Když vůdce ruské žoldnéřské wagnerovské skupiny Jevgenij Prigožin ohlásil pochod na Moskvu s cílem sesadit ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, vypadalo to na zásadní krizi ruského státu. Pak ale vzpoura skončila stejně náhle, jako začala. Podle dohody, kterou údajně vyjednal běloruský prezident Alexandr Lukašenko, wagnerovci dostali imunitu za vzpouru a za to se mohli stáhnout do Běloruska. Svět si mezitím lámal hlavu, co se vlastně stalo. Pro Týdeník Echo se to pokouší aspoň částečně objasnit Mark Galeotti, jeden z nejuznávanějších expertů na současné Rusko.

Vzpoura wagnerovců byla nesmírně podivná událost. Co se podle vás vlastně stalo?

Je to podivná událost z perspektivy Evropanů 21. století. Pokud se na to ale díváte z pohledu středověku nebo novověku, tak to vůbec není divné. Je to připomínka toho, že Rusko je moderní stát s byrokratickými institucemi, nad kterým se tyčí středověký dvůr. Nebyl to pokus svrhnout Putina nebo se chopit moci. Byl to spor jednoho barona s druhým baronem. Monarcha se přidal k tomu druhému, tak si ten první řekl, že je čas povolat své jednotky a ukázat, že jsem silný. Ukáže to, že mě lidé podporují, a donutí to krále změnit politiku. Sice to nefungovalo, ale v podstatě to byl případ nátlakového vyjednávání. Byl to pokus donutit Putina změnit názor.

Takže od časů cara se Rusko moc nezměnilo?

Putin obnovil politiku carského dvora. Ale musíme si uvědomit, že i když to, co Prigožin udělal, je výjimečné, zapadá to do toho, co jsme pod Putinem viděli. V Čečensku vládne Ramzan Kadyrov jako ve vlastním království. Má soukromou armádu. Pokaždé, když se ho Moskva pokusí zkrotit nebo začne přemýšlet o tom, že mu pošle méně peněz, 90 % čečenského rozpočtu jde z Moskvy, tak Kadyrov začne dělat trable. Začne vyhrožovat, že rezignuje nebo zaútočí na jinou severokavkazskou republiku, a dostane, co chce. Takže pokud v Rusku máte soukromou armádu, máte i mocenské páky.

Během povstání wagnerovců se šířila videa z jimi obsazeného Rostova na Donu, zdálo se, že je lidé na ulicích vítají. Nakolik je to vytržené z kontextu?

Těch videí bylo hodně a nešířila je jen Prigožinova média. Viděli jsme hodně záběrů davů, které tleskaly wagnerovcům. Nebylo to svědectví o wagnerovcích nebo přímo o Prigožinovi. Spíš o tom, že se tu objevil někdo, kdo je ochotný mluvit o věcech tak, jak doopravdy jsou, a upozorňovat na korupci, neschopnost, byrokracii v srdci státu. To muselo Kreml vyděsit. Ukázalo to, že je tu hodně lidí, kteří sice nepodporují Prigožina jako člověka, ale rádi podpoří někoho, kdo se prostě postaví Kremlu. To je důvod, proč je Prigožin stále pro Moskvu nebezpečný. Demonstruje, že pod povrchem je dnes v Rusku hodně nespokojenosti.

Co říká o ruském státu to, že Prigožinovi je po jeho povstání dovoleno volně pobíhat po Moskvě a Petrohradě a to nejhorší, co se mu zatím stalo, byl únik fotografií jeho bytu a jeho samého v nejrůznějších převlecích?

Ty bizarní fotky mohou být pravé, ale také upravené. Ukazuje to, že ať už byla uzavřena jakákoli dohoda, tak je stále možná její novelizace. Prigožin není v Minsku a jeho bojovníci se nehlásí do jiných bojových formací. Tisíce bojovníků jsou na svých základnách. Ministerstvo obrany jim zabavilo tanky a těžké dělostřelectvo, ale stále mají své zbraně. Z pohledu Kremlu je Prigožin příliš nebezpečný na to, aby byl zatčen nebo něco horšího, ale zároveň je tak nebezpečný, že je tu nutnost ho zdiskreditovat. Fotografie miliard rublů v hotovosti, opulentního a nevkusného sídla, skříň plná paruk a jeho fotografie v bizarních převlecích, to vše má podkopat jeho moc. Snaží se ho zneškodnit jako potenciální politické riziko.

