Není čas na dlouhé proslovy, když v nich řečník nesděluje nic průlomového nebo objevného. Pak je lépe držet se minimalistického, že méně bývá více. To se ve vánočním projevu podařilo premiéru Petru Fialovi. Obsah se dá shrnout slovy, že za sebou máme jeden z nejtěžších roků a máme mít naději, že ten příští bude lepší. Ta naděje je základ, aby byl. Ti, kdo ji mají, žijí lépe než pesimisté. Ať už se jim a kolem nich děje cokoli. Tím, v co věříme, tu realitu vytváříme. Nejsme pasivní pasažéři dějin. Jsme jejich tvůrci. Tím, co děláme, o co se snažíme. I tím, co jen pasivně přijímáme a ani se to nesnažíme ovlivnit.

Poslední rok mimořádný byl. Staly se věci, o kterých jsme si mysleli, že se nemůžou stát nám. Že se stávají jiným. Že je známe jen ze zpráv a filmů. Že my jsme proti nim imunní. To je velká příležitosti uvědomit si přednosti, které jsme měli a brali jsme je jako samozřejmost. Pečovat o ně a vážit si jich.

To platilo do chvíle, kdy bezpečí brali jako samozřejmost. Stejně jako ještě před dvěma lety stabilní ceny. V každodenním životě si neuvědomujeme, že jsme podle Global Peace Index dvanáctou nejbezpečnější zemí světa. Před námi jsou jen Island, Dánsko, Irsko Nový Zéland, Rakousko, Singapur, Portugalsko, Slovinsko, Japonsko, Kanada a Švýcarsko. Pravděpodobnost, že se tady stane teroristický nebo násilný kriminální čin, je výrazně nižší než v ostatních zemích Evropy. Včetně těch výrazně bohatších. To je obrovská přednost a hodnota, o které se ani nebavíme. Mnohem víc ji oceňují cizinci z těch méně bezpečných zemí, kteří tady nějaký čas žijí.

Masová vražda těsně před Vánoci na pražské filozofické fakultě, jejíž pachatel týden předtím brutálně vraždil i v Klánovicích, nám drsně připomněla, že ani bezpečí není samozřejmost. Na pietních místech hoří svíčky. Lidé se modlí za oběti, zraněné a pozůstalé. Ve sbírkách pro ně se schází desítky milionů korun. Ukazuje se, že když je zle, umíme být štědří a velkorysí.

Zároveň ale přijde čas na debatu, jestli jsme nepodlehli iluzi bezpečí a policie udělala skutečně všechno pro to, aby masové vraždě zabránila. Je to důležité nejen kvůli obětem, ale i abychom věděli, že jsme v ochraně bezpečí, které je naší tak vysokou hodnotou a předností, někde neselhali a neudělali chybu. Jakou si z tragédie na filozofické fakultě máme vzít lekci.

Tou nadějí je udržet si ty dvě obrovské přednosti, které jsme donedávna brali jako samozřejmost. Znovu obnovit imunitu, kterou jsme třiatřicet let od roku 1989 měli proti nebezpečí a divoké inflaci.