Možná jste i vy v posledních týdnech podvědomě zaznamenali zvýšení zájmu o umělou inteligenci, i když se o ni jinak vůbec nezajímáte. Způsobil ho ChatGPT. Je to internetový chatovací program, v němž si můžete povídat s umělou inteligencí.

Umělá inteligence zaměstnává již dlouho určitý typ lidí, v posledních letech i profesionálně – do tohoto oboru se lijí velké peníze a přičítá se mu strategický význam. Ovšem pro laickou veřejnost to zůstávalo dost vzdálené. Slýchávali jsme o strojovém učení, dovídali jsme se o specifických aplikacích, třeba o strojovém rozpoznávání obličejů, o samořídicích autech nebo o šachových programech. Ti, kteří mají rádi sci-fi, se opájeli vizemi singularity (bodu, kdy umělá inteligence nabude vědomí a nechá lidstvo za sebou), případně se jí humanisticky báli (pokud se rádi bojíte a čtete anglicky, najděte si, co je „Roko’s basilisk“).

Dosud známé aplikace takové pocity úžasu příliš nevzbuzovaly. Bylo zřejmé, že plní určitý jasně vymezený úkol v jasně vymezeném poli. V loňském roce se veřejnost dostala k několika aplikacím, jež produkují obrazové výstupy na základě slovních pokynů. Zaujmou spíš tím, jak dokážou zpodobnit něco neobvyklého, než tím, že by byly v nějakém smyslu krásné.

Fanoušci i hateři Elona Muska vědí, že byl v roce 2015 mezi zakladateli firmy OpenAI. Ale už v ní není a v tuto chvíli je důležitější, že do ní v roce 2019 investoval miliardu dolarů Microsoft (podobně jako Google už dřív koupil britský AI start-up DeepMind). V prosinci OpenAI učinil krok, který vnímání umělé inteligence hodně posunul. Zaprvé dal zadarmo k dispozici něco, co je normálně, když poskytne přístup (API) ke svým jazykovým modelům pro vývoj konkrétních aplikací, docela drahé. A zadruhé si s ChatGPT můžete normálně povídat.

Složí zkoušky i hudbu

Najde vám informace jako nějaký lepší Google nebo Wikipedie, ale umí daleko víc. Diskutovat na společenská nebo filozofická témata. Psát verše, eseje, novinové komentáře. Přepsat text z jednoho stylu do jiného – a to i třeba tak, že z vaší stížnosti připraví text občanskoprávní žaloby včetně odkazů na patřičná ustanovení zákonů. Umí dokonce úspěšně složit advokátské zkoušky a zkoušky na titul MBA. Umí i reagovat několika dalšími způsoby kromě přirozené řeči – například skládá hudbu v libovolném stylu. Umí toho docela hodně (a i v češtině, byť vás upozorní, že na ni není příliš cvičený).

Zároveň se ale ukazuje, že v něčem není příliš inteligentní. Při řešení slovních úloh dělá typické lidské chyby (Příklad: Baseballová pálka a míček stojí dohromady dolar deset. Pálka stojí o dolar víc než míček. Kolik stojí míček? ChatGPT odpoví, stejně jako člověk, když moc nepřemýšlí, že deset centů. Ve skutečnosti je to pět. A takových chytáků lidé našli řadu).

A hlavně je ChatGPT tak trochu žvanil. Uživatelé se shodují na tom, že působí jako student, který u zkoušky nezná látku, ale je velmi zdatný okecávač. Říká věci, které nejsou pravda, ale znějí, že by mohly být. Anebo se vykrucuje. Příklad: Na dotaz, zda zná knihu stalinisty Zdeňka Nejedlého Komunisté, dědici velikých tradic českého národa, odpovídá, že ne. A to proto, že jeho znalostní databáze končí rokem 2021 „a kniha se objevila později“!

