Ve stínu rusko-ukrajinské války se odehrávají dramata, o nichž se u nás nedovíme, nebo se o nich dovídáme zkresleně. Souboj o pravoslavný chrám v Čerkasech na střední Ukrajině předminulý týden byl v českých médiích vyložen jako útok jakýchsi příznivců Moskvy na ukrajinské věřící. Ve skutečnosti to byl zoufalý odpor farníků místní Ukrajinské pravoslavné církve (moskevského patriarchátu), známé pod zkratkou UPC, proti převzetí chrámu státem podporovanou Pravoslavnou církví Ukrajiny (PCU). Vlastnickou změnu v Čerkasech přišli urychlit i bijci, členové paramilitárních jednotek ukrajinských nacionalistů.

Co všechno v tomto sporu mezi vládou Zelenského a UPC je obráceně – nebo aspoň jinak? Zatímco vlády západních zemí, které Ukrajinu podporují ve válce proti Rusku, tu rozpačitě mlčí, získala UPC jednoho slavného advokáta: americko-britsko-kanadského právníka Roberta Amsterdama. Ten je znám například obhajobou ruského oligarchy a majitele Jukosu Michaila Chodorkovského. Roku 2005, kdy byl naposledy v Rusku, opustil Amsterdam Moskvu za divokých okolností – tajná služba FSB ho zatkla v hotelu a posadila do letadla mířícího pryč ze země. Minulý týden byl Amsterdam za UPC lobbovat v Praze mezi českými politiky.

Tažení proti Ukrajinské pravoslavné církvi moskevského patriarchátu, UPC, běží už třetím rokem. Kam to dospělo?

Ukrajinská rada, tedy parlament, přijala v srpnu zákon, který připravil půdu pro zákaz UPC. Chystá se za devět měsíců. Je to vymyšlené tak, že úřad s dlouhým názvem Státní služba Ukrajiny pro etnickou politiku a svobodu svědomí prošetří vazby UPC na Ruskou pravoslavnou církev. Pokud prohlásí, že obě církve jsou spolu spjaté, jako že velmi pravděpodobně prohlásí, dá věc k soudu a ten církev zruší. Odebere jí status právní osoby, vlastnická práva, postaví mimo zákon její náboženské činnosti. UPC je nejstarší křesťanská církev na Ukrajině. V moderní době to je zcela bezprecedentní útok. Ten zákon je cynický kus legislativy, kdybyste si ho přečetl, budete šokován. Čeho se tu Ukrajinská rada dopustila, je náboženská, svým způsobem i etnická čistka. Termín etnická čistka oni sami používají, našel byste ho ve vyjádřeních Mykyty Poturajeva, předsedy jednoho parlamentního výboru a hlavního iniciátora toho zákona.

Co v něm dělá ta devítiměsíční lhůta?

Ukrajinci jsou politicky neuvěřitelně citliví na názor Washingtonu. Takže pokud bude zvolen Trump, mohou v mezičase zákon zrušit. Viceprezidentem by se stal J. D. Vance, jediný hlas, který se proti ukrajinskému zákonu v americkém Senátu ozval.

Tlak na UPC už byl vyvíjen delší dobu, například tajná policie předloni udělala velký zátah proti mnichům v slavném klášterním komplexu Pečerská lávra. V jakém stadiu je přetahovaná o Kyjevsko-pečerskou lávru dnes?

Případ zatím nebyl ukončen. Naprostá většina mnichů z UPC ale lávru musela opustit. Vykopli odtamtud jednu slavnou teologickou akademii. UPC má povoleno sloužit liturgii v jednom malém kostele na území komplexu, ale k velké části komplexu nemáme přístup. Jak známo, v komplexu kláštera jsou uchovávány jedny z nejslavnějších relikvií ukrajinského pravoslaví – pozůstatky svatého Teodosia Pečerského a svatého Antonína. Takže metropolita Onufrij nemůže uctívat tak spirituálně důležité předměty. Běží ještě nějaké soudy, ale realisticky vzato klášter bude muset být odevzdán.

