Mnoho lidí v Charkově se bojí, že ze severu z Ruska přijde nový velký útok na město. I proto někteří Charkov opouštějí, říká v rozhovoru s ČTK Ukrajinka Natalija Zubarová. I v posledních dnech město na východě Ukrajiny zasáhlo několik raketových útoků, často byly vyhlašovány letecké poplachy a následně se ozvalo několik výbuchů. „Tyto raketové útoky byly velmi hlasité a myslím, že právě i to přispělo k panice mezi lidmi,“ dodává Zubarová.

Podle místních úřadů je v Charkově asi 8000 poškozených budov, polovina z nich je zcela zničených. Toto číslo nicméně zahrnuje velké rezidenční domy s množstvím bytů i menší jednopatrové domy. „Je tu hodně budov s rozbitými okny, která jsou jen provizorně zakrytá kvůli zimě,“ popisuje Zubarová, šéfka organizace Maidan Monitoring Information Center, která se snaží dokumentovat ruské válečné zločiny v Charkově a Charkovské oblasti. Když útoky míří na energetická zařízení, často se pak části města na nějakou dobu ocitnou bez elektřiny, tepla či vody. Ve druhém největším ukrajinském městě se přitom teploty v uplynulých dnech pohybovaly kolem minus pěti stupňů, noci pak byly ještě chladnější.

„Sirény slyšíme velmi často. V posledních dnech skoro pořád. Můj kolega si například potřeboval jít do jedné z administrativních budov něco zařídit, ale neustále nemůže, protože na úřadech opouštějí budovu a jdou do krytů při každém poplachu,“ říká 58letá Ukrajinka. Jak dodává, ona sama v krytu tak často nebývá. „Místo, kde se nacházím, je více méně bezpečné. A upřímně řečeno, i většina lidí v Charkově během poplachů nechodí do krytů. Jen ve velkých obchodních domech či v administrativních budovách se vždycky snaží všechny evakuovat, když se rozezní sirény. Většinou, když začnou létat rakety, jako to bylo před pár dny, je slyšet obrovský hluk. A když dopadne první, tak to lidé do krytů běží, protože vědí, že pak přiletí další. Takhle to většinou probíhá,“ vysvětluje Natalija.

Její nevládní organizace Maidan Monitoring Information Center již téměř rok dokumentuje, jak ruské útoky ničí ukrajinskou civilní infrastrukturu. Pořizují fotografie i videa, která chtějí uchovat jako historická svědectví, ale zároveň spolupracují s vyšetřovateli, kteří se zločiny zabývají. Při monitoringu zasažených oblastí využívají i drony. „I díky digitálním technologiím dáváme dohromady veškeré možné důkazy a snažíme se to dělat co nejrychleji, abychom o důležitá svědectví nepřišli,“ říká šéfka organizace.

Sbírání důkazů ji v uplynulých měsících zavedlo i do nedalekého Izjumu, strategického města asi dvě hodiny jízdy východně od Charkova, které Rusové po několikatýdenních těžkých bojích obsadili loni na jaře. Ukrajinským vojákům se ho podařilo osvobodit až začátkem září. Následně se objevily zprávy o nálezu hromadného pohřebiště v nedalekém borovém lese. Úřady z něj exhumovaly ostatky asi 450 lidí, většinou civilistů. Řada z nich měla známky násilné smrti nebo mučení.

Natalija Zubarová se spolu se zástupci bezpečnostních složek dostala do Izjumu hned loni na konci září a zkáza, kterou tam viděli, byla podle jejích slov často nepopsatelná. Ulice, ve kterých nezůstal stát jediný dům. Zoufalí lidé, kteří neměli co jíst. V silnicích díry a z nich trčící kusy raket. Město bez elektřiny, plynu, vody, do kterého se kvůli zničeným komunikacím ani nedalo pořádně dostat. Teď po několika měsících je již situace v Izjumu o trochu lepší, říká nyní Natalija. Do města se dostala humanitární pomoc, lidé již mají jídlo, léky, funguje elektřina, mobilní síť a rovněž i mobilní nemocnice. Ta původní fungovat nepřestala, byla ale poničena ruskými nálety. Mnoho lidí přišlo o střechu nad hlavou, a tak hodně původních obyvatel Izjumu žije nyní právě v Charkově, dodává šéfka ukrajinské nevládní organizace.

Jak Natalija říká, při své práci se snaží, aby jí myšlenky na veškeré spatřené hrůzy nezůstávaly v hlavě. „Já jsem v tomhle jiná. To není můj styl. Na co teď ale hodně myslím, jsou děti. Náš region je totiž hodně zaminovaný, všude je i různá munice nebo rakety, které nevybuchly a některé děti prostě nezastavíte před tím, aby si šly, kam chtějí. Zejména starší chlapci. Kempují v lesích, mohou stoupnout na miny a mohou se zranit. Často proto myslím na jaro, které brzy přijde a kdy se tento problém stane mnohem palčivějším,“ dodává.

Ukrajinci nyní podle ní potřebují zejména zbraně, rovněž ale i peníze. Například ekonomika Charkova je podle ní naprosto zničená a město v posledních měsících funguje doslova „na přístrojích“. „Rovněž potřebujeme vědět, že na nás lidé z Evropy i z celého světa nezapomněli. A ještě lepší je osobní kontakt. Když nějaký cizinec dorazí přímo na Ukrajinu, například pomoci nám s naší prací, vidím, jak na něj lidé reagují, jak mají radost a jak to posiluje jejich sebevědomí. Potřebujeme tady víc lidí z Evropy, opravdu nám to pomáhá,“ uzavírá Natalija Zubarová.