Vláda Petra Fialy vyrazila na velké nákupy energetické infrastruktury. Tvrdí, že je to nezbytné pro energetickou bezpečnost. A přestože se stát propadá do rekordních dluhů, na cenu a výhodnost při těch obchodech nehledí. Skoro by se dalo říct, že nakupuje za jakoukoli cenu. Po zásobnících plynu za 8,6 miliardy korun od německé RWE si od konsorcia Allianz a Borealis pořídil silně zadluženého vlastníka páteřního plynovodu, firmu Net4Gas. Kabinet už dřív ohlásil zestátnění zbývajících 30 procent v elektrárenské společnosti ČEZ. A ministr financí Zbyněk Stanjura říká, že pokud by byl na prodej petrochemický Unipetrol, koupí vláda i tuto společnost. V Salonu Týdeníku Echo se sešli ministr dopravy Martin Kupka, který se účastnil porady ekonomických ministrů i vlády o nákupu infrastruktury. Expert na energetiku, investor a nejznámější minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr, tradičně ostrý kritik přístupu politiků k energetice. A Petr Dědeček, ředitel Patria Finance Corporate, bankéř, který zná Net4Gas velmi detailně. V roce 2014 pracoval jako poradce současných vlastníků, když firmu kupovali od německé RWE.

Bylo nutné, aby stát kupoval zásobníky a plynovod?

Kupka: Minulý rok ukázal, jak zranitelná může být energetika. Tohle je bezpochyby kritická infrastruktura. Pro ekonomiku i domácnosti. Je jasné, že máme v rukou regulaci, která zajistí, aby se plynové zásobníky plnily.

Aby plyn bez problémů tekl do země.

Kupka: To máme. Je ale důležité tu infrastrukturu rozvíjet. S ohledem na to, jak bude plyn důležitý pro výrobu elektřiny v budoucnosti. Bezpochyby to bude významná strategická infrastruktura. A když se podíváme, kdo vlastní ostatní infrastrukturu. Dopravní, vodohospodářskou, energetickou infrastrukturu v přenosu elektřiny. Troufnu si říct, že je v pořádku, aby to v kritickém čase bylo ve veřejných rukách. Možná řeknete, že by bylo správné a dokonale pravicové, pokud řekneme, že tohle všechno může vlastnit soukromý kapitál. Nepochybně může.

Stáhnout MP3

Od ODS bych čekala, že bude prosazovat, aby stát nevlastnil nic, co není nezbytně nutné. Privatizace a liberalizace ekonomiky byly její DNA a smysl bytí. A najednou tady vláda vedená občanským demokratem masivně zestátňuje.

Kupka: Vy jste to ale sama řekla: co není nezbytně nutné, tak ať nevlastní. Ať nepodniká. Jsem přesvědčen, že kritickou infrastrukturu má vlastnit stát nebo veřejný sektor. Z mnoha různých důvodů. A mluvím opravdu o kritické infrastruktuře. Když se loni odehrály geopolitické konflikty, tak trh nereagoval racionálně. Odehrávala se spousta podivných věcí, které nebylo možné předjímat. V té chvíli občané i firmy pocítili dramatické turbulence v cenách, kterým v té chvíli stát mohl čelit výrazně komplikovaněji, než když bude kritickou infrastrukturu vlastnit.

Průzkumy ukazují, že lidé chtějí, aby energetickou infrastrukturu vlastnil stát. Nakupujete ji, abyste vyšli vstříc přání voličů?

Kupka: Nebyl to dominantní argument. My přemýšlíme v delším časovém horizontu. Ne podle aktuálních nálad.

Jenže se celkově mění atmosféra. Svět se deglobalizuje. Najednou všichni volají po soběstačnosti ve všem možném. Energetikou počínaje a potravinami konče. Jak velkou roli to hrálo v rozhodování vlády?

Kupka: Bezpochyby to roli hrálo, ale ne dominantní. Tu hrálo vyhodnocení událostí loňského roku. Zejména v situaci, kdy se příležitost koupit kritickou infrastrukturu otevřela. A nevyužít ji v situaci, kdy jsme skutečně museli racionálně vyhodnocovat, co se loni odehrálo, by byla chyba. To hrálo dominantní roli v rozhodnutí o nákupu.

