Nesmrtelný návrh z dílny Evropské komise se opět vrací, tentokrát v režii maďarského předsednictví. Další předkladatelé se tak pokouší o kompromis, ačkoliv jim už dva roky experti vysvětlují, že něco takového není možné. Ač se s každým dalším návrhem vypouští některé problematické pasáže, důsledky jsou vždy stejné. Šifrovaná komunikace, která je posledním útočištěm pro skutečně soukromou konverzaci na internetu, by se zásadně oslabila. A jak tomu už u regulací v Evropské unii nezřídka bývá, dotčené společnosti avizují, že raději odejdou z evropského trhu.

Možné prosazení návrhu je tak snem pro bezpečnostní složky a zároveň noční můrou pro zastánce internetu jako svobodného prostoru. Stojí za ním potřeba bojovat proti kriminálnímu obsahu, konkrétně dětské pornografii a zneužívání dětí. Proti takovému cíli nikdo neprotestuje, kritici však upozorňují na to, že za zcela neefektivní způsob boje návrh zcela obětuje právo na soukromí. A přinese zároveň obrovské množství neprávem obviněných lidí, kteří se dopustí „zločinů“ jako je sdílení fotografií z dovolené.

Řešení situace vidí Evropská komise poněkud tradičně: vzniknout má nový úřad, byrokratický aparát a na poskytovatele komunikačních služeb či i jejich samotné uživatele má dopadnout tvrdá regulace. Poslední návrh z pera belgického předsednictví chtěl uživatelům služeb jako je Messenger, Signal či WhatsApp dát na výběr: buď budou souhlasit se skenováním fotografií, videí či odkazů v konverzacích, nebo o možnost využívat tyto funkce přijdou. V původním návrhu se pak mluvilo i o skenování konverzací či datech na úložištích.

Zásadní problém návrhu je podle kritiků jak to, že ho nelze dosáhnout bez prolomení takzvaného koncového šifrování, tak značná nespolehlivost nástrojů, které by se ke kontrole využívaly. To tak znamená jediné: úředníci by kontrolovali soukromé fotografie či videa u zcela bezúhonných lidí, kteří nic neprovedli.

A zdá se, že praxe v tomto dává jednoznačně stále za pravdu kritikům. Automatická detekce nepřináší vždy požadovaný efekt. Jak ukázala čísla, která zveřejnil nedávno německý magazín Der Spiegel, se snahou dobrovolně detekovat ilegální obsah dramaticky narostl počet falešných hlášení. Pro desítky tisíc lidí to znamená, že se k úřadům dostaly kupříkladu jejich intimní fotografie, případně zcela neškodné fotografie dětí. A z desítek tisíc lidí se tak neprávem stali podezřelí z držení dětské pornografie.

Nyní s dalším „kompromisem“ přichází maďarské předsednictví. A shodu s ostatními státy chce najít už v první polovině října. Aby přesvědčila ty váhající, kam naposledy patřila i Česká republika, opět přináší některé ústupky. Podle expertů i kritiků však nic neřeší, zásadní problém stále zůstává. Dojde k narušení soukromí a do budoucna návrh otevře dveře masivnímu skenování v konverzacích napříč platformami.

Ústupkem v rámci návrhu maďarského předsednictví má být především to, že automatická detekce dosud neobjevených případů dětské pornografie má zůstat pouze dobrovolnou. Hledat se má šíření už známých materiálů. Firmy se však mají zavázat, že budou s nově vzniklým evropským úřadem pracovat na vývoji technologií, které plošnou detekci v budoucnu umožní. Návrh tak umožňuje do budoucna Evropské komisi tento nejkontroverznější krok opět učinit.

Nehledě na to však kritici upozorňují, že jediný způsob, jak zajistit skenování i v případě již detekovaného závadného obsahu, který nadále koluje mezi uživateli, je skenování na straně uživatelů komunikačních služeb dříve, než dojde k jejich odeslání. To podle kritiků i řady expertů opět znamená zásadní nabourání práva na soukromí, protože se otevře cesta ke skenování obsahu ještě před jeho zašifrováním a pak jde těžko mluvit o tom, že má ještě nějaký smysl.

Řada organizací i expertů pak požaduje úplné stažení návrhu. „Je čas stáhnout nynější návrh a zvážit nový přístup, který by učinil online platformy bezpečnějšími pro děti, který zároveň nepovede k plošnému monitorování a prolamování šifrování,“ uvádí ve výzvě téměř padesátka organizací, které se zabývají digitálními právy. Řešení tak podle výzvy vidí například v posilování prevence, vstřícnějšímu soudnímu systému k dětem či ve vzdělávání, případně ve vývoji nových technických i netechnických řešeních, která budou „zákonná, cílená a technicky proveditelná“.