Kdyby Horácké divadlo v Jihlavě hrálo fotbal, určitě by nekopalo druhou ligu jako FC Vysočina Jihlava, ale směle by mohlo konkurovat i nejslavnějším pražským klubům. Může za to i jeho nový umělecký šéf, jeden našich nejuznávanějších divadelních režisérů Michal Zetel. Jeho cílem je udělat nejlepší regionální divadlo na světě, přičemž slovo regionální nevnímá negativně. Asi i proto krátce po svém nástupu odrežíroval původní muzikál Nad Sázavou, který se poťouchle s až jakousi „sklepáckou“ podvratností strefoval do jednoho z nejdéle provozovaných českých hnutí – trampingu.

Tisící premiéra (ano skutečně tomu tak bylo!) na jevišti sklidila rozporuplné reakce, což je ale v kontextu často zkostnatělého a průměrného divadelního provozu skvělá zpráva. O jeho ambiciózních výrocích se můžete přesvědčit třeba i při nové inscenaci Oblomov, kterou v Horáckém divadle režíroval Josef Doležal za tím účelem, aby tento nadčasový a opulentní román přiblížil mladému publiku. Povedlo se. Dramatizace životní rezignace znuděného šlechtice Ilji Oblomova nic zbytečně (sociologicky, psychologicky) nedoříkává. Filozoficky přeinterpretovanou „oblomovštinu“ navíc vkládá do úst mladým hercům, kteří občas více zpívají, než mluví. Za zmínku stojí i hravá scénografie, která pracuje s oponami jako s krabicemi od dortů. Za každou z nich totiž čeká barevné překvapení, což ale neznamená, že její konec nebude lemován prašivým gaučem.

Oblomov, Horácké divadlo, Jihlava, premiéra 17. 2. 2024.

Nejzábavnější seriál roku

Tento čtvrtek se dočkáme prvních tří dílů z nové řady seriálu Banda, úchvatné satiry na superhrdinský žánr a kult celebrit. Banda je od své první řady (2019) vzácným úkazem na poli popkulturní zábavy, baví jak kritiky, tak běžné diváky a navíc během dosavadních tří sezon ještě zdaleka nevyčerpala svůj potenciál. Volně vychází z komiksové série Gartha Ennise (jehož sága Preacher je dost možná nejkultovnější komiks konce 90. let.) a její základní koncept je následovný: na světě jsou mocní superhrdinové, ale chovají se k lidem naprosto otřesně, jejich ega jsou skutečně nadlidská a nikdo moc neví, co si s nimi počít. Čekejte groteskní, velmi explicitně pojaté násilí a nemalou porci cynismu. Ne nadarmo byl Ennis kdysi srovnáván s Quentinem Tarantinem. Za vidění stojí i sesterský seriál Gen V, který se světem Bandy úzce souvisí. Představte si takové Beverly Hills 90210, které se smí vysílat až po desáté večerní. Chtělo by se napsat, že celkem nenásilnou formou řeší věčná témata dospívajících: anorexii, sexuální orientaci, gender, šikanu aj. Nebyla by to ovšem pravda, řeší je formou vskutku násilnou, leč edukativní. V kontextu dnešní opatrné doby jde o velmi osvěžující díla.

Banda: IV. řada, Prime Video, od 13. 6.

Obři na Kampě

Který český výtvarník může říct, že na vernisáži kolem jeho obrazů mlsně kroužil Leonardo DiCaprio? Vojtěch Kovařík je momentálně jedním z mezinárodně nejúspěšnějších českých umělců. Jeho obrazy a sochy inspirované antickou mytologií dosahují ohromujících cen, loni na aukci Christie’s v New Yorku vystoupaly až na 8,4 milionu korun. V Praze vystavuje po velmi dlouhé době a samostatně vůbec poprvé. Nenechte si to ujít.

Vojtěch Kovařík: Od linie k hmotě, Museum Kampa, 8. 6. – 8. 9.

Hrabal v Ponrepu

V úterý 18. června večer radíme zamířit do pražského kina Ponrepo. Pustí vám tam totiž dva výborné krátké filmy, jeden od Juraje Herze, druhý od Ivana Passera. Právě Passerovo Fádní odpoledne je snad vůbec nejzdařilejší adaptací Hrabalovy poetiky. Passer se tu rozcvičil na svůj absolutní vrchol, který přišel o rok později v Intimním osvětlení, jednom z nejlepších filmů české nové vlny.

Sběrné surovosti a Fádní odpoledne, kino Ponrepo, Praha, 18. 6.