EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Velitel, nebo pucflek? Petr Pavel před zásadním dilematem

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Velitel, nebo pucflek? Petr Pavel před zásadním dilematem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Je jasnější a zářivější, že musíme být obezřetnější před těmi, kteří to s námi a uspořádáním společnosti myslí dobře a chtějí vylepšit náš život a dělat ho radostnějším, přinést harmonii do mezilidských vztahů, domoci se rovnoprávnosti a dát každému možnost ke spokojenějšímu životu.

Projevuje se to v debatě parlamentu o Istanbulské úmluvě nebo v zavedení korespondenčního hlasování ve volbách. Ve většině etablovaných médií je Istanbulská úmluva prezentována jako dokument, jenž má chránit postavení žen ve společnosti, především před fyzickými a psychickými zločiny. Nikdo z civilizované, kulturně vyspělé, demokratické společnosti takovou ambici nemůže zpochybňovat. Drtivá většina elit, ale i občanů, žen i mužů, se na ochraně před násilím na ženách shodne, většina to dokonce niterně cítí, ale z referování většiny médií o Istanbulské úmluvě se doví, že jde jen o ochranu před násilím na ženách. Nic o vzdání se státní suverenity, vynucené podpoře ideologických neziskových organizací, které napáchaly škody na lidském myšlení, popírání individuality, podléhání dogmatům, vzdání se svobodného uvažování. Čelíme novodobým sektám, které jako kdykoli v minulosti manipulovaly s lidským vědomím, se signifikantním vlivem na společnost a posilování ukotvení tzv. Česka A.

Podobně ušlechtile je prezentováno korespondenční hlasování ve volbách. Volby do parlamentu nebo neorganicky zavedený výběr prezidenta je nejvyšším privilegiem občana a vůle společnosti. O tomto zdánlivě nudném tématu, ale systémově zásadním, jsem se rozepsal v minulém vydání. Nebudu to opakovat.

Nemůžu si ale odpustit dovětek k prvnímu výročí Petra Pavla ve funkci prezidenta republiky. Nezpochybňuju, že je to sympatický chlapík, který má rád klasické motory v krásných motorkách, možná má jiné sympatické zájmy a s lidem umí promluvit. Je otázka, zda to stačí na výkon role hlavy státu. Pokud po Havlovi, Klausovi a Zemanovi přichází prezident sehrávající podobnou roli, jakou má německá nebo rakouská hlava státu. To byl zásadní přínos Petra Pavla v roli prezidenta, člověk důstojně vystupující, plnící ceremoniální roli a vzhledem k ústavou daným kompetencím partička, která zvolení prezidenta osnovala, vytvořila marketingový produkt, jak jsem na toto riziko několikrát upozorňoval, naposledy loni v srpnu, viz https://echo24.cz/a/Hnid5/editorial-balsinek-marketingovy-prezident-pavel-v-nesnazich. Investoři a zájmové skupiny chtějí svoji investici zhodnotit a realizovat.

Před rokem byla pro mnohé volba prezidenta bez debat, pro některé fundamentální. A většina skutečně odmítla, aby reprezentantem českého státu byl Andrej Babiš. Petr Pavel evidentně něco z toho vnímá a je mu ke cti, když opět zopakoval, že už příště o funkci prezidenta usilovat nebude.

Petr Pavel má ale před sebou ještě čtyři roky na Hradě. Určitě vnímá, že si s ním hrají podržtašky, čarodějové druhé kategorie a různí slouhové. Ti všichni chtějí nejen politický vliv a hlavně finanční profit, prezident může významně vstoupit do témat o nákupu zbraní, stíhaček, dostavbě jaderných bloků pro výrobu energie. Když k poznání nedospěje, také se nic nestane, stačí pozorovat šíbry a demaskovat je. Konečně Mynář a Nejedlý prezidenta Zemana skončili jako příštipkáři.