Mezi domácnostmi v Česku zůstává mrazivá nálada. Na ekonomickou situaci v příštích měsících hledí s velkými obavami, svoji finanční situaci hodnotí negativně, bojí se dalšího růstu cen a větších výdajů. Statistikové přitom očekávali, že v této době už bude nálada společnosti nadějnější a spotřeba poroste. Ještě méně ekonomice věří tuzemští podnikatelé, kdy hlavně průmysl trpí strachem z hospodářské situace našeho německého souseda a hlavního odběratele.

Inflace v srpnu činila 8,5 procenta, když klesla z červencových 8,8 procenta. K tomu však máme nadále základní úrokovou sazbu na sedmi procentech, jak ji nastavila ještě bývalá bankovní rada Jiřího Rusnoka. Podle poslední prognózy České národní banky by měla být v příštím roce celková inflace 2,1 procenta. A guvernér Aleš Michl tvrdí, že dvou procent se dočkáme už v prvním pololetí.

Hlavním rizikem toho, proč se Michlovy předpovědi nemusí vyplnit, jsou však inflační očekávání české společnosti, tedy strach z pokračování drahoty a k tomu přizpůsobené chování. „Česká společnost si v uplynulé době bohužel zvykla na zvýšenou inflaci a při lednovém představování nových ceníků se může zdražovat nad rámec objektivních nákladů jednoduše proto, že obchodníci budou očekávat totéž od svých dodavatelů či konkurentů. V takovém případě by inflace zůstala zvýšená i bez skutečného důvodu a byla by živena ryze psychologickými faktory. Můj odhad je takový, že část efektu zvýšených inflačních očekávání se skutečně projeví a namísto pádu inflace ke dvouprocentnímu cíli se dočkáme jejího snížení spíše do okolí 4 procent,“ řekl redakci hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

A „špatnou náladu“ dokazují data. „V případě domácností důvěra poklesla druhý měsíc v řadě, což bylo nejvíce taženo horšími vyhlídkami na ekonomickou situaci v příštích dvanácti měsících. Příčiny obecně nízké důvěry domácností však zůstávají obdobné, horší finanční situace oproti minulosti a obavy z budoucího ekonomického vývoje. V tomto ohledu tak setrvává důvěra domácností na podprůměrných hodnotách, což nepřináší příznivé vyhlídky na to, že by spotřeba domácnosti mohla začít výrazněji růst,“ tvrdí ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler.

Podle průzkumu Českého statistického úřadu se u nás počet lidí očekávajících v následujících 12 měsících zhoršení celkové ekonomické situace meziměsíčně výrazně zvýšil. Stejně tak neklesá počet těch, kteří se domnívají, že současná doba není vhodná k pořizování velkých nákupů, a obávají se své další ekonomické situace.

Ještě hůře je na tom důvěra v českou ekonomiku u podnikatelů, která je nejnižší od začátku roku 2021. „V té době se přitom Česko potýkalo s pandemií covidu a souvisejícími restrikcemi, přičemž hrozily těžké lockdowny průmyslu. Není tedy divu, že tehdy byla důvěra v ekonomiku poměrně nízká. Nyní však k povážlivému poklesu důvěry na tehdejší úrovně dochází bez výraznější hrozby pandemických restrikcí,“ říká k tomu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Hlavním důvodem obav je pokles důvěra v průmysl. „Průmyslníkům kazí náladu hospodářské klopýtání Německa, klíčového odběratele, z něhož se ovšem opět stává z ekonomického hlediska nemocný muž Evropy. Sektorově je problémem zejména vývoj v tuzemském autoprůmyslu, kde se podnikatelé obávají poklesu výroby a odbytu, například kvůli výpadkům v dodavatelských řetězcích. Například kolínská automobilka Toyota koncem srpna musela letos už podruhé zastavit výrobu, a to z důvodu požáru závodu klíčového subdodavatele. Škoda Auto zase v září na týden odstavila výrobu kvůli výpadku slovinského dodavatele, jehož závod postihla povodeň,“ vyjmenovává Kovanda.

Důvěra v průmysl je u nás nejnižší od roku 2009, tedy doby světové finanční krize, s výjimkou úplného začátku covidových lockdownů v dubnu až červnu 2020. „Jenže v dubnu až v červnu 2020 panovaly opravdu zcela mimořádné podmínky, kdy na nově se objevivší pandemii neexistovala vakcína a tuzemské průmyslové podniky, včetně automobilek, se uchylovaly k dobrovolným lockdownům. Kvůli tuhým restrikcím v Číně, kde se nákaza objevila v jako první zemi, navíc ztratilo klíčového odběratele Německo, čímž pádem došlo k omezení výroby u našeho západního souseda, a tedy následně i v Česku. Nic tak zcela mimořádného se nyní v září neopakuje. O to varovnější tedy nízká důvěra v tuzemském průmyslu je,“ upozorňuje Kovanda.

Ekonomové spojují pokračující pesimismus domácností právě s předtuchou hrozícího průmyslového ochlazování, které by mohlo v krajním případě vyústit až k nárůstu nezaměstnanosti. „Zlepšení ekonomické situace a nálady domácností mělo ve druhém pololetí poskytnout české ekonomice vzpruhu a vytlačit tuzemské HDP za letošní rok alespoň ke stagnaci. Výsledky zářijového průzkumu nelze přeceňovat, ovšem mnoho naděje v tomto směru nedávají,“ dodává Hradil.