Ale nejde jen o Kyjevsko-pečerskou lávru. Ministerstvo kultury také zahájilo řízení, kterým chce církvi vyvlastnit Počajivskou lávru na západní Ukrajině a Svatohorskou lávru na východě, u Slavjansku.

Tamní metropolita Arsenyj čelí soudu, a to je velmi pozoruhodný případ. Vypadá, že byl zkonstruovaný tak, aby usnadnil převzetí kláštera novou církví. Arsenyj si v jednom kázání ze srpna 2023 postěžoval, že policie brání poutníkům v přístupu do kláštera v časech významného náboženského svátku. Všechna svá kázání zavěšoval na YouTube, i toto. O sedm měsíců později, letos v dubnu, ho tajná policie zatkla. Byl obviněn, že v tom kázání prozradil pozice armády. Video dodnes najdete na YouTube, i s anglickými titulky. Zjistíte, že zaprvé nemluvil o žádných pozicích armády, ale o kontrolních stanovištích policie kolem kláštera. Zadruhé neudával žádné přesné lokace. Šestým měsícem je ve vazbě, rozsudek má padnout příští rok. Hrozí mu až osm let vězení.

Podali jsme stížnost k Pracovní skupině OSN pro protiprávní zadržování. Ve stížnosti konstatujeme, že Arsenyj je zadržován za obsah kázání, že to je jasný případ náboženské diskriminace. Je držen v úděsných podmínkách: v létě například musel k soudnímu slyšení do Slavjansku. Vězní ho v Dnipru a do Slavjansku k soudu ho eskortovali skoro 300 kilometrů v želízkách, bez jídla a pití, bez zastávek na toaletu. Večer zas zpátky do Dnipra. A druhý den zase do Slavjansku... Chtějí si na něm vynutit souhlas, že se nechá zařadit do výměny válečných zajatců. I když s Ruskem nemá nic společného, je to Ukrajinec. Takových případů kněží, které se snaží vyměnit za ukrajinské válečné zajatce, evidujeme několik. Je to praktika v křiklavém rozporu s Římským statutem Mezinárodního trestního soudu. Nemluvě o rozporu se základy morálky a lidských práv. A tyhle věci se dějí za podpory Západu. Musím říct, že chování ukrajinského státu vůči UCP probouzí paralely z nedávné evropské historie. Tady prostě souběžně s vnější válkou, kterou proti Ukrajině vede Rusko, Ukrajina rozjela vnitřní válku proti naší církvi. Jako kdybychom byli nějakým způsobem součástí ruské církve. Přitom naše církev je totálně oddělená od Moskvy, přijali jsme vlastní stanovy a přerušili všechny vazby, nemáme už žádné administrativní vztahy s Moskvou.

Mluvíte v první osobě množného čísla, jako kdybyste byl členem UPC.

To nejsem, říkám to pro větší přehlednost výkladu. Ve skutečnosti otázka není politická, ale kanonická: Jak se církev stane církví autokefální, kdy už nad sebou nemá vyšší autoritu? V pravoslavném světě když se nějaká národní církev chce osamostatnit, trvá to normálně desítky let. Po rozpadu Sovětského svazu UPC získala nezávislost na Moskvě a samosprávu. Vazby na ruskou církev neznamenaly o moc víc, než že se ukrajinští biskupové účastnili svatého synodu v Moskvě. Nebo že UPC používala chrisma (křižmo – pozn. red.), tedy svěcený olej, vyráběný v Moskvě. Byly to vazby spirituální povahy. V květnu 2022 vesměs UPC zpřetrhala i tyto vazby. Stáhla svého biskupa ze svatého synodu, vrátila produkci chrisma do Kyjeva. Ale kanonickou vazbu zrušit jen tak nelze, ta samozřejmě zůstala. Jenom proto, že po ní prezident Zelenskyj a jeho pomocníci chtějí přerušit kanonické spojení s ruskou církví, to naše církev udělat nemůže. Prostě proto, že je církev, která nemůže udělat, co si Zelenskyj usmyslí. Tedy vyhlásili válku vlastnímu lidu.