Nakolik jsou loajální ostatní bezpečnostní síly? Během své jízdy na Moskvu wagnerovci nenarazili na velký odpor. Je to znak neschopnosti, nebo širšího spiknutí?

Pro Kreml to bylo alarmující, protože i když mnoho příslušníků bezpečnostních sil se k wagnerovcům nepřidalo, Prigožin sám řekl, že očekával, že se k němu přidá půlka armády, na druhou stranu se nikdo příliš nesnažil wagnerovce zastavit. Nejlíp to bylo vidět v Rostově na Donu. Tam je velká vojenská posádka. Přítomná je také národní garda. Ti i oni zůstali v kasárnách. Nechtěli se nijak zapojovat. To Kreml děsí. Mysleli jsme si, že ať lze říct o Putinovi cokoli, měl silnou podporu bezpečnostního aparátu. Toto byl první opravdový test za dlouhou dobu a ukazuje se, že bezpečnostní aparát si není Putinem až tak jistý. Nepůjde proti němu, ale také ho nebude podporovat. Bude čekat, jak se věcí vyvinou. Připomíná mi to první den puče ze srpna 1991, kdy komunističtí hardlineři uzavřeli Gorbačova v jeho dače a snažili se vrátit čas před jeho reformu. Tehdy si rekordní počet sovětských policistů vzal nemocenskou, protože nechtěli puč podpořit, ale také nechtěli riskovat tím, že se mu otevřeně postaví. Takže předstírali nemoc a čekali, co se stane. Nyní to bylo údajně podobné. Velitel národní gardy generál Zolotov se v sobotu 24. června zoufale snažil kontaktovat polní velitele a donutit je postavit se wagnerovcům. Zdá se, že polní velitelé vyvinuli veškerou snahu, aby nemohli být kontaktováni. Nechtěli přímý rozkaz, který by museli buď vykonat, nebo odmítnout. Raději byli nedosažitelní, skrývali se za faktem, že neměli přímé rozkazy, a čekali, co se stane. Takže se ukazuje, že v řadách bezpečnostních složek zatím opozice vůči Putinovi není, ale zároveň tam má mnohem menší podporu, než všichni očekávali.

A co generál Surovikin, který měl být údajně do povstání wagnerovců nějak zapojen a od té doby ho nikdo neviděl?

To, že ho nikdo neviděl, naznačuje, že je momentálně vyšetřován či vyslýchán. Je známo, že Surovikin si byl s Prigožinem blízký. Prigožin si ho vážil jako agresivního tvrdého bojovníka. Je otázka, zda je to pravda, ale nemyslím si, že Surovikin znal podrobnosti spiknutí. Mohl mít nějaké tušení, že wagnerovci prostě nebudou sedět a nenechají se 1. července rozpustit, což bylo datum, do kterého měli podepsat smlouvy s armádou. Ukazuje to ale dvě věci. Pokud je Surovikin jediný vysoce postavený důstojník, jenž je vyšetřován, tak to znamená, že Putin není dostatečně silný, aby provedl širší čistku v armádě. Ví, že uprostřed války to nemůže udělat. Takže Surovikin mohl být prostě vybrán jako obětní beránek. Zadruhé to ukazuje na selhání bezpečnostního aparátu. Pokud generál věděl o vzpouře, jak naznačují, tak ale bezpečnostní složky nedokázaly nic zjistit dopředu, aby ji zastavily. Takže to znovu ukazuje na propojení mezi Prigožinem a armádou, s čímž Putinův režim neví, jak si poradit.

Vzpoura wagnerovců mi velmi připomíná Kornilovovu aféru během ruské revoluce, která byla signálem rozpadu ruského státu a umožnila bolševikům chopit se moci. Ukazuje se také nyní, že ruská státní moc se rozpadá a vláda ztratila monopol na násilí?

