Statistický úřad Evropské unie Eurostat vydal v pátek 10. března zprávu o situaci na evropském trhu s vejci. Jejich stoupající ceny jsou jedním ze symbolů éry rekordního zdražování jídla. Česká republika se stala s náskokem evropským rekordmanem ve zdražování vajec. Proti lednu 2022 u nás jejich cena stoupla o 85 procent. Aktuálně v únoru už o 95 procent, tady ale zatím chybí evropské srovnání. Za námi jsou Maďaři s 80 procenty a Slováci se 79 procenty. Obecně platí, že čím je země bohatší a leží víc na západě Evropy, tím vejce stejně jako ostatní potraviny zdražují méně. Ten trend platí obecně pro celou inflaci, ale zrovna u potravin je to vidět skutečně dramaticky.

Za Slováky následují ve vejcích Bulhaři, Estonci, Lotyši, Portugalci, Belgičané, Finové a Rumuni. Tady všude šly ceny nahoru o víc než 30 procent, což je průměrné zdražení v celé EU. Na opačné straně žebříčku je malé Lucembursko spolu s Německem, kde ceny vajec stouply o 18 procent, a Rakousko, kde vzrostly o 19 procent. Jaký je důvod k tomu, že u nás stoupají ceny jedné ze základních potravin tak prudce?

Všechno zdražuje, tak toho využijeme

V cenách energií tu odpověď hledat nejde. Ty rostly u Němců a Rakušanů podobně jako u nás. Vysvětlením bude spíš celková infekce vysoké inflace, která u nás patří vůbec k nejvyšším v Evropě. Stejně jako u Slováků a Maďarů. A když je atmosféra zdražování ve vzduchu, všichni to zkusí a zvednou ceny. Potraviny ale na rozdíl od zbytného zboží lidé kupovat musejí. Zvlášť ty základní jako třeba vejce. Potravinářský řetězec zemědělec–výrobce–prodejce zcela evidentně využívá situace inflační nákazy. To je zjevné z evropského srovnání. Naštěstí máme k dispozici dost dat, abychom z nich dokázali přečíst, kdo zvedá ceny nejvíc. Jen to dokáže projasnit přestřelky ve veřejném prostoru, kdy se lobbisté zemědělců, potravinářů a obchodníků navzájem obviňují, že za zdražením je právě ten druhý.

Stejně jako Český statistický úřad měří inflaci, což jsou spotřebitelské ceny v obchodech, které platí zákazníci, monitoruje i ceny zemědělských výrobců a potravinářů. Na těch třech uzlech v řetězci, kterým potraviny putují do regálu v obchodě, se dá dobře popsat, kdo nám tady nejvíc potraviny zdražuje. Eurostat navíc nabízí i evropské srovnání všech tří indexů cen zemědělců, výrobců i konečné ceny u obchodníků. Food Price Monitor Tool dovoluje rozklikat jednotlivé položky nákupního košíku základních potravin. A díky tomu vidět, jak zemědělci, potravináři a obchodníci zdražují u nás ve srovnání s poměry jinde v Evropě.

Mýty o zlých řetězcích a nebohých potravinářích

Začněme symbolickými vejci. Srovnání cen v řetězci je v detailech naposled z konce roku. Před rokem prodávali zemědělci obchodníkům jedno vejce v průměru za 1,94 Kč. V prosinci už to bylo 3,29 Kč. Cena se za rok zvedla o 1,35 Kč. Zemědělci za rok zvedli ceny o 69,6 procenta. Obchodníci v lednu 2022 prodávali jedno vejce za 2,94, v prosinci už za 5,10 Kč. Obchodníci zvedli ceny o 73 procent. Drtivá většina zdražení jde ale za zemědělci.