Vlastnímu lidu, nebo menšině vlastního lidu? Jaký podíl věřících má dnes UPC?

Myslím, že většina věřících na Ukrajině patří k UPC. Na Ukrajině se dělá, jako že druhá církev, tedy Pravoslavná církev Ukrajiny, PCU, je oblíbenější. Není.

Viděl jsem právě oficiální statistiky, že UPC od války zažívá útěk věřících a že dnes jich nereprezentuje ani 10 procent.

To je naprostá kravina.

Z čeho tak soudíte?

Mohu se opírat jen o svou vlastní zkušenost při návštěvách Ukrajiny a kostelů v neděli. Navštívil jsem jich řadu. Předcházela tomu slova biskupa Onifreje, hlavy UOC, který mi řekl: Jediný způsob, jak se můžete sám přesvědčit, je na vlastní oči. Tak jsem šel, což pro mě nebylo normální (R. A. je Žid – pozn. red.), ale šel jsem. A viděl jsem plné kostely, kde dokonce museli celebrovat mše v řadě za sebou, vchody do kostela, které vypadaly jako vchod do metra, s neustálým proudem lidí, kteří jdou dovnitř, a lidí, kteří jdou ven. V Kyjevě. Ten přetlak je způsoben tím, že několik našich kostelů bylo buď zničeno, nebo ukradeno PCU. Ale kostely PCU byly prázdné a mně připomínaly muzea. Máme zprávy z víc míst napříč Ukrajinou, že v místě do kostela k OCU nikdo nechodí, tak se kostel zavřel. A v té samé obci se pravoslavní scházejí k obřadům buď v soukromých bytech, nebo i v lese.

Přitom tvrzení, že naši kněží jsou nějakým způsobem sympatizanti Moskvy, nemá oporu ve faktech. Ano, bylo vzneseno obvinění proti asi dvaceti kněžím, lidem, kteří skutečně utekli do Ruska a byli jeho sympatizanti, ale naše církev má kněží deset tisíc. Jestli je na Ukrajině nějaká organizace infiltrovaná Ruskem, organizace, která se vícekrát pokusila zavraždit i prezidenta, je to tajná policie. SBU má dnes na Ukrajině ohromnou moc. Buďme upřímní: na Ukrajině dnes nezbyl kousek demokratického zřízení. Je to de facto stát jedné strany, bez svobodných médií a jen s několika málo zbývajícími politickými svobodami. A do toho teď přichází obří útok na svobodu vyznání. To vše s podporou Spojených států. Musím konstatovat, že z těch desítek miliard dolarů poslaných na Ukrajinu jsme investovali přesně nula dolarů na rozvoj institucí. Čeho jsme tam s našimi penězi dosáhli, je nanejvýš tak korunovace Zelenského na krále, který si dělá, co chce. S pomocí Andrije Jermaka, člověka také všeobecně nepopulárního. Jermak je Rasputin Ukrajiny, pro Zelenského je někým, jako byl Sečin pro Putina (Igor Sečin je ředitel ropné společnosti Rosněfť – pozn. red.). Nechci mluvit o ukrajinské politice, zůstaňme u naší církve. Ale fakt je, že oba jmenovaní si UPC vzali jako vnitřního nepřítele, právě proto, že jsou tak nepopulární.

Není v tom trochu rozpor? Proč by si nepopulární prezident proti sobě ještě poštvával členy církve, která, jak říkáte, je masová?

Právě vinou své nepopularity se Zelenskyj ocitl ve vleku krajní pravice, opravdových etnonacionalistů. Čím jste si mocensky méně jistý, tím větší je potřeba vnitřního nepřítele. To můžete pozorovat i na útocích proti právním garancím pro používání ruštiny. Na Západě zapomínáme, že Ukrajina má ohromnou ruskojazyčnou menšinu. Její jazyková práva vždycky byla velkým politickým tématem; a za Zelenského byla trvale omezována. A do toho teď frontální útok na náboženské svobody.

Jedna námitka může být, že v pravoslavném světě víc než ve střední nebo v západní Evropě církev vždycky závisela na vládě, byla jí formovaná. V tom duchu by Zelenského útok na UPC vlastně byl pokračováním staré východní tradice.

