Český čtenář knih Terryho Pratchetta (1948–2015) zpozorní nad jeho knižní novinkou, sbírkou dvaceti povídek Jedním tahem pera, sotva si všimne jména nakladatele. Je to za třicet let totiž autorův kloudně první prozaický titul, který u nás nevyšel pod hlavičkou nakladatelství Talpress. O tuzemské vydání nově nalezených dávných Pratchettových miniatur, jež uveřejňoval v sedmdesátých letech pod pseudonymy na pokračování v novinách, byl mezi nakladateli velký zájem, vítězná Kniha Zlín zaplatila za práva údajně desítky tisíc liber (tedy sumu prodejem spíš nevratnou než vratnou).

Ať už ale částka souhlasí, nebo nikoli, i jen pověst o ní je předzvěst dostihů, které zdejší trh čekají za dva nebo tři roky, až Talpressu vyprší dlouhodobé vydavatelské oprávnění vztahující se na romány Terryho Pratchetta a strhne se boj o to, kdo bude moci připravovat nové edice slavného cyklu Úžasná Zeměplocha, toho snad stále ještě zlatého dolu.

Zájemce o doprovodné texty, který je zvyklý jimi v knize začínat před vlastní četbou, tentokrát pravděpodobně zaváhá. Je opravdu nutné dovídat se nejprve z předmluvy spolutvůrce některých Pratchettových románů Neila Gaimana, následně z komentáře britského vydavatele knihy Colina Smythe, pak z doslovu editorů Pata a Jan Harkinových a nakonec ještě z bibliografické poznámky sice ve variacích, avšak vlastně čtyřikrát tentýž příběh o tom, jak přesně byly při pátrání po jedné povídce náhodou objeveny jiné, o jejichž existenci nikdo neměl ponětí? Ubezpečování čtenáře, že je právě svědkem veliké literární události, je takovou výbavou podtrhováno snad až příliš devótně. Ale pojďme konečně k Pratchettovým starým prózám.

Z jejich dvacítky je dlouhá jenom ta poslední, jediná, o jejíž existenci se vědělo, protože jako jediná vyšla kdysi v novinách pod autorovým skutečným jménem: Honba za paterem klíčů. Obsahuje už motivy, jimiž později začala proslulá zeměplošná série: popleteného nepříjemného a sebestředného čaroděje (jen se nejmenuje Mrakoplaš, nýbrž Šmatral), který ovšem nesvede přesvědčivě čarovat, objevuje se město Morpork (ještě bez své první poloviny Ankhu) i atmosféra suverénní samozřejmosti nenormálních věcí (třeba klášter humorných mnichů Srandi-la s vrchním mnichem chlámou), opřená o kraťoučké popisy a především dynamické dialogy.

To je ostatně společné všem textům v novém knižním souboru. Jsou to milé drobné jednohubky – v některých případech pouze rozepsané anekdoty někdy k vánočnímu termínu (Santa Claus odmítající dokola vykonávat své jednotvárné zaměstnání; vánoční skřítci dožadující se prostřednictvím svých odborových předáků zlepšit pracovní podmínky v továrně na hračky; absurdně domyšlená a rozepsaná koleda Dobrý král Václav), v jiných případech ze smyšleného města Blackbury z hrabství Gritshire (jež jednou poroste sedmidenní džunglí, jindy je trápeno nevysvětlitelnými lokálními rozmary počasí). O nápady v těchto povídkách není nouze, ale přece jen vyprávění nejsou hutná a plná myšlenkových ohňostrojů jako v románech, jsou spíš řídká, pouze jiskřivá a celkově skromná – proto také zvolený název sbírky. Čtou se snadno a pro ty, kteří si svého oblíbeného Pratchetta chtějí připomenout, jde o příjemný návrat ke známému stylu. Naopak pro ty, kteří snad jsou Pratchettovým psaním nedotčeni (přece jen už dorostla čtenářská generace, která je autorovým tuzemským boomem z přelomu století nepoznamenaná), může jít o ideální vstup do světa podmanivého a chytrého literárního kabaretu.

Obzvlášť radostné je, že tyto povídky zprostředkoval českým čtenářům spisovatel a překladatel Vratislav Kadlec, který sám má smysl pro absurdní humor, jak před pěti lety doložil svým oceňovaným povídkovým debutem Hranice lesa. Dá se říci, že tvůrce a jeho vykladač se v tomto případě sešli opravdu mimořádně šťastně. Celkově maličkost, ale radostná, jak některé maličkosti už dovedou být.

Terry Pratchett: Jedním tahem pera. Ztracené povídky. Přeložil Vratislav Kadlec. Kniha Zlín, 264 str.