Zásobníky i plynovod jsou skutečně strategická infrastruktura, kterou je stát schopen stoprocentně regulovat i v rukou soukromého vlastníka. Bylo skutečně nutné ji kupovat?

Šnobr: U této transakce od samotného začátku říkám, že nastat musela. Vytvořila se skutečně příležitost, protože vlastníci zásobníků i plynovodu považovali za nemožné, aby je dál drželi. Pro stát se otevřelo okénko příležitosti, které se v čase moc neotvírá. Jsem upřímně řečeno rád, že stát tu plynovou infrastrukturu koupil. Jiná věc je cena a pozice státu v celé energetické infrastruktuře. Na rozdíl od politiků této i minulé vlády pořád říkám, že přijde doba plynová.

Vy dlouhodobě moc nevěříte v budoucnost jaderné energetiky.

Šnobr: Nevěřím v ceny jaderné energetiky, o kterých mluví politici v České republice. Dlouhodobě říkám, že plyn ovládne energetiku příštích desetiletí. To je nepochybné. Politici včetně premiéra tady ale pořád říkají, že budoucností je jádro a obnovitelné zdroje. Něco takového nikdy nemůže nastat. To je prostě nonsens. Jádro a obnovitelné zdroje jsou dva typy, které nemůžou fungovat dohromady.

Martin Kupka kroutí hlavou.

Kupka: Nevím, jestli z vás nemluví víc minoritní akcionář ČEZ, který by měl do jisté míry investovat do těch dramaticky nákladných jaderných zdrojů. Nebo jestli je to jen racionální analýza stavu energetiky, kde plyn nepochybně bude hrát významnou roli. A musí ji hrát. V dlouhodobém horizontu, a to zejména kvůli regulaci, která přichází z Evropské unie, je pro nás jádro v energetice klíčové.

Šnobr: Samotná kombinace jádra a obnovitelných zdrojů je něco, co se vylučuje. Rozvoj obnovitelných zdrojů boří ekonomickou výhodnost jakékoli investice do jaderných elektráren. Dotované nestabilní obnovitelné zdroje nedovolí efektivně provozovat jadernou elektrárnu v případě, že jádro dotované nebude. Jediný krok, jak se to dá vyřešit, je vstup plynové energetiky, která doplňuje obnovitelné zdroje. To říkám dlouhodobě. Plynová energetika ovládne v příštích letech náš energetický mix. Pokud tady investujeme do plynové infrastruktury a soukromí investoři budou dávat peníze do paroplynových elektráren a mikrokogenerací, tak to není investice, kterou by tady někdo dělal na dny, měsíce, roky. To je investice na desetiletí. Jenom plyn je schopný nahradit rychle uhlí. Jádro nikoli. Časově je to úplně vyloučené. A každý investor, který dá peníze do plynové elektrárny, bude muset dostat garance, že tady bude fungovat ne deset, ale dvacet nebo třicet let. Aby ta investice byla rentabilní. A v tom je ten vtip. My už jsme zmeškali ten okamžik, kdy jaderná energetika mohla řešit odklon od uhelné energetiky. Nahrazujeme to plynovými elektrárnami, protože v čase už nemáme žádnou jinou možnost. Prostě to nestihneme. Je to naprosto nereálné. My se nemusíme prát o to, abychom tady měli jadernou elektrárnu v roce 2035. My to mnohem levněji, jednodušeji, rychleji a bez rizika prostě postavíme v plynu. Rychlý rozvoj plynu musíme doplnit obnovitelnými zdroji. Jaderná energetika jen nahradí ty zdroje, které dnes fungují a jejichž životnost se v příštích šedesáti letech vyčerpá.

Najdu tady aspoň někoho, kdo si myslí, že stát nemá vlastnit energetiku?

Dědeček: Já si myslím, že stát ji nemá dlouhodobě vlastnit.

Šnobr: To si myslím taky.

Dědeček: Dlouhodobě ne. Na druhou stranu když se na to jako profesionál podívám z čistě tržního hlediska, tak stát skočil do situace, kdy za pár miliard koupil skoro celé plynárenství v České republice. Když si vzpomenu, za kolik si to plynárenství kupovala v privatizaci RWE...

Za celý Transgas zaplatila v roce 2002 Zemanově vládě 4,1 miliardy eur, tedy 125 miliard korun.