Tak to je zajímavé ve světle toho, že naše církev v prezidentských volbách roku 2019 podpořila právě Zelenského. Někteří lidé tvrdí, že podpora, kterou mu UPC před volbami dala, byla pro Zelenského ve volbách zásadní. Myslím, že část odpovědi na otázku, proč dnes prezident nabral etnonacionalistický kurz, je ta, že ztrátou části východní Ukrajiny po ruské invazi on tak jako tak přišel o část své původní voličské základny.

Je ruské pravoslaví imperialistické?

Záleží na tom, co rozumíme pod ruským pravoslavím. Když se zaposloucháte do toho, co říká vysoká církevní hierarchie, vedení Ruské pravoslavné církve, tak ano, to jsou neuvěřitelně problematické věci. Propagace ruského miru, ospravedlňování války. Moskevský patriarcha Kirill a jeho okolí jsou, myslím, až moc blízko Putinovi a moci, to je evidentní. Něco jiného jsou pravoslavní věřící ve farnostech, žitá náboženská praxe.

A Zelenského ústřední argument, že skutečné vedení UPC není v Kyjevě, ale v Kremlu?

Držme se faktů. Od začátku války bylo za kolaboraci s nepřítelem nebo velezradu zatčeno malé množství kněží z UPC. Každý kněz, který je při něčem takovém přistižen, by měl být souzen podle trestního zákoníku, to se i děje. Opět – celkový počet duchovních v UPC je deset tisíc, v celkovém poměru jsou počty těch zadržených opravdu minimální. Bývalá ředitelka oné Státní služby pro etnickou politiku a svobodu svědomí sama konstatovala, že z kněží UPC bylo pro podezření z kolaborace nebo z velezrady vyšetřováno necelé jedno procento. Zlomek kněžského stavu.

Není to špička ledovce?

Neřekl bych, ta šetření probíhají už dva až tři roky, a pořád jich je velmi málo. Po ruském vpádu byly přijaty změny v liturgii, kněží už se nemodlí k patriarchovi Kirillovi v Moskvě, ale k metropolitovi Onufrijovi v Kyjevě. Často žehnali a žehnají svým farníkům, kteří jdou na frontu válčit za Ukrajinu. UPC pořádala sbírky pro ukrajinskou armádu. Onufrij se každý týden modlí za ukrajinské vojáky a za mír na Ukrajině. Ovšem je tu ta potíž s kanonickým právem, už jsme o ní mluvili, červený hadr pro ukrajinské nacionalisty.

A mě jako mezinárodního právníka šokuje to ticho na Západě. Intervenoval papež, Světová rada církví ten zákon odsoudila, v Británii anglikánská církev, velké lidskoprávní organizace jakbysmet. Ale Spojené státy nic. Pro americké ministerstvo zahraničí je to součást určitého přístupu k náboženství. Spojené státy došly k názoru, že náboženství se má stát součástí geopolitických sporů, že ve válce je přípustné tu či onu církev rozdrtit. V Americe se to dokonce stalo součástí takzvané občanské diplomacie. Do Washingtonu na konferenci o náboženských svobodách normálně pozvali z ukrajinské vlády pana Jelenského, neplést se Zelenským, aby jim vyprávěl o zákroku státu proti UPC. Opravdu, na konferenci o svobodě vyznání... To je Orwell. Podívejte, existuje nález Nejvyššího soudu USA z roku 1946, ten naprosto zakazuje zásahy státu do chodu náboženských obcí. Spojené státy to mají zakázané doma, ale ministerstvo zahraničí si nejspíš myslí, že ve světě má v tomto ohledu rozvázané ruce.

V dějinách americké diplomacie je takový postup, sám říkáte, bezprecedentní. Čím si ho můžeme vysvětlit?