Z reakcí na internetu se dá usoudit, že nejvíce si ChatGPT pochvalují programátoři. Ne že by dokázal něco, co oni nedokážou, ale ušetří jim spoustu času. Dává to smysl – programovací jazyky jsou jasně specifikované, pracují s jednoznačně danými významy. A ještě jedna skupina lidí je z nového nástroje nadšena – marketéři a lidé, kteří říkají, že se zabývají „produkcí obsahu“ a „efektivitou“, ale jejich skutečnou prací je upoutání pozornosti. Což není dobré znamení.

Jakýsi tiktoker již zveřejnil způsob, jak celý ekosystém dostupné umělé inteligence používat: Zadejte ChatGPT, ať vám napíše scénář pro video na YouTube o 1500 slovech na jakékoli téma. Scénář okopírujte do aplikace Pictory.ai, která vyrobí podle vašeho scénáře video. Pak jděte na web Synthesia.io a vyberte jednu z postav, které nabízejí. Ten člověk namluví váš scénář „se skutečně znějícím hlasem a pohybujícími se rty a vůbec“. Ve volně dostupném softwaru na editaci videa zkombinujte jedno video přes druhé. Pak to video postujte na YouTube, a jak začne mít sledovanost, budete vydělávat peníze. „A když to chcete urychlit, tak si na webu Upwork najměte digitálního asistenta za čtyři dolary na hodinu, který to bude dělat za vás.“

Může to fungovat? Samozřejmě že napoprvé asi ne. Ale můžete to zkoušet znovu a znovu prakticky zadarmo – s nulovým talentem a nulovými dovednostmi. Takže už chápete, jak to myslel komentátor Ezra Klein, když poznamenal, že „náklady žvástu klesnou na nulu“. Místo „žvástu“ si můžete stejně dobře představit třeba „spam“.

Ekonom Eli Dourado se v nedávném textu zamýšlí nad známým faktem, že produktivita (tzv. celková produktivita faktorů) západních ekonomik od konce 70. let 20. století roste pomaleji než dřív – a to navzdory nástupu tak revolučních technologií, jako jsou počítače a internet. Prochází několik sektorů ekonomiky a dívá se na to, jak se na nich podepsaly digitální technologie a co by na tom mohla změnit umělá inteligence. U jednoho oboru za druhým zjišťuje, že digitální technologie sice určité změny přinesly, ale úzká místa souvisejí s lidským faktorem. U bydlení je to územní plánování. V energetice jsou to povolovací procesy. Podobně v dopravě – žalostné tempo stavby dopravní infrastruktury počítače nezlomí. Ve zdravotnictví podle něho veškerá zlepšení, jež digitální technologie přinesly a mohou přinést, blednou ve srovnání s byrokracií při schvalování léčiv.

Topit se v obsahu

Jediným sektorem, kde podle Dourada nové technologie způsobily revoluci, jsou média. A umělá inteligence ji bude eskalovat. „Očekávám, že brzy budeme mít newslettery psané umělou inteligencí, virtuální celebrity, algoritmicky generované filmy a další věci. Budeme se topit v obsahu,“ píše Dourado.

Nejde jen o topení. Například spoustu úkonů, jež vykonává současná žurnalistika, umělá inteligence převezme. Pseudonovinářské weby specializující se na kradení obsahu a tzv. clickbait. Ale i vznešeněji se tvářící publikace, pokud šíří předvídatelnou ideologickou agendu. Na Twitteru například existují účty, které parodují publikace jako britský Guardian vymýšlením fiktivních titulků jeho komentářů. Umělá inteligence to bude dělat zcela vážně a i ty komentáře napíše. A pokud bychom chtěli být sarkastičtí, připomeňme pravidelný rituál, kdy se média při jmenování nové vlády předhánějí v tom, kdo dřív napíše, kolik je v ní žen. Milí kolegové, umělá inteligence to zvládne vždy rychleji než vy.

