V neděli 15. října se polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość neboli PiS) pokusí o něco, co se zatím žádné straně od pádu komunismu nepodařilo. Totiž potřetí za sebou vyhrát volby a sestavit novou vládu. Předvídat, zda se to podaří, by bylo bláhové.

Šanci dostat se do Sejmu má pět uskupení. Pravidla pro vstup do polské dolní komory jsou podobná jako v České republice. Strany potřebují dostat přes 5 % hlasů, v případě volebních koalic 8 %. Všechna uskupení jsou koalice, platí pro ně tudíž větší číslo. Jisté místo v novém parlamentu mají pouze dvě koalice. První je PiS, na jejíchž kandidátkách se uhnízdili také příslušníci menších pravicových stran. PiS momentálně osciluje v průzkumech kolem 38 %. Druhá je Občanská koalice (Koalicja Obywatelska), což je sdružení liberální Občanské platformy a menších levicových stran. V průzkumech se pohybuje kolem 30 %. PiS tak zřejmě získá ve volbách první místo, ale ne dostatek hlasů, aby mohla vládnout samostatně. Vše bude záviset na tom, kdo další se dostane do Sejmu.

V posledních dnech vypadá situace nadějně pro Třetí cestu (Trzecia Droga), která povyskočila a v průzkumu z 4. října má 10 %. Koalice libertariánů a antisemitů, tedy Konfederace svobody a nezávislosti (Konfederacja Wolność i Niepodległość), má přízeň 9 % a progresivistická Levice (Lewica) 10 %.

Atmosféra v Polsku je extrémně vyhrocená a řada voličů považuje tyto volby za nejdůležitější od roku 1989, kdy první polosvobodné volby vedly ke zhroucení komunistického režimu. Spor se vede hlavně v otázkách kulturně-sociálních. Opozice v nich vidí poslední možnost, kdy lze zabránit již totální dominanci PiS na věčné časy, či aspoň na hodně dlouhou dobu. Infiltrace PiS do justice, médií a dalších institucí bude dokonána a nebude ji odtamtud možné dostat.

Podle zastánců PiS naopak Občanská platforma ohrožuje nezávislost a bezpečnost země. Rozprodá státní statky cizincům, bude vykonávat vůli Bruselu a Berlína a otevře stavidla progresivismu, který zničí konzervativní Polsko.

Souboj dvou mužů

Volby jsou také soubojem dvou mužů, kteří se upřímně nesnášejí. Prvním je předseda PiS Jarosław Kaczyński. Byl premiérem během prvního období PiS u moci, od července 2006 do listopadu 2007. Když se v roce 2015 PiS k moci vrátila, Kaczyński se rozhodl zůstat v pozadí. Od září 2020 do června 2022 a nyní znovu od letošního června je vicepremiérem. Mimo toto období byl oficiálně pouze řadovým poslancem. Přesto po celou dobu je ve skutečnosti nejmocnějším mužem Polska on. Rozhoduje o veškerých personálních pozicích ve vládě, včetně premiéra. Osobně je považován trochu za podivína. Nikdy se neoženil a žije sám jen se svými kočkami. Jeho bratr a jednovaječné dvojče Lech byl v letech 2005 až 2010 prezidentem Polska, zahynul při katastrofě u Smolenska, kdy se vládní letadlo zřítilo při přistání.

Proti Kaczyńskému stojí Donald Tusk, premiér v letech 2007 až 2014. Úřad opustil, aby se stal předsedou Evropské rady neboli takzvaným prezidentem EU. Platforma během jeho pobytu v Bruselu vystřídala tři předsedy, žádný se ale neosvědčil tak jako zkušený politický harcovník Tusk. Ten se v červenci 2021 vrátil, aby zachránil svou stranu a dovedl jí opětovně do vlády.

