Na setkání zemí BRICS, které se odehrálo tento týden v ruské Kazani, bylo nejzajímavější a nejzábavnější sledovat, jak se v současnosti peče velká politika. Ve výsledku to vypadalo jako sraz kluků na písku a boj o některou ze zachovalejších forem na bábovičky.

Zaprvé celý summit byl hodnocen jako diplomatické vítězství prezidenta Vladimira Putina, protože se za ním sjeli státníci velkých zemí světa, a on tak mohl veřejně tvrdit, že jeho politika nestojí na planetě osamocena, není v izolaci a ukrajinská otázka trápí jenom minimum světových státníků. I když mu samozřejmě všichni přítomní kolegové aspoň pro forma řekli, že ukončit akci na Ukrajině by bylo žádoucí.

Což naopak potvrzuje, jaké štěstí bylo, že po ruské invazi před dvěma lety předsedal Evropské unii jeden ze států někdejšího východního bloku, který má s ruskou expanzí své zkušenosti a dovede ji vyhodnotit jako problém. Západní Evropané s jinou historií měli dlouho sklony ruské nebezpečí podceňovat. Taky se za to předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová omluvila.

Nu a nakonec Vladimir Putin na své závěrečné tiskové konferenci řekl, že mu Ukrajinci v září nabídli prostřednictvím turecké strany nějakou pěknou, vzájemně akceptovatelnou tajnou nabídku, na niž kývl, která mohla ukončit spor a onu „speciální operaci“, ale kterou pak sami Ukrajinci hanebně pohřbili turné prezidenta Volodymyra Zelenského po Západě, kde vykládal o svém plánu na vítězství. („Tajná nabídka“, „speciální vojenská operace“, „plán vítězství“… jak nedůvtipný je jazyk, když má zakrývat chatrné skutečnosti. Nehledě na to, že pokud jde o plán vítězství, vše, co je o něm známo, předpokládá, že zásadní tahy podniknou jiné země než Ukrajina a Rusko. Což asi skutečně je nevyhnutelné, ale není to ideální předpoklad jakéhokoli handlování.)

Od Putina jsou jeho slova výborný tah, jak vytvořit událost. Využít velké tiskové konference s účastí stovek novinářů, svést veškerou vinu na Ukrajince a zatáhnout do toho další silné hráče regionu (Turci jsou třetí klíčová země s přístupem k Černému moři). Přitom to, že spolu Ukrajinci a Rusové nějak mluví, protože musí, překvapivé není, takže není překvapivé ani to, že průběžně padají nějaké návrhy a nápady na to, jak se dohodnout. Zkrátka summit BRICS byl důležitější, než se obvykle uvádí: kolíkoval hřiště, připomínal, kdo má teď v ruce jakou bábovkovou formu. Neradno to podceňovat.