Dědeček: A když si vzpomenu, za kolik pak RWE prodávala Net4Gas současným vlastníkům z Allianz a Borealis, tak tento deal je majstrštyk. To řeknu na rovinu. Cenově to je majstrštyk. Jiná věc je, že v té firmě jsou velké dluhy, které stát bude muset řešit. Za nějakých pár miliard koupit všechny tlusté trubky přenosu plynu a všechny zásobníky s výjimkou jednoho, to je geniální.

Je to dohromady za 13 miliard korun. Plus dalších 36 miliard dluhů v Net4Gas, které bude muset stát zaplatit.

Dědeček: Teď je otázka, co s tím.

Je dobře, že si to stát kupuje?

Dědeček: A kdo jiný by to měl koupit? Chtěli to dva místní. (Vedle státu ještě Energetický průmyslový holding druhého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského – pozn. red.) Ale nikdo ze zahraničí po tom ani neštěkl. Dobrá, krok A. Stát to koupil. Teď si ale řekněme, co je krok B, C a D. A na konci bych rád viděl, že to stát zase nevlastní.

Kupka: Tohle je vývoj, který ukáže čas. Rozhodně nejsem zastáncem toho, že stát musí všechno vlastnit. Jsem přesvědčen, že má vlastnit kritickou infrastrukturu. Zejména v době, kdy sledujeme obrovské výkyvy v cenách energií a iracionalitu, která trh ovlivňuje. I já jsem přesvědčen, že v příštích letech výrazně poroste role plynu. Proto pořízení plynové infrastruktury hraje a bude hrát významnou roli pro stabilizaci dramatické a rozvibrované situace v energetice. Zároveň tlačíme, abychom dokázali využít další zdroj plynu a přivést ho sem plynovodem Stork přes Polsko. Tohle všechno je odpověď této vlády, jak zajistit větší energetickou stabilitu. Jak přispívat ke snižování cen energií.

To všechno dává smysl. Vadilo by ale při té mimořádně silné regulaci kritické infrastruktury, kdyby ji vlastnil soukromý investor a vláda do toho nedávala peníze, které může využít výrazně rozumněji? Sílu regulace potvrdilo, když stát loni vyvlastnil kapacitu v zásobníku, kterou firma, která si ji objednala, neplnila. Ani se o tom nedebatovalo. Stát prostě rozhodl a jednal. Nestačila by ta regulace? Politicky krvácíte na konsolidačním balíčku, kde se přete o každou miliardu. A pak se za desítky miliard zestátňují firmy.

Kupka: Jenže jsme si prošli energetickou krizí, kdy jsme s cenami nebyli schopni vůbec nic dělat. Kdy každou chvíli útočili právníci. Třeba ti, kteří hájili zájmy menšinových akcionářů ČEZ. Museli jsme zjišťovat, jestli zásah na trhu s energiemi nevyvolává hrozbu arbitráží. Ukázalo se, že v klidných dobách je regulace užitečný nástroj. Jenže v těch kritických dobách to může zemi dohánět. Je tady celá řada praktických příkladů, kdy je dobře, že stát vlastní kritickou infrastrukturu. Třeba tam, kde se plynovody potkávají a bude potřeba něco stavět. A soukromý investor nemusí být ochoten vyjít vládě vstříc. Pak tady máme vodohospodářskou infrastrukturu. Ta je veřejná. Mají ji ale v pronájmu poskytovatelé.

Ze značné části zahraniční firmy jako francouzská Veolia.

Kupka: To je v pořádku. Voda v těch trubkách je pronajímatelů. Ale trubky jsou veřejné. A stát má možnost ovlivnit regulací údržbu i požadovat investice.

Šnobr: S tím můžu jen souhlasit. Vzhledem k tomu, že se po letech konečně připustilo, že přichází doba plynová. Teď se ale musíme bavit, co bude dál. My se můžeme dostat do situace, kdy Česká republika bude potřebovat zhruba o padesát procent plynu víc, než doposud. V tom okamžiku jsme v úplně jiné situaci. V té chvíli bude potřeba mít vliv nejen na přenos, ale i na distributora plynu.

Ministr průmyslu Jozef Síkela řekl, že ta skládačka státní infrastruktury se ještě bude doplňovat.

