„Naše země potřebuje odpovědnou rozpočtovou politiku, která zabrzdí nesmyslné rozhazování peněz daňových poplatníků, nalezne úspory a stanoví dlouhodobé směřování veřejných financí a v co nejkratší možné době zajistí rozumné hospodaření státu. Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoli ve zvyšování daňové zátěže.“

Toto stojí do slova a do písmene v preambuli programového prohlášení vlády České republiky, dokonce v aktualizované podobě z března minulého roku. O tom, jak lehce vládnoucí pětikoalice zvládla zvýšit téměř všechny daně, si čtenáři na těchto místech četli už mnohokrát. Vyjděme tedy z veřejných údajů a ukažme si i to, jak s podobnou lehkostí navzdory původním sympatickým slibům o efektivním státu pokračuje bobtnání státu a jeho zaměstnanců.

Podle čísel z posledního státního závěrečného účtu vzrostl loni počet státních zaměstnanců téměř o sedm tisíc. Za poslední tři roky jde celkově o dvacetitisícový nárůst; znamená to, že aktuálně pracuje pro stát 484 tisíc lidí. Ti všichni jsou placeni přímo ze státního rozpočtu a loni šlo na jejich platy dohromady 258 miliard korun. To je částka, která se rovná téměř dvanácti procentům všech rozpočtových výdajů a 3,5 procenta HDP. Než zmíníme, kde přesně se nejvíc lidí placených z eráru nabíralo a jak jim rostly nebo klesaly platy, podívejme se pro zajímavost, jaké pohyby se v loňském roce udály v soukromém sektoru. Loni totiž ukončilo činnost téměř 310 tisíc podnikatelů, zatímco nových přibylo jen 115 tisíc. Velký podíl na tom má jistě povinnost zřizování datových schránek, která platí pro všechny OSVČ, někteří proto s podnikáním raději definitivně skončili. Ve srovnání s přibývajícím počtem zaměstnanců státu je to alarmující číslo. Připomeňme také, že od letoška se zvýšila daň pro právnické osoby z 19 na 21 procent. Od ní si stát slibuje přivést do rozpočtu 22 miliard. Nabízí se, že z nich může pokrýt zvyšující se výdaje na platy.

S podrobnými čísly o struktuře lidí pracujících pro stát přišel nedávno think-tank IDEA působící při Národohospodářském ústavu Akademie věd. Zcela nejvíc lidí pracuje v regionálním školství, které spadá pod příspěvkové organizace státu. Zhruba 270 tisíc. V bezpečnostních sborech, kam spadá policie, hasiči, celníci nebo vězeňská služba, jich je přes 80 tisíc, v armádě téměř 40 tisíc. Šestnáct procent ze všech státních zaměstnanců tvoří státní úředníci, je jich víc než 76 tisíc. Většina z nich, přes 49 tisíc, pracuje v tzv. neústřední státní správě, to znamená na finančních úřadech, ve správě sociálního zabezpečení nebo na úřadech práce. Na samotných ministerstvech je zaměstnáno necelých 23 tisíc úředníků. V ústředních orgánech, tedy například na Úřadu vlády ČR, a ve všech dalších státních úřadech pracuje přes 27 tisíc lidí. Nejvíc státních úředníků měl stát ještě za Babišovy vlády v roce 2019, bylo jich 79 tisíc. Po nástupu Fialovy vlády tedy jejich počet klesl, ale jen mírně. Nejvíc se škrtalo na zmíněných úřadech práce nebo finanční správě. Naopak počet lidí na ministerstvech ještě narostl, i když jen mírně: o 158 lidí.

Na platy samotných státních úředníků šlo loni „pouze“ 34 miliard, tedy zhruba půl procenta všech výdajů státního rozpočtu. Úředníkům na ministerstvech se z toho zaplatilo přes 7 miliard. Ti také mají nejvyšší platy, loni činil jejich průměr 58 tisíc korun, nejvíc berou zaměstnanci resortu obrany. Úplně nejvyšší průměrný plat ale měli lidé na Generální inspekci bezpečnostních sborů, přes 71 tisíc. Naopak nejméně pobírali lidé na finančních úřadech a úřadech práce, někde taky jen 27 tisíc měsíčně. Vysoká inflace posledních let navíc způsobila rekordní propad reálných příjmů u zaměstnanců soukromého i státního sektoru. I proto ministr práce Jurečka odborům slibuje, že nejhůř placeným skupinám zvýší od září platy až o deset procent. Při onom bobtnání státu, nedostatečné odvaze některá místa efektivně škrtnout a čtvrtbilionovém deficitu to ale od Jurečky nelze vnímat jinak než jako laciný předvolební trik.