvodnila porota a podtrhla současně mimořádnou práci celé radnice při dlouhodobém rozvoji města pomocí architektury. Jak shrnul Winy Maas: „Tato cena chce inspirovat jakoukoli další samosprávu v České republice, aby se vydala stejnou cestou.“