Velmi vynalézavě přifoukl českou diskusi o emisních povolenkách ministr pro Evropu Martin Dvořák (STAN). V neděli na ČT při televizní debatě, která se stočila k rozšíření emisních povolenek na pohonné hmoty do aut a na domácí topení, Dvořák nejprve připustil, že benzin a nafta kvůli Green Dealu zdraží, možná významně – „Jestli to bude o dvě koruny, tři koruny, o pět či o deset (na litr), to já teď nevím. O třicet to nebude.“ –, aby nám posléze vysvětlil, k čemu to bude: „Cílem opatření není, aby se lidem hůře žilo, ale aby spotřebovávali méně fosilních paliv a mimo jiné abychom také nedávali vydělat Rusku.“ Odmyslíme-li si geopolitickou komponentu – protože geopolitika není levicová nebo pravicová, ale chytrá, nebo ne –, stojíme před zeleným manifestem v celé jeho kráse: Lidé moc jezdí autem. Takže část naší vlády je proti svobodě pohybu už zcela explicitně a bez mučení.

Pak tu máme druhou, rozumnější část vlády, jejímž nejvýznamnějším představitelem je ministr financí a místopředseda ODS Zbyněk Stanjura. Díky němu a jeho úředníkům vláda před parlamentními prázdninami zastavila projednávání tří strategických dokumentů k energetice, z nichž i netrénované oko vyčte, že chtěné zdražování energií je naše blízká budoucnost. Stanjura chápe, že společnosti, která za poslední roky prošla inflací více než 30 procent, společnosti, jíž se skoro nejvíc v EU a také v jejím bezprostředním sousedství propadla reálná kupní síla, není dobré nonšalantně oznamovat další zdražování. Ale fanatik Dvořák je tu z obou ten upřímnější.

Donedávna to bylo tak, že když někdo Stanjuru s následky unijní klimatické legislativy osobně konfrontoval (samozřejmě nikoli novináři; realisté se kupodivu pořád najdou i v jeho straně), ministr odpovídal v tom duchu, že v EU má Česká republika jeden hlas z 27. Před prázdninami náhle změnil notu a dal k úvaze, že v Evropě se obrací nálada, Green Deal tedy přestává být nedotknutelný, a tedy není třeba spěchat se zahrnutím povolenek na benzin a zemní plyn do české legislativy.

V koalici se zrodil kompromis. Podle něho by se ze zákona o emisích, jehož novelu letos v červenci u všech členských států urgovala Evropská komise, za této vlády přijala jen první, bezbolestná část, kdy se emise v nově zahrnutých oborech pouze monitorují, ale ještě nezpoplatňují. To má nastat „teprve“ rokem 2027, ať si tuto kaši po českém předsednictví vyžere příští vláda (s nadějí, že za těchto okolností by mohla být staronová).

Slovensko už novou vládu má, novou v tom smyslu, že není pod Green Dealem ani pod Fit for 55 podepsaná. Taky jdou Bratislavě obstrukce snáze. Minulý týden Ficův ministr životního prostředí Tomáš Taraba přinesl do vlády novelu zákona o emisích, v níž rozšíření emisí na pohonné hmoty a vytápění domácností nápadně chybí. Taraba se obává sociálních dopadů a po Komisi pěkně zostra chce, aby danou směrnici, kterou už členské státy teoreticky měly jen implementovat, přepsala a zmírnila. Je to aspoň náznak vzpoury, který u nás zatím neproběhl. Až proběhne, bude to bez toho frajerského gesta vzdoru, víc kradmo. Typický politik pětikoalice by totiž zesinal při představě, že se „na nás“ v Bruselu budou dívat jako na Fica. Slovensku teď dokonce Komise hrozí zastavením dotací, což by se v představách české vládní garnitury rovnalo konci světa.

Kola Green Dealu se mezitím točí dál. Stranou pozornosti si česká vláda osvojila další novinku z EU a předkládá ji do sněmovny: aby se výtěžky z prodeje povolenek směly utrácet už jen na snižování emisí neboli na zelenou energetiku, zateplování a podobné zázraky. Dosud byla povinnost utrácet tímto předepsaným způsobem 50 procent výnosů z povolenek. Jsou to peníze, o které by vláda hypoteticky mohla ponížit spotřební daň na pohonné hmoty, pokud by v ní převážili Stanjurové nad Dvořáky a s nimi názor, že dál zdražovat lidem osobní dopravu je zločin. Už nemůže, ani hypoteticky.