V minulých týdnech mělo na evropské scéně slušný ohlas vystoupení švédské ministryně energetiky Ebby Buschové po Evropské radě. Reagovala na vystřelení cen elektřiny, jež postihlo půlku Evropy následkem Dunkelflaute. Na rozdíl od Zeitenweide, předchozího výrazu, kterým němčina obohatila mezinárodní slovník, tu Dunkelflaute podle klimatologů zřejmě nějaký čas s námi zůstane. Buschová ve zjevné narážce na eurokomisaře Jørgensena poznamenala, že podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se dá opticky zvýšit i vypnutím jaderných elektráren, ale toto „manipulování statistik“ nám bezpečné dodávky nezajistí. Ale pak už nebyla slušná a řekla jména. „Žádná síla vůle na světě nedokáže překonat základní fyzikální pravidla, dokonce ani Dr. Robert Habeck,“ prohlásila. „Německo může přijímat, jakákoli rozhodnutí chce, ale musí vidět, že to silně dopadá na jeho sousedy, a není spravedlivé, aby Švédové platili německé ceny za německá rozhodnutí.“

Příčina té virálnosti byla jasná. Buschová porušila kodex vztahů v EU, který praví, že na jiné země či politiky z jiných zemí (pokud nejsou z východní Evropy nebo nereprezentují tzv. extrémní pravici) se otevřeně neútočí. Myslím, že tato bojovnost, odvaha hlásit se o své zájmy a sáhnout i k jedovatosti, jíž zdůraznění akademického titulu literárního vědce zodpovědného za německou energetiku nepochybně bylo, přitahovala lidi na sítích neméně než racionální kritika energetické politiky.

Jak racionální ta kritika byla? Jedním z těch, kteří nadšení moc nesdíleli, byl Michal Šnobr. „Věc zřejmá minimálně 10 let a v roce 2024 je to ,hit‘,“ okomentoval to na síti X. „Kdo to řekl za Merkel, byl na sociálních sítích uvědomělých mrtvolou, euroskeptik, zrádce EU. Německá energetická politika v dnešní podobě je dílo CDU/CSU (nikoli SPD a Greenů) a datuje se od roku 2011 a Fukušimy, přešla bez zaváhání anexi Krymu. 10 let na všech přednáškách k energetice jsem donekonečna opakoval, že jsou to Němci, kdo boří, kdo kopou nové příkopy. Nikdo to nebral v úvahu, cena elektřiny až do roku 2020 totiž klesala. Označovalo se to za úspěch německé energetické politiky. Problém je, že aktuálně jsou ti s prstem ukazujícím na Německo znovu vedle. Energetika pokročila, staré zdroje dál zestárly, chybí nové projekty, které by byly investičně rentabilní, atraktivní.“

Citujeme to zde proto, že Šnobr, ať už si o jeho dalších zájmech myslí kdo chce, co chce, si právo takto mluvit odpracoval. Víc než deset let byl jedním z pár odborníků – Václav Bartuška byl další – schopných a ochotných novinářům, které to zajímalo, fungování energetiky vysvětlovat.

Většinu novinářů to nezajímalo. Což neznamená, že by je energetika nezajímala vůbec, ale zajímala je v myšlenkovém rámci doby – a tím byla protikorupční vlna. Kdo má vliv na Martina Romana? Na koho má vliv Martin Roman? Byl prodej MIBRAGu nebo Počerad v pořádku? Najde tam něco Bradáčová? Tím se vyčerpával pohled na energetiku v éře politiky prováděné prostředky trestního práva.

Dnes už se politika tak nechápe, ani u nás, ani globálně, čehož je největším hybatelem Donald Trump. Doba vlády norem a procedur skončila. Ne že by je někdo zrušil, ale je hlad po jejich překračování. To ví i švédská ministryně energetiky. Což je z jedné strany dobře, protože stav, kdy byla politika redukována na ladění ekonomiky a kodifikování nových individuálních práv, nemohl trvat, na tohle politika nikdy v historii omezena nebyla a nemůže být. Na druhou stranu není moc jasné, jak by ta nová politika měla vypadat, kromě vzývání nových model. Když někteří považují vítězství Donalda Trumpa za velký impulz třeba i pro naši politiku, je to únik do fantazie.

Bezprostředně po útoku v Magdeburku prohlásil Elon Musk na své síti, že kancléř Scholz musí okamžitě odstoupit a že Německo může zachránit jedině AfD. Nenechal se přitom zmást tím, že Scholz už fakticky rezignoval před týdnem a že AfD je proti továrně jeho Tesly u Berlína. Bylo to virální. Ale kde jsou skuteční vůdci?