Dalším prudce zdražujícím zbožím je už měsíce pečivo. To se odvíjí od rekordně zdražující mouky. V únoru se její cena proti předchozímu roku zvedla o 36,1 procenta. Kdo tu cenu zvedá? Loni v lednu prodávali zemědělci kilo pšenice za 6,13 Kč, v prosinci už za 7,72 Kč. Cena se zvedla o 25,9 procenta. Výrobci prodávali obchodníkům kilo pšeničné mouky v lednu za 8,63 Kč. V prosinci za 13,36 Kč. Zdražili o 4,73 Kč za kilo, to je o 54,8 procenta. Obchodníci kilo pšeničné mouky v průměru prodávali za 15 Kč. V prosinci za 21,60 Kč. Cena se zvýšila o 6,60 Kč, to je o 44 procent. Obchodníci tedy do své ceny ani nepromítli zdražení od zemědělců, fakticky desetinu z něj „zaplatili“ ze svého. Za zdražení mouky, a tím pádem i pečiva tak nesou odpovědnost výrobci.

Další ostře sledovanou položkou je máslo. Výrobci ho v lednu 2022 dodávali obchodníkům v průměru za 156,86 Kč za kg. V prosinci už za 198,72 Kč. Cenu zvedli o 41,06 Kč. O 26,6 procenta. Lidé nejčastěji ve svých nákupních košících mají čtvrt kila másla. Takže pro lepší představu. Výrobci tu čtvrtku másla zdražili za rok o víc než 10 Kč. Obchodníci máslo zákazníkům loni v lednu nabízeli za 172,92 Kč za kg, v prosinci za 213,58 Kč. Zvedli cenu o 40,66 Kč za kg. Obchodníci máslo za rok zdražili o 23,5 procenta. Tedy o 3,1 procenta méně, než byla cena, která jim přišla od výrobců. Opět tedy obětovali část své marže. Máslo je další příběh, kde je odpovědnost za prudký růst cen plně na potravinářích.

Kuře v akci

Mezi rekordmany ve zdražování je i kuřecí maso. Zemědělci v lednu kg jatečního kuřete první jakosti nabízeli potravinářům za 23,89 Kč. V prosinci za 30,28 Kč. Zdražili o 6,39 Kč, 26,8 procenta. Potravináři dodávali obchodníkům kg kuchaného kuřete první jakosti za 38,82 Kč. V prosinci stálo už 57,19 Kč. Skok o 18,37 Kč, to je 47,3 procenta. Obchodníci celá kuchaná kuřata prodávali zákazníkům v lednu za 59,26 Kč, v prosinci za 79,97 Kč. Ceny zvedli o 20,71 Kč za kg. To je 34,9 procenta. Ze srovnání je na první pohled zřejmé, že nejvíc zdražují zpracovatelé kuřat. Jen na okraj je dobré připomenout, že hlavním hráčem na českém trhu je Vodňanské kuře z holdingu Agrofert předsedy ANO Andreje Babiše. Toho času je celý Agrofert zaparkován ve svěřenském fondu ovládaném Babišovou manželkou Monikou a jeho právníky.

Data jasně ukazují, že řeči o ošklivých zahraničních řetězcích, které nám tady rekordně zdražují potraviny, jsou mimo. Za růst cen jsou nejvíc ze všeho odpovědné potravinářské firmy. Obchodníci by udělali nejlépe, kdyby začali potraviny dovážet ze zemí, kde jejich producenti zdaleka nezdražují tak rychle jako u nás.

Prudce rostou i ceny zeleniny a ovoce. Tady bohužel statistici nemají srovnání, jestli je zemědělci nabízejí výrazně dráž, nebo si na nich přirážejí obchodníci. Jediné, co sledují, jsou brambory a jablka. Kilo brambor prodávali v lednu 2022 zemědělci obchodníkům za 4,64 Kč. V prosinci už za 6,64 Kč. Zdražení o 2 Kč znamená vzestup o 30,1 procenta. Obchodníci zákazníkům brambory nabízeli loni v lednu za 14,26 Kč. V prosinci za 16,36 Kč. Vzestup ceny o 2,10 Kč znamená o 14,7 procenta. Obchodníci tedy zdražují o polovinu méně než zemědělci.

