Návrh Evropské komise na obnovu přírodních ekosystémů dokázal ustát několik snah o definitivní konec a nakonec dokázal s těsnou většinou projít Evropským parlamentem. Nevyšel z něj však v původní podobě, ale po poměrně radikálních změnách, které předčily změny pozice schválené ministry členských států v Radě EU. Zatímco z jedné strany tak stále zaznívá strach z tvrdého dopadu na evropské zemědělce či potravinovou výrobu, z druhé zase zklamání z příliš velkého uvolnění striktních pravidel navržených Evropskou komisí. „Komise se ukázala ve své plné nahotě,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 europoslanec Alexandr Vondra (ODS).

V úvodu jste se zdržel hlasování, přetrvávají vaše rozporné pocity, že jde o smysluplný, ale špatně napsaný či nedořešený návrh?

Zdržel jsem se u prvního hlasování, které chtělo návrh Evropské komise zcela odmítnout. Hlasovat pro jsem nemohl, ten návrh nebyl dobrý. Ale zároveň jsem chtěl dát šanci, abychom to opravili pozměňovacími návrhy. Takže ten návrh neprošel i díky mému zdržení. Pak se hlasovalo o pozměňovacích návrzích, které ten návrh trochu pročistí.

Řeknu příklad: byla tam šílená skupina paragrafů, která se jmenovala „Přístup ke spravedlnosti“, která dávala neuvěřitelné pravomoci nevládním organizacím posílat různé věci k soudu, to jsme třeba kompletně vyhodili. A protože se to z mého hlediska podařilo očistit od těch naprosto nežádoucích věcí, při hlasování o celku už se změnami jsem hlasoval pro. Z mého hlediska je to věc, která v Green Dealu, na rozdíl od mnoha jiných, nebezpečných věcí, dává smysl. Je to konzervativní politika, chránit přírodu, pestrost v krajině, zadržovat v ní vodu a nechat životní prostor ptákům, včelám, opylovačům, motýlům. A navíc, když tady uděláme nějaké opatření, mají lokální efekt a na vlastní oči ty věci uvidíme. A ještě se toho i já dožiji, tady jsou v reálném čase dohledatelné, pozitivní efekty, na rozdíl od té klimatické hysterie, kdy Komise nutí Evropany se uskromňovat, vše zdražuje a nemá to globálně žádný efekt. Kromě toho, že to nahrává Číně.

Výsledek hlasování ale působí trochu paradoxně. Z jedné strany zaznívalo, že to je katastrofa pro zemědělce, z druhé zase, že to sice prošlo, ale hodně okleštěné.

Je to tak, myslím si, že je tam i pasáž, která je okleštěná i na můj vkus příliš, což se týká tlaku na větší pestrost v krajině. Ale tohle myslím není žádná tragédie. Ještě bude probíhat trialog, kdy se bude hledat kompromis mezi pozicí Rady, která návrh také pozměnila, i když ne tak radikálně jako parlament, a právě pozicí parlamentu. Je tam prostor pro kompromisy mezi vyjednavači. Co je ale důležité, že se Evropská komise ukázala ve své plné nahotě, že je to extrémistická, zelená, sociálně inženýrská organizace, která se ocitla úplně na okraji. Teď je to přesně vidět a já si myslím, že v tom trialogu se najde cesta, jak tohle vyřešit nějakým, řekl bych, rozumným kompromisem, v kterém se budou cítit komfortně sedláci i ptáci. Nikdy není nikdo spokojený úplně, tak to v politice nechodí.

V konečném návrhu přibylo více kompetencí členským státům i možnost v případě obav z velkých socioekonomických dopadů kroky odložit, neznamená to de facto možnost „zahrát to do kouta“?

Já jsem pro to, aby státy měly větší flexibilitu určovat své kroky. Mezi státy jsou obrovské rozdíly, tady na tom bylo zajímavé, že proti tomu nejvíce vystupovaly jiné země než obvykle, Holandsko, Belgie, Dánsko, Švédsko, Finsko. To jsou země, které nás tu čtyři roky mistrují, že jsme málo zelení a teď najednou došla řada na ně. Po Švédech chtěli, aby nekáceli lesy holosečí, což je ta tradiční metoda, která vyhovuje jejich nábytkářskému průmyslu. Po Holanďanech chtěli pestřejší krajinu, tam je to samozřejmě větší problém, protože je ta země mimořádně zalidněná. Přírodu tam není moc kde obnovovat. Čili každá země je jiná, má jiné podmínky, a když bude mít větší prostor upravit si ta opatření, která se budou provádět tak, aby to ta daná země zvládla a nepouštěla se do nějakých sociálně inženýrských dobrodružství, je to jedině dobře.

Jakmile se Evropská unie snaží všechny nacpat do jednoho, stejně velkého saka, je to podle mě špatně. Je třeba respektovat rozdíly mezi zeměmi a tempo některých těch změn. To jsou úpravy, které jsou jak ve verzi vzešlé z Rady, tak ve verzi z Evropského parlamentu, a podle mě jdou správným směrem.

I tentokrát jste při jednání zmiňoval obavy, že by nařízení mohlo připravit samosprávy o určité kompetence, což se zřejmě tedy podařilo změnit. Jak je to s otázkou financování a nákladů?

Dá se říct, že moje obava trvá. V tom, co představila komise, se to vůbec neřeší. Jsou to regulace, které úplně opomíjejí nákladovou část. Ale upozornila na to ve svém stanovisku Rada, čili se to podle mě bude ještě v trialogu řešit. Rada oproti návrhu komise provedla některé změny k lepšímu.

Pokud jde o zásahy do kompetencí členských států, jednak se to částečné řeší tou flexibilitou, státy si budou moci rozhodnout sami, kde ta opatření upřednostňují. Druhá věc, kde jsem na to upozorňoval, je greening měst. To je samo o sobě, myslím, správně. Ale zase ne tak, že se nebudou respektovat nejen odlišnosti mezi jednotlivými státy, ale i možné demografické a i demokratické změny. Tedy například to, že v nějakém městě povládne Strana zelených, nastaví si cíle, které se pak stanou součástí národního závazku a vůbec se nebude přihlížet k tomu, že v dalším volebním období může vládnout někdo úplně jiný s jinými představami. To jsou zase věci, které koriguje návrh Rady. Takže i tady myslím, že bude v rámci trialogu prostor pro vylepšení.