Upadající ekonomika země, kde lidem klesá životní úroveň nejvíc v celé Evropské unii, s sebou táhne příliš mnoho na státu závislých a příliš mnoho těch, kdo mají nárok na něco, co jim má někdo jiný zaplatit. To je Česká republika na konci léta 2023. A návrh státního rozpočtu na příští rok, který musel podle pravidel ministr financí předložit vládě do konce srpna, tomu bohužel odpovídá. Když nebohatnete, ale táhnete za sebou tu čím dál větší zátěž státních výdajů, rozpočet moc dobře vypadat nemůže. V upadající ekonomice nepřibývá příjmů státu a zároveň prudce rostou výdaje. Hlavně ty povinné. Přímo diktované zákony, s nimiž bez jejich změny vláda nic neudělá. Tlak na výdaje ještě zvedá vysoká inflace, která nutí stát zvyšovat důchody. Největší výdaj, na který jde třetina všech státních výdajů.

Rozpočet na rok 2024 v těchto kulisách opravdu moc dobře vypadat nemůže. A taky nevypadá. Vláda se ho snaží vylepšit konsolidačním balíčkem, který představila na velké marketingové show 11. května. Ambicí tehdy bylo snížit proti neřízenému pohybu po šikmé ploše očekávaný schodek pro příští rok o 94,5 miliardy korun. Větší část, 54 miliard korun, měly přinést úspory výdajů. Především ohlášený konec dotačního byznysu. Národních dotací, o nichž si rozhodujeme sami a dobrovolně si je platíme ze svého. Jsou to peníze nad rámec evropských dotací, financovaných ze společného rozpočtu Evropské unie, do něhož přispíváme. Zbývající část snížení schodku mají přinést vyšší daně. Nic ale ještě není schváleno. Balíček se právě začíná projednávat v Poslanecké sněmovně.

50 miliard dalších skrytých dluhů

Samotný vládou ohlašovaný deficit na příští rok měl v čase vývoj. Nejdřív to 11. května mělo být 210 miliard korun. Pak se začalo hrát s částkou 235 miliard. Nakonec přišel ministr financí Zbyněk Stanjura s částkou 252 miliard korun. A dá se čekat, že ani to není účet konečný. Především ministři za STAN žádají další zvýšení výdajů ve svých resortech. Projednávání teprve začíná a do chvíle, než sněmovna v prvním čtení schválí celkový rámec rozpočtu, to znamená příjmy, výdaje a schodek, dá se s celkovými útratami státu dál hýbat.

A hlavně. Samotný oficiální státní rozpočet ještě neukazuje celkový schodek. Ten bude přibližně o padesát miliard korun vyšší. Další útraty jsou totiž mimo samotný oficiální rozpočet. Neplatí se z něj například podstatná část investic do silnic a dálnic. Ty se financují přes samostatný, mimorozpočtový Státní fond dopravní infrastruktury. Ten může podle nového zákona, který letos prosadila vláda Petra Fialy, vydávat samostatné dluhopisy. Vyrábí tak další státní dluhy. Fond vydává dluhopisy za 30 miliard korun. Ty se do schodku státního rozpočtu nepočítají. Vyvádění některých výdajů mimo rozpočet není novinkou. Právě Státní fond dopravní infrastruktury zřídila už v roce 2000 vláda Miloše Zemana v časech opoziční smlouvy. Kromě něj tehdy uměle snižovala oficiální výdaje rozpočtu i přes Fond bydlení. Oba fondy tehdy financovala hlavně tím, že přes ně utrácela peníze, které stát získal z privatizace. Novinkou, kterou ale až letos prosadila vláda Petra Fialy, jsou právě samostatné dluhopisy Státního fondu dopravní infrastruktury.

Další cestou, kterou se mimo státní rozpočet zvyšují dluhy a schodek, je půjčka z Fondu obnovy Evropské unie. Je to fond, na němž se Evropská unie dohodla na jednom z nejdelších summitů v historii 20. července 2021 v Bruselu. Evropa za sebou tehdy měla první rok epidemie covidu a chystala peníze na podporu zasažených zemí. Jenže se zrodil plán propojit postcovidovou podporu s bojem za uhlíkově neutrální ekonomiku. Takže peníze z fondu, který tehdy vznikl, mohou jít jen na dekarbonizaci nebo digitalizaci ekonomiky. Fond byl průlomem v tom, že zavedl poprvé v historii společný unijní dluhopis. Členské země za své dluhy ručí společně. Něco, co Německo a další bohaté státy severní Evropy nikdy nechtěly dopustit, se stalo realitou. Fond si půjčí na pětatřicet let 750 miliard eur (18 tisíc miliard korun, částka rovnající se výkonu celé české ekonomiky za víc než tři roky). Splácet se pak bude společně. A protože tolerance severních financiérů i v pohnuté atmosféře covidového léta měla své meze, prosadili tehdejší rakouský kancléř Sebastian Kurz a nizozemský premiér Mark Rutte, že část onoho společného fondu se nerozdělí na dotacích, ale jen na půjčkách. Společný fond si půjčuje velmi levně, takže půjčky z tohoto fondu mají nižší úrok, než kolik platí za své dluhopisy většina zemí s výjimkou těch, které mají nejvyšší rating. Mezi ně nepatříme. Takže tyto finance jsou pro nás díky nižšímu úroku výhodnější než vlastní státní dluhopisy.

