Politické změny na přelomu let 1989 a 1990 znamenaly kromě mnoha jiného také to, že filmovým divákům bylo umožněno začít sledovat a vnímat kariéry velkých hollywoodských hvězd aktuálně, tedy souběžně s tím, jak vznikaly jejich nové snímky a jak přicházely do kin. Starší tituly zároveň rázem bylo možné snadno nastudovat díky videopůjčovnám (třebaže film na videu a v kině samozřejmě přináší jiný zážitek). Dobrým příkladem toho, o čem je řeč, je například první dvojice filmů o terminátorovi: první vznikl v polovině osmdesátých let a byl zde nedosažitelný, zatímco druhý ze začátku let devadesátých naopak patřil právě k dílům, která zformovala jednu diváckou generaci, protože jí nabídla zážitek do té doby nevídaný.

Terminátor jako příklad není vybrán náhodně: je zmíněn kvůli jeho představiteli Arnoldu Schwarzeneggerovi, který takto vstoupil jako nový hrdina do mysli nejednoho chlapce a muže. Spolu s ním o totéž usiloval Schwarzeneggerův akční rival Sylvester Stallone. Ten se v osmdesátých letech pokusil ve své tvorbě o obrat, respektive o zesílení svého hrdinského typu a na jeho základě o vytvoření ryze fyzického filmu, v němž je děj posouván nikoli slovem, nýbrž pohybem. V tom byl zajedno se svým rakouským kolegou, i když zpočátku nepracovali pod svým vzájemným vlivem, to až později, když se začali trumfovat. Oba toto období ještě později hodnotili s úsměvem: Schwarzenegger vděčně vzpomíná na okamžik, kdy se záměrně dostatečně nedistancoval od pitomosti scénáře k filmu Stůj, nebo maminka vystřelí, a protože tím vzbudil dojem, že ve filmu chce hrát, snažil se mu roli vyfouknout Stallone. To se mu podařilo… a byl z toho největší propadák jeho kariéry. Stallone zas v jedné americké talkshow s nadsázkou komentoval, že přímý souboj obou svalovců se odrážel už ve zvukomalbě názvů jejich počinů: „Natočil jsem film Rambo, on hned Komando. A kdybych natočil Bingo, on by udělal Dingo.“

Zpočátku ale toto teatrální nepřátelství bylo dílem náhodného souběhu (filmových) dějin, možná podmíněných politickou atmosférou ve Spojených státech v době prezidentství Ronalda Reagana, jež hlásilo návrat velké a silné Ameriky a usilovalo o něj. Výsledkem tehdejšího soupeření obou herců byly snímky s postavami projevujícími nadlidské schopnosti. Jako by do braku razantně vstoupili antičtí polobozi. Ostatně jedním z prvních Schwarzeneggerových počinů, které ještě předcházely éře, o níž je řeč, byl dávno právem zapomenutý kousek Herkules v New Yorku. Důkazem fyzického důrazu a proměny hrdinů k viditelné, okázalé a sošné síle jsou oba nejslavnější Stalloneovi hrdinové: jak Rocky Balboa, tak John Rambo v úvodních vyprávěních sice jsou chlapi ve vynikající kondici, ale mimořádně disponováni ani vyrýsováni nejsou. K tomu dochází až později, když z jejich příběhů mizí sociální akcent sedmdesátých let a přelomu osmé a deváté dekády a když vrch získává právě mytické fyzično.

Úloha zřejmých trojek

Proč o obou hercích mluvit právě teď? Protože streamovací společnost Netflix v listopadu uvedla dokumentární snímek Sly, který vypráví o Stalloneovi a který vlastně navazuje na pozdně jarní třídílný dokument Arnold, uvedený na témže kanále. Jako by v této posloupnosti pokračovaly bájné osmdesátky a Stallone byl zas až ten druhý, ten věčně o fous pozadu, ten možná méně hvězdný. Přitom je to jenom zdání: stejně jako tehdy totiž platí i dnes, že oba tvůrci přistupují ke svým vyprávěním úplně jinak a konstruují jiného hrdinu, a to dokonce i když vyprávějí o sobě samých.

Nápadné je už rozdílné tempo a délka vyprávění: zatímco Sly je devadesátiminutový film, Arnold má tři hodinové epizody rozdělené podle tří hercových kariér: o kulturistice, o filmu a o politice. Pozoruhodné je také rámování obou vyprávění: v Arnoldovi sledujeme hrdinu, který je sám ve velikém domě uprostřed přírody připomínající svým vzhledem kombinaci Severní Ameriky a rodného Tyrolska, kde si v krbu u rozdělaného ohně listuje fotoalbem a občas nakrmí svého osla. Vzpomíná na život (samozřejmě jenom na ty jeho sekvence, o nichž chce hovořit) a je pevně usazen v místě, po němž celý život podle svých slov toužil. Tvrdí, že do Ameriky ho cosi táhlo, že jeden čas věřil, že jeho otcem je nikoli rakouský nacista, nýbrž americký voják osvobozující na konci druhé světové války jeho zemi. A tady, v Americe, na úpatí zasněžených hor, kde se může jen tak pro zábavu prohánět ve svých obrněných vehiklech – což výrazně kontrastuje s důrazem, jejž coby kalifornský guvernér kladl na zodpovědnou klimatickou politiku –, tady je doma, tady chce zůstat.

