KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Co všechno nevíme o válce, kvůli které chtějí zavést odvody

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Co všechno nevíme o válce, kvůli které chtějí zavést odvody

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Včerejšek byl jedním z milníků oné kvaziválečné mentality, v níž žijeme už dva roky. Petr Fiala letěl do Paříže na schůzku, kde se bude 27 pozvaných státníků dohadovat, jak pomoci Ukrajině s dodávkami zbraní. Fialův slovenský protějšek Robert Fico předtím vyhlásil, že mu jde mráz po zádech z toho, co se kuloárně dozvídá: že prý si některé vlády v NATO pohrávají s vysláním vojáků na Ukrajinu. Fiala za nás, stejně jako Fico za Slováky, takovou možnost vyloučil, ale sešlo se toho v posledních dnech víc, co jitří nervy: prezident Petr Pavel se vyslovil pro znovuzavedení odvodů, poslanci koaličních stran ho v tom vesměs podporují. Předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček vysvětluje, že když náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka nadnese možnost „povinné nebo dobrovolné služby“ v armádě, neříká to z plezíru, ale chtějí to tak v NATO.

Tak takové – Žáčkovými slovy – balony dnes létají vzduchem. Nesou je zřejmě špatné zprávy z fronty. Ukrajina prohrává. Ale místo abychom se zamysleli, co to pro nás může znamenat, pokračuje výroba tvrzení, že Rusko pochoduje na západ, do Evropy, a když ho Ukrajina nezastaví na Donbase, máme ho za chvíli na slovenské a polské hranici. Fiala zcela explicitně připouští, že odtamtud bude pokračovat dál, k nám.

Do toho vyšel naprosto výbušný článek v deníku New York Times. Tématem článku je robustní spolupráce mezi Ukrajinou, ukrajinskou tajnou službou a americkou CIA. Není to věc posledních dvou let, ten robustní program prý začal vzápětí po majdanu a posledních osm let provozovala CIA na ukrajinské hranici s Ruskem dvanáct rozvědných základen. Vedle toho CIA školila ukrajinská komanda, ta jednak za čarou Rusům kořistila drony nebo komunikační techniku a pak to všechno předávala Američanům k dešifrování a výzkumu. Z té velké nešťastné země mezi námi a Ruskem prý se ještě před invazí stal velký „zpravodajský hub“ Západu a především Spojených států. NYT dokonce uvádějí, že když Vladimir Putin na sklonku roku 2021 zvažoval přínosy a rizika invaze, šéf ruských zpravodajských služeb mu řekl, že CIA spolu s britskou MI6 Ukrajinu už mají pod kontrolou a přeměňují ji „na předmostí operací proti Moskvě“.

Pokud by to tak bylo – a New York Times v posledních letech neprosluly agresivním psaním o zahraniční politice Bílého domu a snahou ukazovat ho ve špatném světle –, dává tento text docela dramaticky, byť v jednom bodě, za pravdu Vladimiru Putinovi. V posmívaném rozhovoru, který s ním nedávno pořídil Tucker Carlson, ruský prezident doslova tvrdí, že východ Ukrajiny byl v letech po majdanu „paralelně využíván vojenskými strukturami NATO pod rouškou různých středisek pro výcvik a přeškolování personálu. V podstatě tam začali vytvářet základny.“. Kritici rozhovoru skoro všichni pitvali jen jeho historickou část, tvrzení z nedávné minulosti, jako je to o základnách, byla odbyta slovy: Pak už Putin jen opakoval starou putinovskou propagandu. Aha.

Opravňovala masivní přítomnost CIA v blízkém sousedství Ruska Putina k zahájení války? Ne. Byla taková aktivita Američanů chytrá? Ne. Byla hloupá a neuvěřitelně riskantní, stejně jako předtím neustálé nastolování možnosti, že Ukrajina vstoupí do NATO (v dobách, kdy to v průzkumech jasná většina Ukrajinců odmítala). A máme nějakou rozumnou míru jistoty, že když nás naše politické a armádní špičky informují o rozpínavosti Ruska, znají celý příběh, aspoň jeho hrubé rysy? Velké části českého establishmentu zřejmě ani nejsou schopny chápat, že světová politika není nekonečnou reprízou roku 1968 a toho, co mu bezprostředně předcházelo. Od konce komunismu jsme snad neměli tak infantilní politickou reprezentaci jako teď. Bohužel ani tak vážnou geopolitickou situaci, v tom se naši reprezentanti nemýlí.