Zkouším to dál, být stále mlád

Když máte za kurátora své výstavy takového odborníka, jakým je Otto M. Urban, máte napůl vyhráno. Hezčí věci o vás totiž řekne málokdo. „V nových obrazech je cítit ještě větší jistota, jsou zářivější, Vytiska stále objevuje nové možnosti, které tato technika přináší. Vyniká tak zejména nepřeberné množství již zmíněných důležitých detailů. I v této sérii jsme svědky rituálů, které se odehrávají v pro autora typických kulisách roubenek či horských masivů. Tyto odkazy k folkloru, stejně jako vytékající oko a reference k hororovému naturalismu, jsou pro autora typické. Na obrazech se objevují téměř výhradně dívky, nebojácné (spíše melancholické) hrdinky, které otevřeně stojí proti samotnému zlu,“ píše Urban o nové výstavě Jana Vytisky Zjevení. Náměty jednotlivých děl vycházejí z poslední knihy Nového zákona, Zjevení svatého Jana (Apokalypsa). Ta se řadí mezi klíčové biblické dokumenty a již od středověku patřila mezi nejvýraznější inspirační zdroje výtvarného umění. Příkladů je opravdu nepřeberně, od pozdního středověku (Dirk Bouts), renesance (Pieter Brueghel starší), baroka (Peter Paul Rubens) až po umění 19. století (John Martin). Výjimečné místo má v tomto kontextu cyklus akvarelových vizionářských kreseb od Williama Blakea. Z toho by se rozklepala kolena nejednomu současnému českému malíři. Vytiska se ovšem momentálně bojí jiných věcí než nemístného srovnání s mistry. V den své vernisáže totiž oslaví i své čtyřicáté narozeniny. Ráj a peklo, dobro a zlo, krása a ošklivost, odlišnost a stejnost, štěstí a smutek, mládí a stáří, život a smrt, večírek a kocovina.

Jan Vytiska: Zjevení, Trafo Gallery, Praha, 4. 4. – 25. 5. 2025

Odlet z Dejvic

Ve 168 kinech po celém Česku začne příští čtvrtek večer přímý přenos z divadelního představení Racek. Je první z tzv. velké čtyřky Čechovových her (kromě Racka do ní patří Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad) a patřil posledních 12 let k nejnavštěvovanějším titulům Dejvického divadla. Ještě než se dejvický ansámbl v září na rok přesune do exilu (prostory opuštěného kina Galaxie vypadají patřičně apokalypticky, jak ostatně člověk od pražského „Jižáku“ čeká), si tak můžete užít derniéru představení na staré scéně. Lístky povážlivě ubývají, takže neváhejte.

Racek, Dejvické divadlo, přímý přenos v kinech 10. dubna od 19 h., 210 min.

Kompletní pohádkář

Málem jsme zapomněli na tu nejtlustší knihu z nedávného Velkého knižního čtvrtka! Vyšla u příležitosti blížícího se 220. výročí narození Hanse Christiana Andersena a jde o vůbec první úplné vydání jeho pohádek v českém jazyce. Třísvazkovou edici čítající 170 textů doplňuje bezmála 100 rozměrných ilustrací. Za pár týdnů je Den dětí, a když jim pořídíte Andersena, neměli byste tím nic zkazit.

Hans Christian Andersen: Pohádky a příběhy: kniha první, kniha druhá, kniha třetí a poslední, Kodudek, 944 str.

Evropský film

Nový ročník festivalu Dny evropského filmu probíhá do 8. dubna v Praze v kinech Světozor, Edison a Přítomnost, až do 16. dubna v brněnském kině Art, dočká se i dvanáct dalších měst po celé republice. Jaké že jsou největší letošní taháky? Tak třeba retrospektiva francouzského režiséra Michela Gondryho včetně jeho novinky, animované komedie Mayo, dej mi název, nebo nový film britského matadora Mikea Leigha Kruté pravdy. A hlavně skvělý aktuální počin britské režisérky Andrey Arnoldové Ptáče. Pokud festival nestihnete, nezoufejte. Ptáče se do kin vrátí hned 17. dubna.

Dny evropského filmu, od 2. 4. 2025 v kinech po celé republice, Ptáče v distribuci Aerofilms od 17. 4. 2025

Čtenářská výzva

„Drabble je literární útvar o sto slovech psaný většinou na zadání (,motto‘). Duben je drabblí měsíc, kdy každý den dostanete jedno (plus co týden bonusové a jedno nulté, březnové), poraď si, jak můžeš. Vyprávíte-li příběh na pokračování, můžete ho mít stokrát v hlavě, leč autor míní, motto mění, přeskakovat nelze, úkol musíte splnit do plus minus 24 hodin. Identit smíte mít v soutěži více, já psal pod přezdívkami Faob, Vinpike a Palčík,“ vysvětluje autor knihy Patrik Benda. Že vůbec nevíte, o čem je řeč? Chápu, tohle zjevně vyžaduje delikátní péči literárního vědce. Brzy se můžete těšit na recenzi.

Patrik Benda: Faob, Vinpike a Palčík, dubnová žeň, Nová vlna, 182 str.