Naopak Sly zachycuje muže, jehož cesta neskončila, nýbrž pokračuje: Stallone se totiž rozhodl ještě jednou zvednout kotvy a ze svého domu, pečlivé práce schopného designéra, se přestěhovat jinam (Stalloneovi asi tuší kam, diváci s touto informací seznámeni nejsou). A tak balení propriet z různých hercových filmů slouží jako vděčná záminka tu k té, tu k oné vzpomínce. Stallone, jenž stejně jako Schwarzenegger uspěl v několika profesích, avšak nikoli různorodých, nýbrž poutajících se k filmovému umění (je nejen úspěšný herec, ale také scenárista, režisér a producent), nenechává zapadnout, že také v jeho životě hraje významnou úlohu číslo tři: nemá tři kariéry skutečné, ale fikční ano, protože vybudoval tři filmové série, v nichž sám sebe postavil do centra dění: Rocky, Rambo a Nepostradatelní. A vypráví o nich způsobem, který se podobá tomu, jímž se světem promlouvá právě Rocky: herec se představuje jako člověk velké duše a hloubavosti, který přemýšlí o každičkém záběru ve svých filmech a každou scénu dokáže náležitě interpretovat – obzvlášť pokud jde o rodinnou ságu o filadelfském boxerovi.

Shrneme-li to, tak Stallone se rád prezentuje jako schopný dramatik, nápaditější a chytřejší, než by si ledaskdo mohl myslet na základě násilí a akce obsažených v jeho filmech. O totéž poselství se pokouší Schwarzenegger, jenž však jako vrchol svého života staví roky v čele nejlidnatějšího severoamerického státu. Ostatně jsou citováni ti jeho kolegové, již tvrdí, že jako guvernér udělal Schwarzenegger – levicový člen pravicové strany, který vždy usiloval obě partaje spojovat – pro Kalifornii víc než mnoho jeho předchůdců a všichni jeho následovníci: za osm let mandátu posunul zemi o desítky let vpřed. Inu, terminátor.

Náročné rodinné úděly

Tento pokus obou herců popsat čistotu, hloubku a důmysl svých charakterů a zastřít cokoli potenciálně problematického (Stallone nepřizná, že hrál v pornu, Schwarzenegger pomlčí o užívání steroidů, Stallone se raději nevyjadřuje k několika svým manželstvím, Schwarzenegger spíš mlčí o své promiskuitě) se pojí ještě v jednom punktu: v tom, jak oba nazírají vztahy se svými otci. A v tom, jak vidí oba sami sebe jako otce.

Oba popisují vztah s otcem jako iniciační trauma, které je nikdy nepřestalo ovlivňovat. Jeden táta stejně jako ten druhý se projevovali násilnicky. Ten rakouský pil, patrně proto, že si v sobě nesl válečné běsy (Schwarzenegger líčí poválečné Rakousko jako zemi zlomených mužů, kteří nebyli svým dětem inspirací). Ten americký roztrhl rodinu, protože po rozchodu s manželkou si k sobě vzal jednoho syna a druhého nechal jí. Oba dokumenty ale ukazují, že s celoživotním démonem herci bojovali až do skonu svých otců: snažili se jim být nablízku, pečovat o ně, nezřekli se jich. To je možná důležité i pro jejich vztah k vlastním dětem, především synům: Arnold nám sice předvádí scény ze zákulisí natáčení, kde si děti pod dohledem maminky dělají úkoly, takže vše působí idylicky, ale pak přijde rána v podobě nemanželského syna a Schwarzenegger jen těžko hledá slova, jak ještě dnes vyjádřit, jakou chybu v životě napáchal, aby to nepůsobilo, že svého syna nemiluje, nebo aby neublížil jeho matce. Přitom nezastírá, jak ho mrzí, že se mu rozpadl vztah s manželkou. Stallone naopak o syna přišel – zemřel ve věku pouhých šestatřiceti let, zbyly „jen“ dcery z třetího svazku.

Jak vidno, oba filmy podtrhují to, že Stallone a Schwarzenegger – mimochodem, osobně přátelé a kdysi dokonce obchodní partneři v síti restaurací – si jsou osudově předurčeni. Společný film Plán útěku neboli splněný sen fanoušků, aby se oba ocitli bok po boku v témže filmu, ale raději nepřipomněl ani jeden z nich. Snad proto, že vědí, že tento snímek se nevyvedl, a aby mohli být funkčně spolu, musejí být každý zvlášť.

Sly. Režie: Thom Zimny, kamera: Justin Kane, hudba: Tyler Strickland, účinkují: Sylvester Stallone, Arnold Schwarzenegger, Quentin Tarantino, Talia Shire, John Herzfeld. 95 min, na Netflixu od 3. listopadu 2023.

Arnold. Režie: Lesley Chilcott, kamera: Logan Schneider, hudba: Christophe Beck a Matthew Feder, účinkují: Arnold Schwarzenegger, James Cameron, Jamie Lee Curtis, Danny DeVito, Linda Hamilton, Sylvester Stallone, Ivan Reitman a další. 180 min (3× 60 min), na Netflixu od 7. června 2023.