Podle mě to souvisí s 11. zářím. Tehdy se objevilo pojetí, v němž vláda může rozdělovat náboženství na dobrá a špatná. Tím špatným náboženstvím byly určité formy islámu, které oni neměli pod kontrolou. A teď s válkou na Ukrajině, dokonce už před ní, od roku 2014, se Západ rozhodl, že pod kontrolu je na Ukrajině třeba dostat pravoslavnou církev. Konkrétně vláda Spojených států v osobě Victorie Nulandové rozhodla, že bude ze všech sil pomáhat Ukrajincům ustavit svou vlastní církev. Je to forma kulturního imperialismu. Ministr zahraničí Mike Pompeo společně s tehdejším ukrajinským prezidentem Porošenkem v podstatě donutili cařihradského patriarchu, aby převzal kontrolu nad ukrajinskou církví, jen aby už nespadala pod Moskvu. Ale porušili tím kanonické právo. Jedna z věcí, o které se v USA budu pokoušet, je plné kongresové vyšetřování bývalé náměstkyně zahraničí pro východní Evropu Victorie Nulandové, jejích aktivit při potlačování náboženských svobod na Ukrajině.

Máte pocit, že by vám někdo z politiků na Západě v téhle věci naslouchal?

Do České republiky jsme přijeli už se zkušeností, že kdykoli mluvíme s někým v Evropě, ti lidé jsou v zásadě neschopní odloučit se od velice zjednodušujícího ukrajinského narativu. A často jsou neschopní si vůbec vyslechnout, jaká je situace na místě, vzít na vědomí základní fakta. V Praze jsme se setkali s několika politiky, napříč stranickou scénou, jména samozřejmě neřeknu, je to citlivá záležitost. Ale náš dojem je, že diskuse s českými politiky byly daleko inteligentnější, než na co jsme zvyklí z většiny evropských zemí (Amsterdam do Prahy přijel z Německa – pozn. red.). Že ochota Čechů naslouchat byla vyšší. Netuším, jestli to bude mít nějaký politický dopad, ale lidé tady si vás aspoň vyslechnou. Snad proto, že to zaznívá od někoho, kdo má zakázaný vstup do Ruska, a přestože Ukrajinci mě zkoušeli pomluvit, jaký že jsem putinovec – vedli dokonce proti mně jakési trestní vyšetřování –, tak nikdo s mozkem v hlavě na to neskočí. Strávil jsem dvacet let soubojem s ruským státem, mám tam dvacet let zakázaný vstup. Ale nikdy nemůžu přijmout, že když je válka, můžeme vypnout ochranu národnostních, jazykových a náboženských menšin. Takhle přece z Ukrajiny akorát vytvoříme nejen stát jedné strany, ale něco, co bude zcela nepodobného jakémukoli státu v Evropské unii, kam se přitom Ukrajina hlásí.

Často se ujímáte politicky motivovaných kauz s mezinárodním přesahem. Asi nejznámější byl případ Chodorkovskij. Ty případy děláte za peníze, nebo pro bono?

Jak kdy. V roce 2014 jsem získal Výroční globální cenu za kauzu pro bono, což byla obhajoba jednoho whistleblowera, který rozkryl spoluúčast OSN na zločinech páchaných tehdy v Zimbabwe. Pro bono jsme zastupovali i opozičníky v Tanzanii, v Kamerunu... Takové skupiny nás většinou oslovují samy. S Ukrajinskou pravoslavnou církví to bylo tak, že jeden velmi bohatý Ukrajinec, který s námi spolupracoval, je významným členem UPC. Před Chodorkovským jsme brali podobné případy v Latinské Americe, jsme tam ostatně aktivní dodnes. Něco jsou platící klienti, typicky v nepolitických případech, jako může být ochrana investice a podobně. Teď právě si nás najala vláda Demokratické republiky Kongo proti Applu. Podezírá Apple z masivního poškozování lidských práv při těžbě surovin (kobaltu do baterií – pozn. red.).

Chodorkovskij za vaše služby platil?

On ne, ale platili za něj jiní. Já o něm tady nechci mluvit, Michail, kterého si vážím a obdivuji ho, nemá s mým angažmá pro Ukrajinskou pravoslavnou církev nic společného. Příběh UPC je zásadní sám o sobě, soustřeďme se, prosím, chvíli na něj.