Mladí komunisté si nedávno připomněli nedožitých osmdesát let písničkáře Karla Kryla (1944-94). Nebylo to poprvé. Už v devadesátých letech Kryla pozitivně hodnotil předseda KSČM Miroslav Grebeníček a jeho písně často hrálo internetové komunistické rádio. Nešlo o náhodu. Když se v září 2022 ustavilo protestní hnutí lidí pravidelně demonstrujících na Václavském náměstí, odkazovali se jeho řečníci nejčastěji právě na Kryla.

Sám jsem byl svědkem absurdní situace: na jedné z demonstrací byla spojovacím motivem protestů kritika okupované Ukrajiny, podpora Ruska a to vše protkané citacemi z Kryla. Jako by se rudý a nahnědlý okraj politického spektra spojily ve svatořečení muže, který ve svých nejznámějších písních vyjádřil bolest někdejšího okupovaného Československa.

Zkuste si pustit videopořad Karla Kryla v oficiálně nikdy nezveřejněné nahrávce. Kryl zde naznačuje své základní životní nastavení, to, pod jakým úhlem vnímal svět. Filozof Milan Šimečka píše v řadě svých knih o malých a velkých dějinách, o lidských příbězích v dešti velkých událostí. Kryl stál vždy a důsledně na straně malých dějin proti těm velkým.

Stejně jako básník František Gellner byl patentovaný antimilitarista. Stejně jako jiný básník, Jiří Wolker, soucítil s chudými. A stejně jako další básník, Jan Zahradníček, věřil v nadpozemský řád, a hlavně byl štědrý jako ten největší americký filantrop.

V osobním životě byl sice sršatý a pro mnohé nesnesitelný, ale kdo se těmito nástrahami prokopal, zjistil, že je mimořádně tolerantní. Jestli však měl Kryl v jednom jasno, znovu a znovu to opakoval, pak to byla kritika imperiálních tendencí Ruska a nenávist k nenávisti ideologie rudých a hnědých. Ty si z něj paradoxně dnes dělají modlu. Proč?

Kryl vzešel z určité historické situace, jeho rodina byla po komunistickém převratu sociálně zničena, on byl ponižován a ničen během vojenské služby. To všechno z něj udělalo antiautoritářsky založeného člověka. Proto se s takovou vášní přimkl k malým dějinám a stál na straně ne-mocných proti mocným, stavěl se za utlačované proti utlačovatelům. Moc mu prostě byla podezřelá, a proto se rozhodl na ni pořádně svítit všemi reflektory, které měl po ruce.

Měl rád výrok lorda Actona: Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Všechny tyhle momenty si rudý a hnědý okraj v Česku účelově vyložil tím, že byl proti porevoluční politické garnituře. On ve skutečnosti byl proti jakékoli politické garnituře.

Nechci se dopouštět stejného faulu jako rudí a hnědí a říkat, že vím, jak by se dnes, třicet let po smrti, stavěl k Putinově válce. Téměř jistě však vím, že by neschvaloval násilnou okupaci cizích území. Kdo to chce slyšet, ať si poslechne písničky z jeho prvních tří desek. Kdo nechce slyšet, stejně nic neuslyší.