Šnobr: To, co přichází, je zásadní změna. Vůbec se nebojím, že nakonec trubkami Net4Gas nepoteče dost plynu. Jak řekl pan ministr Kupka, je tady spousta možností rozvoje sítě plynovodů. My to teď budeme kriticky potřebovat. Nemáme už ani minutu navíc. Kdyby se to vlastnicky zaseklo, tak jsou tam poměrně velká rizika arbitráží. Proto to považuji za rozumný krok. Vy to samozřejmě vnímáte z politického pohledu. Protože to dělá ODS.

Ano, strana, která tady bývala etalonem tržního liberalismu, která tlačila na to, aby stát pokud možno vlastnil co nejméně byznysu.

Šnobr: Já to vnímám čistě tak, že v energetice se prostě v Evropě zásadně mění podmínky. Jsme v bodě, kdy energetika zažije největší změnu za poslední desítky let. V téhle době je dobře, když je na to stát připraven. A otevřelo se okno příležitosti. To tady mohlo být otevřeno možná rok, dva. Ne déle.

Dědeček: Nejdéle do roku 2025.

Proč?

Dědeček: V té době jsou splatné ty velké závazky Net4Gas za desítky miliard.

Kupka: Nechci mlčením přitakat tomu, že přichází doba plynová.

To by mohlo budit dojem, že stát rezignuje na ambice stavět jaderné bloky. Tendr na blok v Dukovanech pokračuje podle plánu?

Kupka: Nepochybně. Když racionálně uvažujeme, co nás čeká v energetice, tak nepochybně budou hrát roli paroplynové elektrárny. I proto, jak rychle se dají postavit a spustit. Určitě budeme posilovat obnovitelné zdroje a stavět jaderné bloky, energetický mix se bude skládat pestřeji. Takže to nebude doba plynová, ale zdroje výroby elektřiny jsou výrazně pestřejší. Ještě bych reagoval na ústup od pravicovosti ODS. Pravicovost se nesmí pojit s dogmatismem. Pokud chce pravicová strana přežít, musí reagovat na vývoj situace. Nepochybně i na vývoj společenských nálad. Ale také na to, čemu čelíme v energetice. Říct, že v této situaci musí zvítězit historická ideologie, znamená se oslabit v odolnosti země proti různým rizikům.

A vy se nebojíte toho, že stát je prokazatelně nejhorší vlastník a správce?

Kupka: I tohle je potřeba podrobit kritickému rozumu. A kritický rozum říká, že u kritické infrastruktury je stát často tím jediným možným vlastníkem. S ohledem na to, jakým hrozbám země aktuálně čelí. Můžeme mít obavy, jestli to spravuje dost dobře a jestli je nejlepším hospodářem. Na druhou stranu u kritické infrastruktury zjišťujeme, že v některých momentech ta základní, a dokonce i zákonná motivace soukromého vlastníka, kterou je sledovat zisk firmy, neobstojí v souladu s veřejným zájmem udržet energie cenově dostupné. To by nás mohlo oslabovat. A nakonec nejvíc by to oslabovalo pravicovou politiku.

Plyn je zestátněný. Už v roce 2022 mluvil premiér Petr Fiala o zestátnění zbývajícího podílu v elektrárenské firmě ČEZ. Jak daleko je s tím vláda? Nebo od toho ustoupila?

Kupka: Je to věc, o které diskutujeme.

Padlo už rozhodnutí, jestli se bude zestátňovat?

Kupka: Ještě nepadlo. Vyhodnocujeme, jaké jsou možnosti státu nakládat s tím významným podílem (70 procent – pozn. red.), který dnes v ČEZ má. V turbulentních dobách tady vždycky byla otázka: Co tomu řeknou menšinoví akcionáři ČEZ? Zažalují stát, když udělá nějaký krok, který pro menšinového akcionáře nemusí být výhodný, ale je důležitý pro to, co budou platit občané za energie a zda pro ně tu energii vůbec budeme mít. To jsou opravdu závažné otázky a musíme najít způsob, jak to vyřešit. Jsou tady kroky, které se státu bezpochyby podařily. To, jak rychle jsme se dokázali odříznout od ruského plynu.

I optimisté byli příjemně překvapeni, že letos v červenci jsme byli kompletně bez ruského plynu.

Šnobr: Tohle byl bez diskuse obrovský úspěch vlády.