Naprosto souhlasím ohledně Kornilovovy aféry. Je zajímavé, že to naznačoval sám Putin v sobotu ráno během svého velmi vzteklého projevu o povstání. Bylo to zajímavé podřeknutí, jelikož Kornilov vedl svůj puč proti velmi slabé prozatímní vládě. Putin téměř naznačoval, že je ve stejné pozici. Musíme si uvědomit, že wagnerovce a Prigožina vytvořil ruský stát. Prigožin za svou kariéru, bohatství a moc vděčí Putinovi a jeho patronátu. Nejde o to, že stát ztratil monopol, spíš jsme svědky exportu Putinovy politiky na bojiště. Putin vydržel u moci 23 let tím, že podporoval nejrůznější rozbroje uvnitř elity a mezi mocenskými centry, která spolu neustále soutěžila. Putin zůstával na vrcholu a byl arbitrem těchto rozporů. Rozdělování a panování nad elitou udrželo Putina přímo nebo nepřímo u moci 23 let. Jenže když tento systém přesunete na bojiště, kde máte armádu, národní gardu, wagnerovce, Čečence a další vojenská uskupení, tak je to velmi dysfunkční. Máte sjednocené Ukrajince proti velmi rozděleným ruským silám. Ale Putin s tím nic nemůže udělat, protože jediným způsobem nápravy je reforma celého systému, a do toho se nepustí. Takže nejde o ztrátu státního monopolu, spíš se ukazuje, že Putinův způsob řízení státu během války nefunguje.

Je možné, že některá z těchto skupin se pokusí o to samé, o co se pokusil Prigožin?

Možné to je, ale myslím si, že je to nepravděpodobné. Prigožin byl nezvykle nezávislý a wagnerovci nezvykle početní. V Rusku je řada dalších žoldáckých uskupení, ale mají stovky, ne tisíce nebo desetitisíce příslušníků. Wagnerovci na vrcholu měli 50 tisíc členů, to je víc, než mají armády řady států. Myslím, že Kreml se poučil, aby již nenechal vyrůst takovouto koncentraci moci. Jedinými složkami, které by se mohly o něco pokusit, jsou národní garda a armáda, ale ty jsou stále pod přísnou kontrolou bezpečnostního aparátu. Takže si nemyslím, že se dočkáme další vzpoury ve stylu wagnerovců. Jediný člověk, který by se o něco takového mohl pokusit, je čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. Jeho síly jsou ovšem soustředěné v Čečensku. Spíš pokud dojde k nějakému politickému puči proti Putinovi, tak armáda se nezapojí a bude čekat, co se stane. Nemyslím si, že ostatní ozbrojené složky se pokusí chopit se moci, ale nebudou nutně chránit Putina, pokud se objeví nová hrozba.

Nakolik jsou loajální Čečenci?

Jsou věrni spíš Kadyrovovi než Putinovi. Je zajímavé sledovat, jak se Čečenci chovají během této války. Kadyrov neustále hlasitě ujišťuje svou věrností Putinovi, ale zároveň dělá vše pro to, aby nemusel posílat své jednotky do opravdu těžkých bitev. Tvrdí, že rád dobude Bachmut, bude bránit Bělgorod, vyžene wagnerovce z Rostova na Donu, ale nikdy se k tomu nakonec nemá. Ve skutečnosti se snaží chránit své loajální jednotky. Je to dlouhodobý příklad slabosti ruského státu a Putina. Aby ukončil čečenskou válku, vytvořil téměř nezávislého čečenského lídra a zavázal se mu neustále poskytovat velké peníze.

Národní garda, která je určena hlavně k potlačování protestů, prý dostane nové těžké zbraně. Nakolik je její velitel Viktor Zolotov věrný Putinovi? Nehrozí, že by se mohla opakovat situace jako s wagnerovci?