Příběh o tom, kdo nám tady jídlo zdražuje, je tedy zřejmý. Hlavní vinu na prudce rostoucích cenách mají zemědělci a výrobci potravin. Protože v jiných zemích producenti zdražují podstatně méně, je namístě otázka, proč u nás ceny u potravinářů tak prudce vystřelily. Jak prudké to je, výstižně ukazuje evropské srovnání, o kolik v kterých zemích potravináři zdražují.

Daň za velké agrokomplexy a slabou konkurenci

Eurostat počítá index potravinářských výrobců, což je souhrn cen zboží, za které výrobci prodávají obchodníkům. Čeští potravináři zvedli proti předchozímu roku ceny o 29,5 procenta, němečtí o 22,9, italští o 16,1, rakouští o 17,1, francouzští o 21,2 procenta. Poláci o 22,3 procenta. Nejvíc zdražili maďarští potravináři: o 52,2 procenta. Naopak výrobci švýcarských potravin zvýšili ceny proti předchozímu roku jen o 3,5 procenta. Můžeme se ptát, jestli má Švýcarsko ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi tak nízkou celkovou inflaci (aktuálně 3,3 procenta), protože mu nezdražují potraviny. Nebo si naopak v atmosféře poměrně stabilních cen potravináři prostě netroufnou zdražit? Každý by si toho hned přirozeně všiml. Vysoká inflace je jako infekce. Když se rozjede, každý se pak snadno vymluví, že musel zdražit, protože „všechno zdražuje“.

Zajímavé je i evropské srovnání, o kolik si za rok přirazili na cenách zemědělci. Jsou to ceny, za něž prodávají buď zpracovatelům, nebo obchodníkům. Ti čeští zvedli ceny o 31,4 procenta. Rakušané o 19,2, Němci o 32,7 procenta. Poláci o 36,1 a Francouzi o 16,4 procenta. Nejprudší růst u zemědělských cen je opět v Maďarsku. O 54,2 procenta. Viktoru Orbánovi se zjevně inflace úplně utrhla ze řetězu.

Naopak ceny dovážených potravin u nás rostou výrazně pomaleji. Za loňský rok stouply o 14,2 procenta. To je dokonce méně než ve Francii s 18,6 procenta nebo v Rakousku s 21,2 procenta. Vysvětlení je tady v poměrně silné české koruně, která celkově dovozy zlevňuje. Naopak v Maďarsku, kde se forint prudce propadl, zdražily dovážené potraviny o 43,4 procenta.

Potravináři své zdražení s oblibou vysvětlují prudkým růstem cen energií. Ty ale tvoří jen část jejich nákladů. Takže kdyby například ceny elektřiny stouply o 50 procent, nemohou se ceny potravin zvednout stejným tempem. Náklady na energie činí u potravinářských firem zhruba 30 procent celkových nákladů. Takže ten padesátiprocentní vzestup by měl výrobci zvednout náklady zhruba o 17 procent. Jenže data za únorovou inflaci ukazují, že ceny řady potravin letí vzhůru rychleji než ceny elektřiny a plynu.

Detailní pohled do potravinářského řetězce mluví jasně. Za rekordní zdražení poděkujme především zemědělcům a potravinářům. Zjevně si to troufnou dělat proto, že na trhu je mezi nimi menší konkurence než v jiných zemích, kde si to prostě netroufnou. Z tohoto pohledu vypadá zhruba dva roky starý návrh na povinné kvóty na české potraviny jako přímá poukázka na potraviny velmi drahé. Ten návrh prosazoval mimo jiné i současný vicepremiér a šéf KDU-ČSL Marian Jurečka. Vysoké ceny potravin nevyřeší žádný zásah politiků. Jakákoli regulace cen naopak jen roztočí spirálu zdražení, jak to právě sledujeme v Maďarsku, Turecku nebo Argentině. Na tahu je antimonopolní úřad, který má k ruce nový zákon o významné tržní síle. A měl by začít tvrdě kontrolovat, jestli je ve všech segmentech trhu s potravinami dost ostrá konkurence. Návštěva průměrného supermarketu ve Švýcarsku, Francii nebo v Itálii ukazuje, že u základních potravin typu máslo je konkurence mezi nabízenými výrobky podstatně vyšší.