Dědeček: Nákup LNG terminálu v Nizozemsku se ČEZ opravdu podařil. To bylo byznysové rozhodnutí. Ti pánové, co řídí ČEZ, moc dobře věděli, že se terminál připravuje, a rychle jednali.

Kupka: Mohu vás ubezpečit, že bez kroků premiéra a ministra průmyslu bychom nebyli s LNG tam, kde dnes jsme.

Elektřina pro zákazníky tady dlouho byla skoro nejdražší v Evropě.

Dědeček: Myslíte, pane ministře, že dnes už její cenu umíte ovlivnit?

Kupka: Samozřejmě že máme limitované možnosti. Jsme vnitrozemský stát závislý na tom, co se děje v Evropě. Rolí vlády je zajistit, abychom byli odolnější a dokázali tomu lépe čelit.

Jste skeptický, pane Dědečku?

Dědeček: Jsem. Znám svoji fakturu za energie a vím, z čeho se skládá. Vím, jak se ta cena počítá. A s výjimkou daní tam nikde nevidím vliv vlády.

Ještě zpátky k ceně, kterou stát zaplatil za nákup Net4Gas.

Šnobr: Stát prostě dostal příležitost to koupit. Koupil to a představa, že se nějak umaže 33 miliard korun dluhů, které v té firmě jsou, byla nerealistická. Pro mě má celá ta transakce přesah na ČEZ. Když se díváme, jak tady vláda oceňuje firmu. Německým akcionářům RWE a Allianz a kanadským akcionářům Borealis, tedy německým a kanadským důchodcům. Za firmu Net4Gas platí akcionářům patnáctinásobek jejího provozního zisku před zdaněním a odpisy. A vedle toho když se podívám, co tu vláda připravovala, když mluvila o zestátnění ČEZ. A přicházela s těmi návrhy na vyvlastnění akcionářů jako lex ČEZ jedna a lex ČEZ dva a daní z neočekávaných zisků srážela hodnotu firmy.

Tím říkáte, že přístup k akcionářům Net4Gas a ČEZ je velmi nerovný.

Šnobr: Strašně nerovný. A byl tady nějaký kanadský nebo německý důchodce z Net4Gas, který by jako minoritní akcionáři ČEZ křičel, že se děje něco v rozporu se zákony této země? Nebyl. A vláda přesto hodnotu té firmy ocenila tak vysoko, aniž oni vyvinuli jakoukoli aktivitu.

Byla tady jen výrazně nižší nabídka soukromého investora EPH. Vláda mohla přeplatit soukromého zájemce o kousek. Ona ho ale tím, že převzala celý dluh, přeplatila násobně.

Šnobr: Ten rozdílný přístup k Net4Gas a ČEZ nikdo z vlády nevysvětlil. Myslím, že tohle si soukromí vlastníci ČEZ nezaslouží.

Dědeček: Za pár miliard si stát koupil kontrolu v podstatě nad celou plynárenskou infrastrukturou. Ještě nemá pod kontrolou GasNet, ale asi tam nějakým způsobem směřuje. Z tohoto úhlu pohledu to asi úplně špatný obchod není. Teď je otázka, kolik bude ta firma schopná do budoucna vydělávat. O tom do značné míry rozhodne regulace.

Ministr Síkela už ohlásil, že se změní tak, aby zajistila Net4Gas zisky, i pokud nebude mít žádný tranzit do jiných zemí.

Dědeček: Takže se na ten zisk složí přes poplatky za přenos čeští zákazníci. Ty poplatky jim přirozeně stoupnou. Ještě se vrátím k srovnání s ČEZ. Kdyby stát platil akcionářům to, co u zásobníků a plynovodu, byla by cena za akcii úplně jinde než dnes. Akcionáři u zásobníků a plynovodu dostali zhruba patnáctinásobek provozního zisku před zdaněním a odpisy.

Kolik by to bylo u ČEZ na akcii?

Šnobr: Když jsme počítali jen sedmapůlnásobek, vycházela nám akcie zhruba na 1500 korun (aktuálně se obchoduje za 955 korun – pozn. red.). A my se u plynové infrastruktury bavíme ne o sedmapůlnásobku, ale o patnáctinásobku.

To vychází na tři tisíce korun na akcii ČEZ při zestátnění.

Šnobr: Ano, jde to do úplně šílených čísel. Ten přístup je úplně nerovný a nesrovnatelný.