Obsah produkovaný umělou inteligencí budou v zásadě věci, které už jsme jednou viděli, jen rekombinované. Budeme donekonečna krmeni věcmi, které chceme vidět jen proto, že už jsme je viděli. Marketéři jsou s tím srozuměni. Skutečné revoluční skoky ve vědě i v umění se ale odehrávají jinak – když se objeví někdo, kdo nás naučí vidět jinak, vidět něco nového.

Je to logické vzhledem k tomu, jak je jazykový model GPT3, s nímž skrz chatbot mluvíme, konstruován. Velmi zjednodušeně (a s omluvou těm, kteří tomu skutečně rozumějí) řečeno, ten jazykový model nerozumí tomu, co říká. Není to ve zcela laickém smyslu „umělá inteligence“. Je to jen nesmírně vyspělá prediktivní klávesnice, jak ji známe už z telefonů Nokia.

Model je trénován na korpusu textů, které jsou pro něj pouhá data. Všímá si, jak jsou kousky dat dělené, co v textech často následuje po čem. Snaží se předvídat pokračování nějaké sekvence na základě toho, jak pokračovaly podobné sekvence, které viděl. Teprve poté k tomu přistupují nějaká pravidla, už taky ovlivňovaná přáními jeho lidských cvičitelů, ale to by bylo na samostatný článek.

Zdá se vám to málo, tušíte, že jazyk, význam a inteligence je ve skutečnosti trochu něco jiného? K tomu by vás středoevropská intelektuální tradice mohla vést. Jenže, jak v roce 2019 v eseji Hořká lekce vysvětlil počítačový vědec Rich Sutton, kdykoli se vědci pokusili o modely umělé inteligence založené na lidském vědění a specifických pravidlech, soupeři, kteří prostě nasadili víc hrubé počítačové síly na víc dat, je vždy předstihli.

Kvantum dat

Taky jste možná slyšeli o tom, jak důležitá jsou pro vývoj umělé inteligence data. Kvantum jakýchkoli dat o lidech. A že Evropa je díky své přísnější regulaci dat a technofobnímu naladění předurčena v tomto oboru k porážce Amerikou a Čínou. Vzhledem k tomu je zvláštní, že dobrat se toho, na jakých datech byl GPT3 „cvičen“, je docela těžké a vzbuzuje to relativně malý zájem. „Schroustal“ celou anglickou Wikipedii, ale to jsou jen tři procenta dat. Největší váhu má výstup služby Common Crawl, která v zásadě projíždí každoročně celý internet, ale moc nevíme o tom, jak jsou data z ní vážena. A pak tam jsou soubory označené jako Books1 a Books2, o nichž nikdo oficiálně s jistotou neví, co to je. Víme, že v nich není kniha nositele Nobelovy ceny Daniela Kahnemana Myšlení: Rychlé a pomalé. Protože ta citovaná úloha s baseballovým míčkem a pálkou pochází z ní.

Vyplývá z toho, že co není na internetu, neexistuje, a co není v angličtině, nemá váhu.

V záplavě myšlenek, které se po uvedení ChatGPT na scénu objevily, asi vyslovil ty nejzajímavější americký ekonom a „intelektuální všežravec“ Tyler Cowen. Optimisticky předpovídá, že budeme umělou inteligenci používat „ke stimulování našeho myšlení, bude nám pomáhat myslet nekonvenčně, editovat a shrnovat myšlenky. Bude sloužit jako soukromý učitel“. Ale zároveň předpovídá, že u dětí bude hodně záležet na tom, v jaké rodině budou vyrůstat. Tam, kde je rodiče povedou k tomu, aby se učily, jim umělá inteligence pomůže k tomu, že budou chytré víc a rychleji než dřív. Ne tak v rodinách, kde je jim to jedno. Tím se ovšem prohloubí dělicí čára mezi vzdělanými a nevzdělanými, která se už dnes ukazuje jako ta nejdůležitější.

A pak je zde potenciál umělé inteligence k „udržování narativu“, který posune dnešní spory o boj s dezinformacemi na další úroveň. Ale k tomu se vrátíme v samostatném textu.