Budova soukromé dánské školy není jen místem, kam studenti chodí nabírat nové vědomosti a rozvíjet svůj potenciál. Díky inovativnímu řešení je současně technologickým experimentem a solární elektrárnou, která sama o sobě slouží jako učební pomůcka.

Nové cesty

Školní budovy vždy byly specifickým architektonickým úkolem. Jejich podoba přitom pěkně ilustruje, jakým směrem se vzdělávací systém té které doby a daného státu ubíral. U nás dobře známe školy z období Rakousko-Uherska, které svou rigidní historizující podobou nutily k pokoře a poslouchání vážených pánů profesorů během frontální výuky. Z pohledu architektury se chovaly podobně jako úřední budovy, dávaly na odiv moc orgánů, kterým patřily. Moderní školy naopak sázejí na otevřenost a celkovou přívětivost vůči těm, kterým je primárně určena. Mají povzbuzovat k tvořivosti, svou otevřeností a přehledností podporovat sociální interakce a demokratické principy, vytvářet zdravé prostředí s dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu a díky flexibilním prostorům sloužit i veřejnosti. Ty nejpokrokovější školní budovy mohou dokonce nastavovat nové standardy pro ostatní veřejné stavby – jako v případě Copenhagen International School (CIS) v Kodani.

Už na první pohled u školy CIS zaujme nezvykle pojatá fasáda. Návrh z dílny architektů a architektek C. F. Møller Architects, největší dánské architektonické kanceláře, která příští rok oslaví sto let od svého založení, je z velké míry postaven na inovativnosti – stejně jako vzdělávací systém této prestižní mezinárodní školy. A právě pojetí fasády hrálo v tomto ohledu stěžejní roli. Autoři návrhu nechali celou budovu obložit speciálními fotovoltaickými panely, které generují polovinu roční spotřeby elektrické energie školy pro tisíc studentů a tři sta zaměstnanců. Jak zdůrazňují architekti, záměr nechat budovu obložit dvanácti tisíci panely se zdál na papíře poměrně jednoduchý, jeho převedení do reality si ale vyžádalo obrovské úsilí.

Neúnavné hledání

„Nechtěli jsme, aby tato velká škola působila jako ponurá temná krabice, takových jsme viděli mnoho,“ řekl partner studia C. F. Møller Architects Mads Mandrup Hansen Magazínu Architizer. Bylo nutné najít fotovoltaické panely, které nemají standardní tmavomodrou barvu. Řešení se našlo díky Švýcarskému federálnímu technologickému institutu v Lausanne, kde se dvanáct let zabývali vývojem nového typu solárních panelů. Problém je totiž v tom, že povrchy s jinou barvou, než bývá zvykem, mívají za následek snížení výkonnosti. Použité panely s akvamarínově modrým odstínem jsou pokryty speciálními filmy, které vytvoří požadovanou barvu na principu interference světla (podobně jako u mýdlových bublin). Všech dvanáct tisíc panelů (přes šest tisíc metrů čtverečních) má identickou podobu, díky jejich uchycení pod různými úhly však dochází k hravé fragmentizaci plochy fasád.

Škola stojí v kodaňské čtvrti Nordhavn, bývalé přístavní oblasti, která prochází rozsáhlou transformací na živou část města. Budova je rozdělena do několika vysokých částí, které vyrůstají ze společné podnože, kde se sdružují prostory jako jídelna, tělocvična nebo knihovna. Na střeše této podnože vznikly pobytové plochy s bezpečnými hřišti především pro děti předškolního věku. Díky tomuto rozčlenění stavby lze jednoduše část školy využívat pro veřejné akce, aniž dochází k rušení studentů. Ze školy se stává víceúčelová městská budova, která může sloužit i mimo vyučující hodiny či dny.

Postavit školní budovu, která se zařadí mezi energeticky nejvyspělejší stavby na světě, umožnila odvaha investora pustit se do podniku předem nejistého. Škola byla dokončena před pěti lety a zařadila se mezi stavby s největší plochou solárních panelů po bok třeba megakampusu společnosti Apple nebo Tesla Gigafactory. A její přednosti neoslabily ani dnes – zůstává skvělou ukázkou propojování architektury s technologicky pokročilými řešeními ve prospěch energetického provozu a udržitelnosti.