Politika v Polsku je extrémně polarizovaná a extrémně drsná. Oblíbený slogan opozičních demonstrací je „Jebać PiS“, který snad nepotřebuje překlad. Politici sice tak vulgární jazyk nepoužívají, ale Občanská koalice například představila plakát s Kaczyńským a nápisem „Jsem hrozba. Pro tvou rodinu. Pro vaše děti. Pro vaše zdraví. Pro vaše peníze. Pro Polsko“. PiS Tuska také nijak nešetří, obviňuje ho, že je proněmecký a proruský. Obvinění z nacismu a stalinismu z obou stran je celkem běžné.

Zahraniční kritici vládě PiS nejčastěji vyčítají údajné potlačování práv žen, sexuálních menšin, politizaci justice a potlačování svobody tisku. Je to samozřejmě složitější. Pod potlačováním práv žen se většinou rozumí zpřísnění protipotratového zákona. To ale nařídil ústavní soud, byť na popud politiků z PiS. Nicméně i ústavní experti, kteří jinak PiS nejsou nijak nakloněni, uznávají, že ústava jiný výklad nepřipouští. Co se týče LGBT, stejnopohlavní manželství či registrované partnerství není v Polsku legální a PiS se to nepokoušelo změnit. Jinak ale homosexuálové nejsou na svých právech omezováni a nepořádají se na ně hony. Slavné antiLGBT zóny byly ve skutečnosti hoaxem, který zorganizoval levicový aktivista. PiS sice obsadilo ústavní soud svými lidmi, ale to předtím dělala i Občanská platforma. Kvalita soudů v Polsku je považována za nevalnou a je tam silná soudcovská samospráva. Veřejnoprávní televize TVP je opravdu pod kontrolou PiS a k objektivitě má daleko. V Polsku však stále existuje pluralita médií, komerční televize TVN či řada deníků jsou naopak proti PiS.

To neznamená, že na vládě PiS není co kritizovat. Má obšancované státní firmy a využilo je k vytvoření patronátní sítě. Občas ve svých pletichách opravdu dost uletí. Například zřízení státní komise pro zkoumání ruských vlivů kritizovali jako protiústavní i přívrženci PiS. Šlo totiž o výbor, který měl hledat špínu na opozici. PiS je celkem zdatné při vyvolávání nacionalistických, hlavně protiněmeckých vášní.

Přestože PiS se řadí k pravici, ekonomicky je dost vlevo. Po nástupu do úřadu například zrušila prodloužení odchodu do důchodu, který zavedla Platforma, přitom stárnoucí Polsko nějaké řešení penzí potřebuje. PiS zavedlo také štědré sociální dávky, jako je Rodina 500+. Rodiče dostávají příspěvek 500 zlotých (cca 2650 korun) měsíčně na každé dítě, od ledna se zvýší na 800 zlotých (asi 4200 korun). Zavedena byla třeba podpora bydlení, v roce 2023 penzisté dostali 13. a 14. důchody. České pravici, aspoň rétoricky posedlé finanční odpovědností, z toho musejí hrůzou vstávat vlasy na hlavě. Polsko však efektivně využívá evropské dotace, což je jeden z důvodů, proč přes všechny spory s Bruselem nehrozí vystoupení Polska z EU. Polsko také zaznamenalo jeden z nejrychlejších růstů HDP na světě, v průměru 4 % za posledních pět let, v roce 2021 to bylo dokonce 6,8 %. Díky tomu vládní dluh zůstává zhruba konstantní. Otázka je, jestli to bude udržitelné, pokud tempo růstu klesne. Zvlášť když Polsko mohutně investuje do infrastruktury, dálniční síť mu Česko jen tiše závidí, rychle zbrojí a chystá se stavět první jadernou elektrárnu.

Platforma pochopila, že s fiskální odpovědností nezvítězí. Naopak sama slibuje nové sociální dávky. Hlavní rozdíl je v otázkách sociálních a kulturních. Slibuje uzákonění registrovaného partnerství, zavedení práva na potrat do 12. týdne těhotenství, chce omezit výuku náboženství na školách, zrušit církevní fond, ze kterého stát přispívá na chod církví, zrušit justiční reformy PiS, zavést dotace na fotovoltaiku, tepelná čerpadla a podobně.

