Jak vlastně povládne Donald Trump? Mnohé může napovědět, koho nominuje do svého týmu, jak na ministerstva, tak nejrůznější pozice poradců a šéfů agentur. A rýsující se zahraničněpolitický tým nevypadá vůbec špatně. Ti, kdo se báli, že s Trumpem nastoupí izolacionistická garnitura, která nechá Ukrajinu napospas Rusku, Tchaj-wan Číně, opustí NATO a vůbec dá průchod choutkám autoritářským režimům, sice nemohou ještě bouchat šampaňské, ale možná ho můžou začít chladit. První tři oznámená jména rozhodně nejsou žádné holubice, naopak jde o známé jestřáby.

Prvním je kongresmanka Elise Stefaniková, jež se má stát velvyslankyní při OSN. Jedná se o nejdůležitější post v americké diplomacii, někdy dokonce povýšený na post kabinetního ministra. Stefaniková, jež má z otcovy strany české kořeny, se z Trumpovy kritičky proměnila v jeho velkou fanynku, což bude jeden z důvodů, proč dostala nynější pozici. Druhým bude její vztah k Izraeli. Je jeho velkou podporovatelkou. Zároveň úporně kritizovala OSN za její postoj ke konfliktu v Gaze. Její nasazení přímo do centrály této organizace tak hezky ilustruje postoj, jaký Trumpova administrativa zaujme. Očekávejme neustálé prověřování všech kroků OSN a upozorňování na chyby. Neměli bychom také zapomenout, že USA jsou největším přispěvatelem do rozpočtu OSN. Tamější byrokracii nastávají těžké časy.

Je to opačný přístup než Bidenovy administrativy, ze které Ukrajinci byli poslední dobou frustrovaní. Ta sice neustále opakovala, že zahájení vyjednávání je pouze na Kyjevu, a slibovala ho podporovat, jak dlouho bude třeba. V reálných krocích svou pomoc pomalu dávkovala a neustále se bála přílišné eskalace, takže sabotovala ukrajinské snahy zasahovat uvnitř Ruska. Taktéž omezila vývoz LNG, což odůvodňovala bojem proti změnám klimatu, zároveň tím ve světě zvýšila jeho cenu, na čemž vydělala Moskva a prodělali evropští spojenci Washingtonu. Waltzem navržená strategie je realističtější a má šanci vést k nějakým výsledkům. Waltz hlasoval proti poslednímu balíčku pomoci Ukrajině, ale odůvodnil to právě zmatenou a nedostatečnou Bidenovou strategií, která nikam nevede.

I když se nepočítá mezi zahraničněpolitické funkce, je z tohoto hlediska důležité jmenování Leeho Zeldina na pozici šéfa Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Zeldin není žádný šílený ekolog. EPA je také institucí, která reguluje těžbu v USA. Společně s Trumpovým výrokem, že „ropa je naše tekuté zlato“, a s avizovaným odstoupením od Pařížské klimatické dohody vše naznačuje, že Amerika se chystá využít své přírodní bohatství naplno.

Poslední důležitou nominací je Marco Rubio, který se podle zpráv v médiích má stát ministrem zahraničí. Floridský senátor je dalším jestřábem. Silně proizraelský, dá se předpokládat, že bude podporovat přímé údery na Írán. Je také známým a hlasitým kritikem Číny. Dokud bude šéfem americké diplomacie, je nepravděpodobné, že by USA opustily Tchaj-wan. Ohledně Ukrajiny se tolik v poslední době nevyjadřuje, nejspíše z taktických důvodů, ale během prvního Trumpova prezidentství byl podporovatelem tlaku na Putina a sankcí. Potomek kubánských imigrantů je také znám svými tvrdými postoji proti komunistickému režimu na Kubě a proti chavistům ve Venezuele. Jediné nebezpečí u Rubia je, že se bude více soustředit na Latinskou Ameriku než na Evropu.

Ještě si musíme počkat, kdo se stane Trumpovým ministrem obrany. Pokud se ale potvrdí zvěsti, že jím bude proukrajinský jestřáb Mike Rogers, bude Trumpův tým velmi nadějný. Také to ukáže, že izolacionistická a proruská skupina Tucker Carlson – Tulsi Gabbardová – Robert Kennedy junior, která byla vidět v kampani, si svůj vliv neudržela ani týden po volbách.

To neznamená, že si Trump tento tým udrží. Během prvního prezidentství vystřídal dva ministry zahraničí, tři ministry obrany, tři velvyslankyně při OSN a čtyři poradce pro národní bezpečnost. Zatím se ale černé scénáře ohledně Trumpa nenaplňují.