Zolotov je u zbytku elity nepopulární. Je považován za hulvátského a přehnaně povýšeného Putinova loajalistu. Upřímně, je to pravda. Zolotov chápe, že nemá budoucnost bez Putinovy podpory. Zajímavé na národní gardě není, nakolik je loajální Zolotov, ale jak loajální je samotná garda. Sleduji docela dost sociálních účtů, které používají příslušníci národní gardy, aby se bavili mezi sebou. Už před vzpourou mnoho z nich bylo velmi nešťastných. Měli pocit, že v počátečních fázích invaze na Ukrajinu sloužili jako kanonenfutr. Mají pocit, že jejich pozice doma je čím dál víc neudržitelná, že vedení národní gardy je zkorumpované a příliš autoritářské. To je podle mě jeden z důvodů, proč se místní velitelé během vzpoury nepostavili wagnerovcům na odpor. Co se týče tanků a dělostřelectva, tak to jsou jen řeči. Rusové nejsou schopni vyrobit dostatek tanků a artilerie pro válku. Nemyslím, že národní garda cokoli dostane, dokud nebude po válce. Je to spíš politická proklamace, že stát je připraven postupovat tvrdě. Důležitější je, že v říjnu se zvýší platy v národní gardě o 10,5 %, Putin si chce její loajalitu koupit. Nemyslím si ale, že Zolotov má takovou kontrolu nad gardou, jak se obecně soudí. Pokud v budoucnu nastanou masové protesty, bude národní garda ochotna je potlačit? Nejsem si tak jist.

Jaká je v celé Prigožinově aféře role běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka? Oficiálně to byl on, kdo vyjednal dohodu mezi wagnerovci a Putinem, která zastavila Prigožinův pochod na Moskvu. Je to pravda, nebo je jen oficiální tváří?

Myslím, že byl hlavně tváří. On je showman, takže přirozeně svou roli zveličuje. Je pravděpodobnější, že reálné vyjednávání vedli kremelští byrokraté, zvlášť Nikolaj Patrušev, tajemník rady bezpečnosti, a Anton Vajno, šéf prezidentské administrativy. Nakonec ale Prigožin chtěl garance hlavy státu. Putin ve všech ohledech ukázal svou malost a odmítl se s Prigožinem bavit. Proto povolali Lukašenka, který přece jenom Prigožina zná, aby poskytl dohodě politickou podporu na vysoké úrovni. Je zajímavé, že Lukašenko tvrdí, že Prigožin není v Bělorusku, ale v někde v Rusku, a i když nabídl útočiště bojovníkům wagnerovců, tak nikdo z nich toho nevyužil. Zdá se, že říká, já jsem tu dohodu dotáhl do konce, pokud neuspěje, tak je to vina Putina a Prigožina. Takže Lukašenko byl důležitý, jelikož jeho zapojení přesvědčilo Prigožina, že dohoda je myšlena vážně.

Před válkou se mluvilo o tom, že wagnerovci jsou pouze krytí pro aktivity ruského vojenského zpravodajství. Jejich vzpoura ale ukázala, že je má pod kontrolou víc, než kdokoli očekával.

Během války se začal mnohem víc zapojovat. V minulosti, když wagnerovci operovali na Donbase, v Sýrii a jinde, tak se Prigožin osobně nezapojoval. Byl to víc jejich business manager než cokoli jiného. Do této války se ale zapojil osobně, objížděl pracovní tábory, kde nabíral rekruty, navštěvoval frontu, točil nesmírně sprostá videa, kde si stěžoval, že mu ministr obrany Šojgu neposkytuje dostatek munice... Takže se zapojil. Evidentně měl operační velení. Jenže byl naprosto závislý na Kremlu. Dělal jen to, co mu řekla vláda. Nikdo nedocenil, nakolik je schopný jednat samostatně. Zajímavá je otázka, kdo dnes wagnerovcům platí jejich žold. Je velmi nepravděpodobné, že to dělají pro bono. Platí je Prigožin, nebo někdo jiný? To nevíme, ale je jasné, že jsou k Prigožinovi loajální. Je to něco velmi prvotního, velmi osobního, velmi středověkého.

Velká část financování wagnerovců údajně pochází z Afriky, kde se věnují dobývání nerostného bohatství.

To je celkem dobře prokázáno. Prigožin má síť podniků. Wagnerovci jsou jen malou částí jeho skupiny Concord. V Africe wagnerovci působí jako poskytovatel širších služeb autoritářským režimům. Pokud nějaký diktátor potřebuje pistolníky pro potlačení povstání nebo na ochranu VIP, tak to Wagner poskytuje. Ale Concord má ještě širší portfolio služeb, můžou vám pomoci zfalšovat volby, vytvořit kampaň na sociálních sítích. Je to velmi lukrativní a přesun peněz do Ruska zatím pokračuje. Zlato, diamanty a další suroviny míří do Ruska. Kreml chce, aby to pokračovalo, ale nechce, aby nad tím měl Prigožin kontrolu. Již nyní vidíme první spory, ty nejspíš ovlivní operace v Africe.

