Teď, nebo nikdy. Pokud chce vláda Petra Fialy skutečně udělat něco z toho, co lidem před volbami v roce 2021 slibovala, a posunout Česko blíž bohatým prosperujícím zemím, právě teď se před ní otevírá unikátní okno příležitosti. Skoro dva roky bez „velkých“ celostátních voleb. Dva roky k tomu, udělat bez obav z okamžitých, třeba jen chvilkových ztrát popularity skutečně důležité věci. Nestane-li se nic mimořádného, bude v sobotu 28. ledna zvolen prezidentem Petr Pavel. Jistěže černé labutě nenadálých událostí, o nichž ve chvíli, kdy vzniká tento komentář, ještě nic netušíme, samozřejmě létají a mohou přiletět i teď. S nejvyšší pravděpodobností ale v březnu Miloše Zemana vystřídá právě Petr Pavel.

Od toho sobotního večera má vláda unikátní příležitost pustit se do práce. Přestože si uvědomovala, že by měla být zdrženlivá, aby prezidentskou volbu neovlivnila, ne vždycky se její členové udrželi. Návrhy na zvyšování daní, které jsou v přímém rozporu s vládními sliby, létají veřejným prostorem.

Zvyšování daní ale hluboké strukturální schodky v řádu stovek miliard korun neřeší. Zvlášť ve chvíli, kdy mandatorní výdaje diktované zákonem polykají už skoro 80 procent rozpočtu. Stát loni utratil 1 985 miliard korun. Rok předtím 1 760 miliard. Růst výdajů je mimořádně rychlý. Z té částky šel největší balík 588 miliard korun na důchody.

Bez jejich změny se rozpočet ze stále většího nesouladu mezi příjmy a výdaji nikdy dostat nedokáže. Pokud chce vláda Petra Fialy udělat něco opravdu zásadního pro dlouhodobou stabilitu a prosperitu země, měla by to být tato jedna jediná. Řešením není snižování důchodů, jak v prezidentské kampani kabinet osočuje Andrej Babiš. Změny musejí být zásadní a ve finále znamenat, že do penze bude odcházet méně lidí. Tím klíčovým rozhodnutím je, že lidé budou pracovat déle. Průměrný věk dožití se posouvá rychleji než věk odchodu do penze. Lidé tráví v důchodu čím dál víc let. Výdaje státu rostou o desítky miliard. Sociologové i lékaři navíc upozorňují, že odchodem do důchodu se řada lidí mentálně mění. Zvlášť když jsou jako u nás plně závislí na penzích od státu. Žijí často méně aktivně, mají méně společenských kontaktů. S technologickou revolucí a změnou struktury ekonomiky zároveň ubývá fyzicky tak náročných profesí, že by je lidé nemohli dělat do vyššího věku.

Proto se ve většině zemí posouvá důchodový věk a zároveň zvedá počet let, jež musí člověk odpracovat, aby penzi získal. Právě zásadní změnu důchodů má teď jako prioritu francouzský prezident Emmanuel Macron. A přestože nemá v parlamentu vládní většinu, vláda premiérky Elisabeth Borneové ji 10. ledna odstartovala. Věk odchodu do důchodu se postupně posune ze současných 62 na 64 let v roce 2030. Je tady ale ještě jedna zásadní podmínka. Na to, aby člověk penzi vůbec získal, musí odpracovat aspoň 43 let (počítají se i roky na vysoké škole). Podle průzkumu agentury Odoxa návrh vyvolává silný odpor. Čtyři z pěti Francouzů jsou ostře proti. Macron ale navzdory tomu i menšinové vládě tlačí zásadní změny penzí za každou cenu. Vidí v tom nejdůležitější výzvu svého druhého mandátu.

U nás bylo z časů pravicových vlád velmi elegantně nastavené zvyšování důchodového věku o dva, respektive tři měsíce každý rok. Až přišla vláda sociálních demokratů a Andreje Babiše a zarazila zvyšování na 65 letech po ty, kdo se narodili v roce 1971. Hlavně ale u nás stačí na penzi odpracovat jen 35 let. To je o osm let méně, než navrhuje Macron. Češi loni odcházeli do důchodu v průměru v 63 letech a 8 měsících. Výrazně dřív než jiní Evropané. Dánové, Italové, Portugalci, Nizozemci chodí v průměru v 67 letech. Španělé a Britové v 66. Němci v 65 letech a 8 měsících. Rakušané v 65 letech. Průměr zemí, které platí eurem, je 65 let. V celé Evropské unii ale jen 62 let a 5 měsíců. Čím je země chudší a východnější, tím tam lidé chodí do důchodu dřív. Výjimkou je právě Francie s průměrným důchodem od 62 let. Macron moc dobře ví, že má-li po něm něco významného zůstat, je to právě zásah do penzí.

Kdyby měla vláda Petra Fialy do voleb změnit jen jednu jedinou věc, ať zvýší počet odpracovaných let aspoň na francouzskou úroveň.