Velký rozdíl lze také očekávat v unijní politice. S Bruselem je PiS neustále na nože, naopak Platforma k němu bude vstřícnější. PiS Tuska obviňuje z toho, že je proruský a proněmecký. Proruský není, ale je pravda, že si byl blízký s Angelou Merkelovou, což znamenalo i podporu její energetické politiky a závislost na ruských komoditách. Nicméně co se týče Ukrajiny a Ruska, žádnou velkou změnu zřejmě očekávat nelze. Tusk také slibuje využití unijních peněz k ochraně hranic. Platformě mohou uškodit její partneři z Občanské koalice. Například polští Zelení chtějí revizi plánů na výstavbu jaderné elektrárny.

S kým do koalice?

Jestli Platforma bude moci realizovat svůj program, bude záviset na tom, zda se do Sejmu dostanou její potenciální koaliční partneři. Těmi jsou Třetí cesta a Levice. Třetí cesta vznikla jako předvolební koalice strany Polska 2050 a Polské lidové strany. Polska 2050 vznikla jako strana bývalých pisovců, kterým ale jejich původní strana začala lézt na nervy. Hlavní tváří je Szymon Hołownia. Ten proslul jako moderátor soutěže Polsko hledá superstar. Je praktikující katolík, který má za manželku pilotku polského letectva. Jak napovídá název jeho uskupení, stojí někde mezi PiS i Platformou. Vymezuje se proti oběma, koalici s PiS předem vylučuje. V otázce interrupcí chce vypsat referendum, podporuje registrované partnerství, vylučuje sňatky homosexuálů. Rodinu 500+ chce ponechat.

Druhým potenciálním partnerem je Levice, o jejímž programu vypovídá název. Chce zvýšení minimální mzdy, legalizaci potratů do 12. týdne, ale také zrušení „výjimky svědomí“, které povolovalo lékařům neučinit zákroky, jež byly proti jejich morálnímu založení, úplné zrušení výuky náboženství na školách, zrušení reforem PiS, slibuje hodně ekologie, zavedení eura. Od jiných progresivních levicových stran na Západě se liší snad je slibem robustní podpory Ukrajiny a odporu proti Rusku.

Poslední stranou s šancí dostat se do Sejmu je Konfederace. Jde o libertariány, kteří nesnášejí PiS ani Platformu. Jeden z jejich lídrů Krzysztof Bosak prohlásil, že cílem je dát voličům alternativu jak k PiS, tak Platformě. Neumí si prý představit koalici s žádnou z těchto stran. Podle jednoho průzkumu 57 % jejich voličů nechce, aby Konfederace šla do vlády.

Volební program je snížení daní, založení zdravotnictví na čistě tržním principu, vymezení se proti klimatismu, liberalizovat dostupnost zbraní, zakázat potraty, návrat trestu smrti a privatizace všeho možného. Je silně proti EU. Jako jediná strana se vymezuje proti podpoře Ukrajiny, výrazná tvář koalice Janusz Korwin-Mikke třeba tvrdil, že Polsko by mělo uznat anexi Krymu a že Ukrajina může zaútočit na Polsko.

Kolem strany se také vznáší podezření z antisemitismu. Do eurovoleb 2019 lídr Sławomir Mentzen popsal program hnutí jako „proti Židům, homosexuálům, potratům, daním a Evropské unii“. Poté se bránil, že není antisemita, jen cynik. Prý to byl popis, jak má na sebe Konfederace upozornit. Další kandidát hnutí Ryszard Zajączkowski prohlásil, že největším nebezpečím je globální komunismus: v porovnání s ním prý byl „Auschwitz jen prázdninovým táborem“. Dodal, že Židé spáchali genocidu na Polácích. Později upřesnil, že tím myslel Židy, kteří sloužili v sovětských represivních aparátech. Nicméně v případě nutnosti by asi byly ochotné vzít Konfederaci do vlády jak PiS, tak Platforma. Zda to bude nutné, se dovíme zhruba za dva týdny.