Vyspělé demokracie se poznají podle toho, že před každými volbami se najde aspoň někdo, kdo je prohlásí za nejdůležitější volby v dějinách země, za nejdůležitější volby v poválečné historii, anebo aspoň za nejdůležitější volby, jaké jsme zažili (V USA se „nejdůležitější volby, jaké kdo zažil“ konaly poprvé ve státě Pensylvánie již v roce 1805 a formulace „nejdůležitější volby našich životů“ se objevuje v doslovném znění pravidelně od roku 1936).

Nepřekvapí, že blížící se prezidentské volby jsou nejen ty nejdůležitější, jaké kdo zažil, ale je v nich v sázce přímo osud samotné demokracie. Takový argument není těžké zkonstruovat vzhledem k tomu, že Trump dodnes odmítá přiznat porážku v roce 2020, jakož i vzhledem k jeho některým rasistickým výrokům.

Zároveň ale v průběhu svého vládnutí fakticky nijak zvlášť neohrožoval ani demokracii, ani postavení rasových menšin. To by asi jinak sotva vzrostla jeho podpora mezi černochy a Hispánci.

Vedle obecných varování před koncem demokracie jsou v módě také prohlášení různých příslušníků rasových menšin v duchu „Bojím, se, že až Trump vyhraje, tak lidi, kteří vypadají jako já, bude internovat v táborech“, jimž propagandisté demokratů dávají publicitu.

Jenže to prostě není pravda. Celé je to hra.

Připusťme, že kampaň Kamaly Harrisové dělá jisté úkroky směrem k opačnému táboru. Pokud opravdu věříte, že demokracie je v sázce, a snažíte se ji zachránit, tak nemůžete jít do kampaně s programem splněných přání vašich ideologicky nejextrémnějších příznivců. Harrisová už neslibuje, že zruší soukromé zdravotní pojištění, dekriminalizuje překročení státní hranice a zaručí ilegálním imigrantům stipendia. Na nominačním konventu nepopřála prostor antiizraelským agitátorům. Otázka je, jak přesvědčivě to dělá. V nedávném rozhovoru na Fox News třeba na připomenutí takových postojů opáčila, že „to bylo před pěti lety“. Moc procítěně to neznělo.

Ale hlavně se zdá, že ty údajně vyděšené skupiny ve skutečnosti vyděšené vůbec nejsou. Jinak by se nemohlo odehrávat v Michiganu to, co popsal v reportáži web Daily Caller.

Je to stát s jedním z nejvyšších počtů Arabů a s největším procentem občanů tohoto původu v USA, muslimů je tam až 200 tisíc (což není totéž jako Arabů; někteří jsou libanonského křesťanského původu). A ve městě Dearborn začala skupina aktivistů pracovat na akci „Drive for 75“. Vycházejí z toho, že si spočítali, že kdyby 75 procent michiganských muslimů hlasovalo proti Harrisové – pro kandidátku Zelených Jill Steinovou nebo i pro Trumpa –, tak tím připraví Harrisovou o Michigan a tím dost možná i o volební vítězství. Další podobná iniciativa si říká výmluvně „Abandon Harris“, tedy Opusťte Harrisovou.

To proto, aby Harrisovou potrestali za podporu „genocidy v Gaze“ a zajistili si do budoucna silnější hlas v demokratické koalici.

Michigan je jedním z klíčových států pro volební vítězství. Průzkumy tam jsou těsné, podle modelu statistika Natea Silvera je to po Pensylvánii druhý nejdůležitější stát, který oba kandidáti potřebují vyhrát.

Všichni vědí, že Steinová volby nevyhraje. A i když připočteme pár muslimů, kteří z přesvědčení podporují Trumpa, je těžko říct, zda je cíl 75 procent muslimů, tradičně volících demokraty, reálný.

Ale i v případě, že aktivisté jen hrají o moc, že je jim jasné, že Trump by podporoval Izrael mnohem nekompromisněji, to ukazuje, že celé to strašení koncem demokracie je humbuk. Že se Arabové a muslimové žádných Trumpových koncentračních táborů nebojí. Jen to předvádějí pro potěšení progresivních bělochů.

Těm navozuje psychodrama s oranžovým Hitlerem speciální vzrušení, v neposlední řadě tím, že jim slibuje heroickou roli příslušníků protinacistického odboje. Je to až komicky přitažené za vlasy. Pokud bychom měli za úkol najít pro Trumpa odstrašující historickou paralelu, mnohem lépe by pasoval někdo jako Argentinec Perón či Egypťan Násir. Populisté, kteří uměli skvěle hrát na nenávist k odcizeným elitám a pocit ukřivděnosti lidových mas. Jenže ti jsou standardně považováni za levicové a antiamerické, takže by to nebylo ono.