V éře sázející v hollywoodské kinematografii na nostalgii nynějších výdělečných generací, které chtějí ještě jednou zažít nové dobrodružství s hrdiny svého dětství, patrně muselo po Smrtonosné pasti, Hvězdných válkách, Indianovi Jonesovi, Krotitelích duchů nebo Rockym dojít také na Policajta v Beverly Hills. Třicet let odkládaný čtvrtý díl nakonec vznikl letos pro streamovacího obra Netflix, kde se premiéry dočkal na začátku prázdnin. V názvu nese snímek dodatek Axel F.

Komik Eddie Murphy, hlavní herecká hvězda filmu, prožil podstatné herecké období v osmdesátých letech, kdy natočil čtyři filmy, v nichž v nečekaných žánrech vyjevil ve zkratce americkou černošskou historii. Dokonce předznamenal její prezidentskou budoucnost. Ve 48 hodinách byl ještě vězněm – otrokem deroucím se na svobodu, a lísajícím se proto bílému parťákovi do přízně (příznačné bylo, že ho tím rozčiloval). V Záměně byl už sice svobodný, ale stál na dně společnosti, pro bílé se stal hračkou, kterou instalovali na své místo. Nebrali ho vážně, musel se s nimi poprat důvtipem… a pak i fyzicky v následujícím Policajtovi v Beverly Hills, kde se bílým konečně stal rovným protihráčem i spoluhráčem. Konečně nad nimi zvítězil, a tak následně v Cestě do Ameriky jim už vládl jako chuďas, princ i král. Stal se lídrem, bílí z jeho světa zmizeli, přestal je potřebovat dokonce i jako oponenty. Těžko hádat, zda Murphy vyznění svých filmů takto promýšlel, ale po desetiletích se zdá, že mohlo jít o koncept.

Předpokládáme, že čtenáři tohoto časopisu patří spíš ke starší a střední generaci, a tudíž si zmíněné snímky aspoň v hrubých obrysech pamatují. Proto si nejspíš pamatují i to, že také v tuzemsku splývají s nabýváním svobody, jelikož patřily k těm, které se brzy po sametové revoluci začaly často objevovat v televizi. Konkrétně Policajt v Beverly Hills byl v českém dabingu nezvykle, ale výborně obsazen Oldřichem Kaiserem, jehož vyřídilka a schopnost improvizace stačily konkurovat originálu. Ten stál na verbálním projevu hlavní hvězdy – ostatně traduje se, že v mnohokrát přepisovaném příběhu producenti a další tvůrci, když nevěděli kudy kam, nechali prostě mluvit Murphyho. Dojmy z výsledku popisovaný tvůrčí přístup potvrzují: film je dobrý a účelný ve scénách, jež Murphy opanuje slovy, nebo v obrazech zachycujících špínu Detroitu, tehdy ještě průmyslového giganta, a konfrontujících ji s dekadencí a nudou schvacujícími Los Angeles. Nefunkční je zápletka: vyšetřování vraždy je nevalné, slouží jenom Murphyho skečům. Že je to problematická metoda vyprávění, ukázala dvě pokračování. První zachránila svižná režie Tonyho Scotta, ale mizerie dalšího sérii pohřbila. Murphyho hvězda pohasla.

Nerozsvítila ji ani novinka, která se pokouší o totéž co předešlé díly. Zůstaly podstatné figury, žádná nezemřela ani neodešla do penze, třebaže dvě o tom uvažují. Všichni se diví, že Axel Foley ve svém věku ještě běhá po ulicích a nahání padouchy jako zamlada. On sám tentokrát musí chránit život své dcery, s níž léta nemluvil. Je legenda, přesto ho pověst nepředchází – vždyť lumpové se skrývají v řadách kolegů. Topornost příběhu má také tentokrát vyvažovat hrdinova prostořekost. Pořád je takový, ale také v tom platí totéž jako u obou předešlých epizod: energie té úvodní, založené na překvapivě budované figuře, se nedostavuje. Znovu je to dáno tím, že se pracuje s jiným vizuálním stylem, že zároveň Axel Foley nemá co řešit a jediným pojítkem snímku i celé série je to, že neustále žvaní. (Mimochodem, film se vyplatí sledovat v originále, český dabing Martina Dejdara někdejší Kaiserovy jiskřivosti nedosahuje.) Jaká škoda, že třicet let zůstalo promrháno, třebaže mohl vzniknout uvážlivý scénář.

Policajt v Beverly Hills: Axel F. Režie: Mark Molloy; scénář: Daniel Petrie Jr., Josh Appelbaum, Will Beall, André Nemec; kamera: Dante Spinotti; hudba: Lorne Balfe; hrají: Eddie Murphy, Taylour Paige, Joseph Gordon-Levitt, Kevin Bacon, Paul Reiser, Judge Reinhold, John Ashton a další. 115 minut, na Netflixu dostupné od 3. 7. 2024.