Vláda nemá nastavovat marže nebo dodaňovat vysoce ziskové sektory, jejím úkolem je vytvářet prostředí pro vznik konkurence. Na neformálním setkání s novináři to řekl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Právě konkurence je přitom podle expertů klíčovým důvodem vysokých cen potravin. Trh totiž v řadě odvětví ovládá pouze pár firem, které si diktují své podmínky. Ze základních potravin se podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jedná o máslo, mléko, vejce, kuřecí maso a mouku.

Češi kvůli drahým potravinám jezdí čím dál častěji nakupovat do zahraničí. Nejčastěji jde o Polsko, levněji je ale podle dat České spořitelny ve všech sousedních zemích. Na vliv konkurenčního prostředí na cenotvorbu upozorňují nejen odborníci z praxe, ale také ekonomové.

Antimonopolní úřad se cenami mléka, másla, vajec, mouky a kuřecího masa začal zabývat z vlastního rozhodnutí poté, co potraviny loni na podzim začaly rychle zdražovat. Předseda ÚOHS Petr Mlsna na konci května, kdy byly výsledky publikovány, uvedl, že při prověřování vývoje cen jeho úřad nezjistil porušení hospodářské soutěže, tedy ani zneužití dominantního postavení, ani náznak případných kartelových dohod. Ve všech zmíněných oblastech nicméně fungují tzv. oligopoly, tedy trh je ovládán jen několika málo hráči.

Například 35 až 45 procent vajec v českých obchodech pochází podle ÚOHS pouze od čtyř firem se stejným majitelem. Podniky Proagro Nymburk, OVUS, Česká vejce a velkochov v Kosičkách vlastní zemědělský podnikatel Miloš Kroc, který v roce 2020 odkoupil zmíněnou tehdy ztrátovou firmu Česká vejce od Agrofertu. V produkci mouky dvě největší produkce zaujímají padesát procent trhu, osmička největších hráčů v této oblasti tvoří prakticky celý trh. Oligopolní jsou i další zmíněná odvětví.

Podle odborníků tkví další problém i v tom, že už tak velké podniky získávají velké množství dotací. Například zmíněný Agrofert, který patří do svěřenských fondů expremiéra Andreje Babiše (ANO), je největší zemědělskou firmou v ČR a za minulý rok dotaci ve výši téměř jedné miliardy (975 milionů korun). Z této částky zaplatí Česká republika 70 milionů.

Marže stropovat nechci, hlásí Stanjura

Ceny potravin v Česku nyní v současnosti klesají a budou podle Potravinářské komory ČR klesat i po zbytek roku, výjimkou je vepřové maso; jeho cena se řídí podle německé burzy, kde pořád roste. Problém je nicméně podle expertů systémový. Podle ministra financí Stanjury se firmám podařilo do zvýšených cen promítnout nejen vysokou inflaci, ale také vyšší vlastní marže. Ministr nicméně dodal, že není úkolem vlády určovat strop pro marže.

„Nepatřím k těm politiků, který si myslí, že vláda má určovat jednotlivým sektorům, jak vysoké mají mít marže. Vláda by měla odstraňovat překážky pro konkurenci. Když je zdravá konkurence, tak ty marže jsou samozřejmě nižší, proto bychom se měli snažit, aby překážek bylo co nejméně,“ uvedl Stanjura s tím, že úkolem vlády není ani dodaňovat vysoce ziskové sektory. Reagoval tak na dotaz deníku Echo24, zda by měli například potravinářské firmy být zahrnuty do tzv. windfall tax (psali jsme zde).

„Úkolem MF v otázkách stimulace konkurenčního prostředí je především legislativní činnost v oblasti daňové a finančních trhů, nikoliv v potravinářství, které spadá do gesce ministerstva zemědělství,“ uvedl pro Echo24 mluvčí MF Filip Běhal. „Pokud jde o konkrétní kroky v gesci MF směřující k podpoře podnikání, tak v souladu s programovým prohlášením vlády MF od začátku letošního roku rozšířilo možnosti pro využívání paušální daně a zvýšilo limit pro plátcovství DPH z 1 milionu na 2 miliony ročně. Od příštího roku MF plánuje rovněž v souladu s programovým prohlášením vlády zavést možnost firem účtovat a plnit daňové povinnosti v eurech a dalších cizích měnách,“ dodal Běhal. Stanjura zároveň podporuje strop na dotace pro velké zemědělské koncerny jako je zmíněný Agrofert.

Podle České národní banky (ČNB) nicméně problém s konkurencí na trhu není tak velký. „V případě produkce potravinářských výrobků, nápojů, jakož i maloobchodu s převažujícím prodejem potravin, jsou míry tržní koncentrace v Česku velmi nízké. To ukazuje na silně konkurenční prostředí. Tento závěr platí i u většiny pododvětví potravinářského průmyslu, kde jedinou odvětvovou výjimku představuje relativně málo významná výroba potravinářských olejů,“ uvádí ČNB ve své analýze s tím, že těžko obstojí četná tvrzení o nedostatečné konkurenci na českém trhu potravin.

ČNB využívá pro kvantifikaci tržní koncentrace Herfindahl–Hirschmanův index. „Na druhou stranu index vypočtený čistě na základě individuálních podnikových dat nemůže zohlednit některé obtížně měřitelné jevy. Jde například o vlastnictví více podobných ekonomických subjektů jedním subjektem či vzájemně propojenými entitami, existenci odbytových družstev (neřkuli kartelových dohod) a další podobné formy koordinace omezující tržní konkurenci,“ uvádí ČNB.

Podle hlavního ekonoma společnosti Roklen Pavla Peterky by případné zařazení potravinářských firem pod windfall tax ještě více narušilo už tak málo konkurenční prostředí a rozhodně by nic takového nepodpořil. „Vedle tradičních negativních dopadů sektorové daně by došlo k posílení tlaků na růst cen potravin v souladu s principem ekonomické daňové incidence. Tedy přenesení části daňového břemena uvaleného na jeden tržní subjekt např. potravinářskou firmu na další tržní subjekty – typicky zákazníky. Čím je poptávka po daném zboží méně elastická, tím více daňové zátěže může firma přenést na koncové zákazníky,“ řekl pro Echo24 Peterka.

„Člověk jíst musí, a ne všichni mohou jezdit nakupovat do Polska, jak doporučuje poradce premiéra, takže poptávka po potravinách bude ve většině případech spíše méně elastická. Daňová zátěž windfall tax na potravinářské firmy tak do významné míry může přejít na zákazníky. Když to zjednodušíme, zavedení sektorové daně na potravináře povede k růstu cen potravin pro koncového zákazníka. To je přesně opak toho, co nyní potřebujeme,“ dodal Peterka.