Tématem podzimu bude stejně jako loni zdražování energií. Zdroje jsou tentokrát domácí provenience. Cena elektřiny je letos v Evropě navzdory pokračující válce na Ukrajině a další na Blízkém východě úplně jinde než loni. Aktuálně se obchoduje kolem 120 eur za MWh. Loni touto dobou to byly i čtyřnásobky. Na první pohled by to mohlo vyvolávat dojem, že lidem a firmám by měly účty klesnout.

Opak je pravdou. A samotná silová elektřina za to nemůže. Ta bude spíš cenu tlačit dolů. Přesněji řečeno, kdyby neklesala, lidem a firmám by příští rok stouply ceny výrazně víc.

Síkela ale svým nepříliš srozumitelným stylem přesně naznačil, co přijde. Zvedne se regulovaná část, kterou vidíme na účtu s elektřinou. To je cena za služby, správu sítě, přenos z elektrárny k zákazníkovi. Plus různé přirážky, které rozhodnutím státu nebo Evropské unie musíme zaplatit. Třeba příspěvky na obnovitelné zdroje.

Zdražení regulované části účtu za elektřinu je druhou stranou vládních škrtů v rozpočtu. Velká část toho, co kabinet ohlásil v květnu jako škrty dotací, jsou právě ty platby, které nám teď přesune na účty. Letos je platil stát, teď je budou platit všichni lidé a firmy.

Byly to dvě vládní tiskové konference, kde se ohlašovaly velké škrty dotací. Jedenáctého května byla avizován jako jeden z největších úspor státních výdajů dotace 18 miliard pro provozovatele obnovitelných zdrojů. Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl byl už tehdy velmi skeptický. Byl přesvědčen, že kabinet nebude riskovat arbitráže se solárníky, kterým předchozí vlády tyto dotace garantovaly. Stanjura tvrdil, že tu odvahu má. Pravdu měl skeptik Mojmír Hampl. Ta dotace se stěhuje na faktury lidí a firem. Je staronovou energetickou daní. U rodiny s průměrnou spotřebou za 1800 korun ročně. U firem výrazně vyšší.

Další velké ohlášení škrtů dotací přišlo na tiskové konferenci vlády s účastí premiéra Petra Fialy 20. září. Působilo to impozantně. Konec dotací za 46,1 miliardy korun. Největší položkou mělo být 38 miliard korun na podporu přenosové a distribuční soustavy. To letos platil stát. Někdo to ale musí zaplatit i v příštím roce. Do sítí a jejich stability se investovat musí, jinak se vystavujeme riziku blackoutů. Takže to zaplatí opět ve fakturách lidé a firmy.

Takže jsme dohromady na 56 miliardách korun, o které vzrostou účty za energie. K tomu se přidává další platba, kterou už ohlásil v onom televizním vystoupení Jozef Síkela. Stát si koupil plynovody Net4Gas, které za sebou táhnou obrovské dluhy 33 miliard korun z doby, kdy jsme byli tranzitní zemí přepravující ruský plyn z Východu na Západ. A tehdejší německý majitel za to kasíroval obrovské poplatky za přepravu. To skončilo. Jsme zemí na konci trubky. A ty dluhyNet4Gas, které na sebe převzal stát, musí někdo zaplatit. Na provozování plynovodu se musí složit jen čeští zákazníci. Lidé a firmy.

Energetický regulační úřad všechna ta rozhodnutí vlády jen propočetl. A došel k závěru, že regulovaná část elektřiny půjde nahoru o 71 procent.

První zareagoval Andrej Babiš, který ohlásil, že ze zdražování elektřiny udělá při projednávání státního rozpočtu ve sněmovně „peklo“. Aby neudělal. Dostal nahrávku na smeč. Lidem nic nevadí víc než zdražování. Z průzkumů to ví Babiš i Petr Fiala.

Ten vystoupil až po Babišovi a začal se pokoušet omezovat politické škody. Ohlásil, že elektřina zdraží maximálně o jednotky procent. Ani to není málo.

To, co sledujeme, je nástup účtů za Green Deal a dekarbonizaci ekonomiky do faktur za elektřinu zcela konkrétních lidí a zcela konkrétních firem. Není to jen v regulované části. I silovou elektřinu zdražují emisní povolenky. Ze zdražování elektřiny se stává nový normál. Nepřinesla ho žádná válka, ale politická rozhodnutí.

Tu elektřinu si Evropa dobrovolně sama zdražuje.