Vláda Petra Fialy cítila velké pokušení sáhnout si na tyto „levné“ peníze, které se nepočítají do oficiálního státního rozpočtu a začnou se splácet až za deset let. Původně schválila, že si půjčí 137 miliard korun. Proti odporu ministra financí Zbyňka Stanjury, který byl v kabinetu tvrdě přehlasován. I premiérem Petrem Fialou. Původní plán byl, že se z této půjčky zaplatí dálnice nebo energetika. Jenže Brusel řekl: Ne, to nejde. Cílem Fondu obnovy je dekarbonizace a digitalizace. Nakonec si kabinet půjčí prozatím jen 20 miliard korun.

Spolu se zmíněným fondem dopravy a jeho 30 miliardami je to dalších 50 miliard, které v oficiálním státním rozpočtu nevidíme. Skutečný celkový deficit na příští rok je už teď přinejmenším 302 miliardy korun.

Samotný oficiální státní rozpočet ukazuje, v jaké pasti jsme. Ministr financí tvrdí, že rozpočet je úsporný, protože má nižší celkové výdaje než v letošním roce. To je pravda. Letos má vláda od sněmovny dovoleno utratit 2223 miliard korun. Příští rok to má být 2173 miliard. Tedy o padesát miliard korun méně. Už na těchto číslech je ale vidět, že je to přinejmenším částečně optický klam, vytvořený tím, že se některé výdaje, které stát považuje za prioritu, vyvedou mimo rozpočet. Ministerstvo dopravy má počítat příští rok jen s výdaji 96 miliard korun. To je o 17 miliard korun méně než letos, kdy má utratit 113 miliard. To je oněch 30 miliard korun ukrytých mimo státní rozpočet ve fondu dopravní infrastruktury. Celkově ale výdaje na dopravu vzrostou na 126 miliard korun.

Za splátky dluhů jako za celou bezpečnost

Z rozpočtu je vidět, že prioritou jsou skutečně výdaje na obranu, které se zvyšují o 40 miliard korun. Z letošních 111 na 151 miliard. Další z priorit, o níž vláda často mluví, je školství. Tam ale klesají v oficiálním rozpočtu výdaje o 12 miliard korun. Z letošních 265 miliard korun na 253 miliard pro příští rok. Jenže právě do školství mají jít peníze z evropské půjčky. Opět mimo rozpočet.

Tím, co masivně roste a dohromady polyká skoro polovinu celého rozpočtu, jsou sociální výdaje a úroky ze státních dluhů. Dohromady už je to polovina celého rozpočtu. Přes ministerstvo práce jako největší přerozdělovací centrum se utratí 927 miliard korun. Za splátky státních dluhů 95 miliard. Dohromady 1022 miliard korun. Skoro osmdesát procent ze všech sociálních výdajů jsou důchody. Má na ně jít 723 miliard korun. A to už rozpočet počítá se zpřísněním předčasných penzí a valorizací, které minulý týden po krátkém lavírování podepsal prezident Petr Pavel. Bez těchto změn by byla tato suma ještě výrazně vyšší.

Výdaje na penze – stejně jako na státní dluhy – rostou raketovým tempem. Pro představu. V roce 2022 se na penzích vyplatilo 564 miliard korun. Letos to má být 671 miliard. Příští rok už výše zmíněných 723 miliard korun. Na splátkách státních dluhů se loni utratilo 50 miliard. Letos to má být 70 miliard. Příští rok 95 miliard. Dluhů máme stále víc. A navíc nám jako zadluženější zemi s vysokou inflací rychle rostou úroky z dluhopisů. Pro představu, jak obrovská suma to je. Jen za úroky ze státních dluhů utratíme skoro stejnou částku, jakou nás stojí celá vnitřní bezpečnost země. Celkový rozpočet ministerstva vnitra, které financuje policii a hasiče, je 97 miliard korun.

Hodně politických debat se točí kolem toho, jak moc se dá ušetřit na přebujelé byrokracii. Na platech zaměstnanců státu. Tady je ale potřeba vidět kontext.

Státní platy to nezachrání

Celkově stát na platy letos utratí 165 miliard korun. To je částka dvakrát vyšší než splátka státních dluhů. A i kdyby těch státních zaměstnanců byla polovina, z pasti nás to nedostane. Stejně jako kompletní škrty národních dotací. Peněz, které stát posílá přímo firmám a neziskovkám. Jsou to důležité úspory, ale z dluhů nás to nevytáhne. Do těch nás stahují důchody a peníze, které si na financování přebujelého státu stále musíme půjčovat.

Vláda Petra Fialy se bojí do státních financí razantně zasáhnout, aby nepřišla o voliče před všemi volbami, které nás čekají od těch krajských přes evropské po parlamentní v roce 2025. Průzkumy nálad ale ukazují, že podpora vlády je navzdory ekonomickému úpadku a nepopulárním zásahům velmi podobná, jako když v roce 2021 nastoupila. Mnoha voličům koaličních stran se výkon Fialova kabinetu opravdu nelíbí, nevidí však alternativu. Nic z toho, co je v opozici, jim ji nenabízí. To by mohlo vládě paradoxně přinést sebedůvěru udělat potřebné a nepopulární zásahy s vědomím toho, že voliče štve, ale nakonec je stejně neztratí.