Troufnete si odhadnout, jaký osud čeká Prigožina? Zbaví ho politické moci, ale jinak ho nechají být? Nebo jednoho dne vypadne z okna?

Rozhodně bych mu nyní neposkytl životní pojištění. Nemyslím, že je v bezprostředním ohrožení, protože by to znamenalo, že pokud by Kreml potřeboval s někým vyjednávat, tak ten by ho nebral vážně. Teď je nejspíš období, kdy je relativně v bezpečí a nikdo ho nezatkne nebo nevystrčí z okna. Na druhou stranu Putin nezapomíná a nepromíjí a osobní zradu považuje za nejhorší možný hřích a zločin. Po nějaké době, pokud se Prigožinovi nepodaří znovu vetřít do Putinovy přízně, budou podniknuty kroky, aby se to vyřešilo. Podle Putina zrádci mohou být jedině eliminováni.

Minimálně třináct lidí při vzpouře wagnerovců zemřelo? To nehraje roli?

Ochota Kremlu ignorovat zabité podkopává jeho legitimitu v armádě. Ale Putinovi na třinácti mrtvých pilotech nezáleží. Z jeho pohledu jde hlavně o to, že muž, kterého vytvořil, se obrátil proti němu. To je ten pravý zločin. Ti mrtví piloti možná budou využiti v budoucnosti, pokud to bude důležité z politického hlediska, momentálně jsou to ale neosoby.

Ve svém článku v magazínu The Spectator jste celkem optimistický ohledně možného Putinova nástupce. Nesdílíte obavu mnohých, že následovník Putina bude ještě horší, nebo že jeho odstranění povede k občanské válce?

Vím, že to momentálně není příliš módní názor, ale je důležité ho zdůrazňovat. Putin rád hraje kartu slabosti, kdy tvrdí, že je lepší než kdokoli jiný, protože ten nutně bude horší. Takže je třeba ho udržet u moci. Hraje to jak na vlastní občany, tak na Západ. Samozřejmě záleží na tom, jak dojde ke změně. Zemře zítra, nebo za rok dojde k politickému puči, nebo něco jiného? Nicméně nikdo nyní nemá takovou moc a status, aby Putina nahradil. Jeho konec bude výsledkem vyjednávání mezi nejrůznějšími zájmovými skupinami. A kdokoli se stane prezidentem, bude reflektovat tuto koalici. To je dobře, protože koaliční politika má tendenci tlačit směřování do politického středu. Zadruhé, pokud se podíváte na další politickou generaci, je jasné, že stále netrpělivěji čeká na svou příležitost, Putinovi a jeho kumpánům je většinou přes sedmdesát. Nová generace, to nejsou žádní přátelé Západu, nejsou to demokraté. Jsou to bezohlední pragmatičtí oportunisté a kleptokrati. Chtějí zpět staré dobré časy, kdy jste doma mohli krást a uložit to a utrácet v zahraničí. Takže chtějí zlepšit vztahy s vnější světem, což mimo jiné znamená konec války na Ukrajině, jelikož je to v jejich osobním zájmu. Putin předsedá pomalému kolapsu systému. Z jejich pohledu je to katastrofa a budou chtít zvrátit jeho poslední reformy. Proto jsem optimistický. Nemyslím, že uvidíme rozšíření demokracie v Rusku, ale až Putin skončí, tak jeho nástupce bude někdo pragmatičtější, méně vzteklý a méně ideologický.

Co obyčejní Rusové? Jsou po letech autoritářství apatičtí, nebo je tu šance na liberalizaci zdola?

