ÚHEL POHLEDU: V posledních dnech většinu podnikatelů hodně zajímá fakt, že koruna k euru je nejsilnější od roku 2008. Na konci týdne koruna opět svá maxima posunula, a to až na 23,26 CZK/EUR. Mnoho lidí to považuje za záhadu. Ale vážně?

Na korunu působí kombinace dvou faktorů, které by každý sám o sobě neměl moc velký vliv, ale jejich souhra je drtivá. Zaprvé vysoké korunové úrokové sazby nabízejí vysoké úrokové zhodnocení. A současně existuje jen velmi omezené kurzové riziko, protože je známo, že ČNB by začala intervenovat na podporu koruny nejspíš někde kolem 24,50–24,70 CZK/EUR. To znamená maximální kurzové riziko asi 5 %, ale jistý úrokový zisk 7 %. Neboli investor do korunových depozit má naprosto jistý zisk minimálně 2 %, ale spíš mnohem víc. Kde máme dnes zisk jistý a ztrátu vyloučenou? A to je důvod, proč koruna zatím sílí. A je po záhadě.

Tady našinec často namítne: Jak ale může sílit měna, která je tak silně inflační? Jenomže to zahraničního, třeba eurového investora vůbec nezajímá. Pokud ví, že dostane nabeton zisk z pohledu jeho domácích eur, je mu úplně jedno, že za koruny by si v ČR koupil méně a méně. O kolik méně? Za poslední rok o 15 %. Vyplynulo to totiž z dnešních čísel o inflaci.

Spotřebitelské ceny sice v březnu meziměsíčně vzrostly jen nepatrně o 0,1 %. Nicméně meziročně vzrostly právě o 15,0 %. Trh už dopředu počítal s tím, že tempo inflace bude slábnout o více než jeden procentní bod. Výsledek tak nepřekvapil. Každopádně inflace se dostává na nejnižší hodnotu od loňského dubna. Zároveň je ale potřeba si přiznat, že velká část zpomalení letošní březnové inflace jde za vývojem vysoké srovnávací základny před rokem. Není to tedy žádný zázračný výsledek umu měnové politiky. Je to hlavně hra statistiky.

A odkud se tento meziměsíční nárůst vzal? Hlavně za něj mohly dražší potraviny. Například ceny zeleniny meziměsíčně narostly o 5,0 %, vepřového masa o 2,2 %, nealkoholických nápojů o 1,2 % a tak bychom mohli pokračovat. Inflace sice už zpomaluje, ale od normalizace jsme daleko ještě několik kvartálů. Právě díky srovnávací základně nejprve zpomalování inflace vypadá rychlé, pak ale tempo zpomalování postupně hyperbolicky klesá…

A navíc mezinárodní optikou to není žádná sláva. Podle předběžných výpočtů totiž v březnu dosáhl harmonizovaný, mezinárodně srovnatelný index spotřebitelských cen v Česku meziročně 16,5 %, za eurozónu to ale bylo 6,9 %. Nejvyšší byla v březnu v eurozóně inflace v Lotyšsku, kde dosáhla 17,3 % – tedy povšimněte si, že to je jen kapku nad českým výsledkem. Na Slovensku inflace dosahuje 14,8 % a v Německu 7,8 %. Na to, že by Evropská centrální banka přestala zvyšovat své úrokové sazby, můžeme zapomenout. Na to, že by se tak ulevilo napnutému bankovnictví, zapomenout můžeme rovněž.