Věnovali jsme se zde v poslední době nástrahám novinky jménem ChatGPT či obecně jazykových modelů založených na umělé inteligenci. Neškodí ale podívat se, jak se vede jazykové umělé inteligenci v jiném regulačním a informačním prostředí, konkrétně v Číně. Člověk si uvědomí, že náš západní způsob dělání věcí má stále ještě své přednosti.

Základní rozdíl je přímočarý. Vlna zájmu o ChatGPT se nevyhnula ani Číně, ale v únoru čínští regulátoři zakázali tamním internetovým firmám poskytovat přímý nebo nepřímý přístup na ChatGPT. Státní média tento nástroj líčí jako nositele amerických dezinformací. A domácí firmy, jež by chtěly vypustit podobné nástroje, je musejí nejdřív předložit státu ke schválení.

Kombinace dravého kapitalismu s autoritářským komunistickým státem vede ke kuriózním formám konkurenčního boje. Jak připomněl autor vlivného blogu ChinaTalk Jordan Schneider, v roce 2017 se v den výročí studentského povstání roku 1989 na mapě aplikace Bluegogo zprostředkovávající sdílení kol objevily na náměstí Nebeského klidu tanky. Firma záhy skončila. Byla to forma protestu majitelů či zaměstnanců? Většinový názor byl, že ne, že mnohem spíš aplikaci hacknul nějaký konkurent. Není těžké si podobný způsob konkurenčního boje představit i u umělé inteligence.

Už z toho lze odhadovat, že umělá inteligence nebude na technologickém kolbišti tou disciplínou, v níž Čína porazí USA. Ale není to jediný důvod.

Yiqin Fu, Číňanka, která žije většinu života na Západě a nyní studuje na Ph.D. na Stanfordu, napsala na svém blogu v roce 2021 text o nezamýšlených důsledcích čínského náskoku v mobilním internetu. Většina komunikace se odehrává na aplikacích, jež jsou od zbytku internetu pokud možno oddělené. A mají velmi omezenou funkci vyhledávání. Proto taky v Číně nevyrostl žádný vyhledávač s postavením Googlu – tamní firmy nemají ekonomickou motivaci ho do svých oplocených zahrádek pouštět. Jejich typičtí uživatelé se nechávají obsluhovat algoritmickým proudem obsahu – díky TikToku dnes každý ví, jak jsou v tom Číňané dobří.

Jenže, píše Yiqin Fu, to znamená, že čínský internet preferuje určitou formu obsahu. To, čemu se v angličtině říká „hot takes“. Impulzem je emocionální reakce na nějakou událost a je zamýšlen ke čtení v minutách a hodinách bezprostředně poté. Texty, které jsou analytičtější, nevážou se k nějaké bezprostřední události a aspirují na delší životnost, v tomto ekosystému trpí. V naší, západní verzi internetu je objevíme i po letech, díky nějakému odkazu anebo pomocí Googlu. Obsah čínského internetu vypadá jinak, a to nejen kvůli cenzuře.

„Nelze dost zdůraznit, jaké demotivační účinky to má pro produkci vědění,“ píše autorka. „Jestliže vaše psaní po jednom dni ,zmizí‘, proč vůbec vkládat energii do psaní? Anebo, řečeno jinak, když víte, že vaše slova jsou čtena jen v pár prvních hodinách po zveřejnění, k psaní jakých slov vás to motivuje?“ A dodává: „Mé posty na čínských sociálních sítích čte sto až dvě stě tisíc lidí denně, ale tento článek jsem se rozhodla napsat v angličtině, protože na anglickém internetu je mnohem vyšší šance, že ho jednou znovuobjeví nějaký budoucí čtenář.“ Což se i stalo, můžeme dodat.

Vztahu Číny a Západu se týká ještě jedna zpráva z posledního týdne. Každý si pamatuje paniku z ruského zasahování do voleb, jež začala brexitem a Trumpovým volebním vítězstvím v roce 2016 a nikdy neskončila, bez ohledu na to, že reálné dopady ruských operací byly neprokazatelné. Velkou roli hrála otázka, zda ruským cílem byl jen obecný chaos, anebo přímo zvolení Donalda Trumpa – řada médií vyzdvihovala ty analytické závěry, jež se klonily k druhé možnosti. Teď se v kanadských médiích objevují úniky ze zpráv tamní rozvědky o tom, jak Čína zasahovala do kanadských voleb v roce 2019 a 2021. A nešlo jen o dezinformační operace, ale i o ilegální financování a nasazování vlivových agentů do volebních kampaní. Na rozdíl od amerických rozvědek jsou Kanaďané jednoznační – cílem bylo znovuzvolení strany liberálního premiéra Justina Trudeaua. Kde je panika z toho, že Kanadě vládne „čínský kandidát“?