Nemyslím, že nějaká moc lidu je tady zásadní. To ale neznamená, že Rusové jsou apatičtí. Sice je velmi těžké odhadnout veřejné mínění ohledně války, ale i tak můžeme odhadovat, že zhruba čtvrtina obyvatel válku podporuje. To neznamená, že schvalují válečné zločiny, ale myslí, že Rusko nemělo na výběr, že muselo bojovat. Čtvrtina je proti válce a zbytek, což je něco velmi sovětského, se zoufale snaží na válku nemyslet, nemít na ni názor. Neví, čemu věřit. Bojí se, že kdyby si vytvořili názor, tak by s tím museli něco dělat. Od začátku války vytrvale klesá sledovanost televizního zpravodajství. Neznamená to, že jsou apatičtí, ale že si uvědomují, že s tím nic nezmůžou. Stále je docela dost malých stávek, politických protestů atd., i když režim je stále autoritářštější. Rusové nejsou zcela ustrašeni, ale momentálně nemáte žádnou opoziční figuru. Prigožin se nepočítá a Navalnyj je ve vězení. Není žádná šance, že se něco stane. Proč by někdo vyrazil na ulici protestovat, když ví, že bude zatčen a nic to nezmění? Zároveň tu je ale velký protestní potenciál. Pokud nastanou vážné ekonomické problémy nebo stát hodně zeslábne, tehdy moc lidu začne něco znamenat. Ne že by moc lidu mohla odstavit Putina, ale vypuknutí velkých protestů by mohlo dotlačit elitu, aby se postavila proti němu, protože jinak by riskovala zhroucení celého systému.

Mohou ztráty na Ukrajině vést k nějakým větším protestům nebo změně názorů? Válka v Afghánistánu, zvlášť chlapci vracející se v zinkových rakvích, přece vedla k protestnímu hnutí. Hlavně mezi matkami vojáků. Nyní nic takového nenastalo, i když ruské ztráty na Ukrajině jsou už mnohem větší než ty v Afghánistánu.

Reakce na Afghánistán byla velmi jiná, jelikož se to odehrávalo v době, kdy Gorbačov liberalizoval. Bylo víc prostoru pro protesty. Nepřímo ale ztráty mohou být důležité. Je čím dál jasnější, že ruská armáda bude potřebovat dalších 200 až 300 tisíc nových vojáků během tohoto roku. A to znamená další vlnu mobilizace. Ta poslední byla nesmírně nepopulární. Víc Rusů ze země uteklo, než bylo mobilizováno. Myslím, že Putin se ji snaží odložit až na září, po volbách gubernátorů. Pokud ale chce pokračovat ve válce na Ukrajině, bude potřebovat statisíce nových vojáků, aby nahradil ztráty. To je potenciální moment, kdy může nastat nějaký odpor.

Můžeme očekávat nějaké utužování režimu? Putinův režim nechával lidi na pokoji, pokud se neangažovali politicky.

Jsme svědky pomalého a stálého posunu k většímu autoritářství. Na školách a univerzitách se objevují v podstatě politicky indoktrinační předměty. Roste tlak na lidi, aby dobrovolně darovali peníze na válečné snažení, poskytovali vybavení vojákům a podobně.

Je Putin ideologičtější, než býval? Měl pověst pragmatického šachisty, který přesně věděl, kam může zajít. Ale třeba jeho esej O historické jednotě Rusů a Ukrajinců je čirá ideologie.

Každý se časem mění, zvlášť pokud kolem vás jsou přikyvovači a pochlebovači, kteří nikdy nezpochybňují vaše názory. Je lehké se stát karikaturou sebe sama. V případě Putina se to trochu zdráhám označit za ideologii, protože to implikuje, že je to něco, co můžou přijmout i ostatní země. Spíš přesvědčil sám sebe o svém statusu jako jednoho z velkých hrdinů ruského panteonu. Neustále se přirovnává k lidem jako Petr Veliký. Přesvědčil sám sebe, že Rusko je v civilizačním zápasu se Západem. Není to jenom o Ukrajině, je to o tom, že Západ Ukrajinu používá jako zbraň proti Rusku, snaží se ukrást Rusku Ukrajinu. Nemyslí si, že Ukrajina je opravdová země. Podle něho je to napůl odpojená část širšího Ruska. Nemyslel si, že jeho akce na Ukrajině povede k válce. Opravdu věřil, že Ukrajinci přijmou nastolení loutkové vlády a návrat do lůna matičky Rusi. Nemyslel si, že riskuje. Myslel si, že za dva až tři týdny bude hotovo. Putin nikdy nebyl šachový velmistr. Předtím měl jen štěstí.