Bez uhlí nebudeme mít záložní zdroj elektřiny. Alespoň v současné situaci, kdy flexibilních zdrojů není dostatek. Stát přiznává, že výkonová rezerva chybí, a v případě, že by nejen Pavel Tykač ukončil provoz uhelných elektráren už do roku 2030, nastal by problém. Možností je dotovat elektrárnám provoz, aby se jim vyplatilo vyrábět. To ale nelze jen tak.

Uhelné elektrárny v současnosti pokrývají asi 40 procent tuzemské spotřeby elektřiny a důležité je, že slouží i jako záložní zdroje. V síti mají přednost uměle podporované obnovitelné zdroje. Ty jsou ovšem nestálé, proto pokud málo svítí slunce nebo nefouká vítr, nelze zelenými zdroji pokrýt poptávku. Loni se z 80 procent na výrobě elektřiny podílely uhlí a jádro a dohromady vyprodukovaly 56 TWh elektřiny. Dukovany a Temelín vyrobily loni dohromady 30,4 TWh elektřiny, čímž pokryly zhruba polovinu naší celkové spotřeby elektřiny. Zbytek tedy připadl na uhlí. Fotovoltaické zdroje vyrobily pouze 2,8 TWh, plynové 3,3 TWh.

Pokud by došlo ještě například k výpadku části jaderné produkce například vlivem odstávky jednoho bloku, musí být k dispozici záložní zdroje, které se uvedou do provozu a pokryjí poptávku po elektřině. Snížení dostupnosti záložních a regulačních výkonů v soustavě by navíc mohlo nakonec vést i k růstu ceny elektřiny pro konečné odběratele. To by se nevyhnutelně stalo, pokud by více než polovina uhelných elektráren ukončila výrobu ještě před rokem 2030. Muselo by se čekat, až vlivem vysoké poptávky přijdou na trh nové zdroje.

Nutné paroplynové elektrárny

Jaké záložní zdroje by místo uhelných měly fungovat ty plynové. Jenže plynových elektráren je málo. Už loni ve své analýze ČEPS varoval, že se už v roce 2025 staneme z exportéra elektřiny importérem. A že je třeba zajistit nové flexibilní zdroje, tedy ne ty obnovitelné. Do roku 2030 by proto měly vzniknout alespoň tři velké paroplynové elektrárny. Sám ministr průmyslu k tomu uvedl, že ukončení provozu Tykačových elektráren „jsme schopni zvládnout, ale co chybí, je výkonová rezerva“.

„Situace v energetice v posledních letech výrazně proměnila. Zatímco dřívější plány vycházely z předpokladu, že využívání uhlí bude ekonomicky výhodné a sami si vybereme termín odchodu v průběhu 30. let, nyní jsme v situaci, kdy primárně díky ceně emisní povolenky a klesajícím velkoobchodním cenám elektřiny přestává být využívání uhlí profitabilní,“ řekl redakci za resort průmyslu Marek Vošahlík.

„My nyní pracujeme na tom, abychom zajistili adaptaci potřebné unijní legislativy určené k podpoře a lepšímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Zároveň připravujeme analýzy různých scénářů předčasného ukončení provozu uhelných zdrojů a jejich dopadu na českou energetiku. Na jejím základě bude možné zákonem stanovit konkrétní datum odchodu od uhlí, jasně identifikovat a na základně konkrétních dat stanovit, zda by Česku hrozil nedostatek elektřiny či tepla, v jakém měřítku a kdy,“ uvedl Vošahlík.

Ministerstvo tedy potvrzuje, že se bude snažit na evropské úrovni vymoci možnost podporovat uhelné zdroje. „Bude-li potřeba, budeme moci připravit vhodný nástroj veřejné podpory. Jen na základě těchto kroků je možné získat pro případný nástroj veřejné podpory notifikaci u Evropské komise,“ řekl Vošahlík.

Resort ale nechtěl potvrdit, zda by šlo přímo o fungování tzv. kapacitních plateb, kdy provozovatelé uhelných elektráren mohou být státem podporovaní, aby elektrárny mohly sloužit právě jako záložní zdroje v případě potřeby. To by znamenalo existenci určitého contract for difference, tedy rozdílného kontraktu na cenu elektřiny. Platí pak, že klesne-li tržní cena elektřiny pod tuto danou hodnotu, doplatí výrobcům rozdíl stát. Vzhledem k tomu, že si Česko v roce 2018 výjimku, aby mohlo uhelné zdroje podporovat, u Evropské komise nevyjednalo, nebude vzhledem k tomu, že je unijním cílem s uhlím v energetice skoncovat, lehké ji nyní získat.