Řada čtenářů si jistě povšimla alarmujícího trendu, který je zdokumentovaný na Západě a podle všeho se i k nám ve velkém přelévá. Dívky na prahu dospělosti jsou skleslé, úzkostné, deprimované a narůstají u nich sebevražedné sklony, a to dokonce natolik, že se počtem sebevražd začínají přibližovat chlapcům, kteří v této smutné statistické kategorii tradičně vedli. Fenomén je patrný od roku 2020, ale zřejmě je jen kulminací dlouhodobějšího vývoje. Německý psychiatr Michael Schulte-Markwort tomuto jevu věnoval i knihu Mutlose Mädchen – Deprimované dívky. Jaký má tento jev společenské pozadí?

Nedávné šetření American Enterprise Institute došlo k závěru, že u bílých žen generace Z (tj. ročníků narozených od poloviny devadesátých let dál) dochází k významnému nárůstu příklonu k liberalismu; 46% se jich identifikuje jako liberální, zatímco u bílých mužů generace Z je to jen 28 %. (Nejde ovšem o liberalismus v klasickém pojetí, ale spíš o to, co se v anglofonních zemích v mainstreamu a i ve všech zde citovaných studiích a šetřeních jako liberální uvádí, přesnější překlad by byl levicový, respektive progresivně levicový.) To je největší rozdíl mezi pohlavími za prováděné roky měření. Tyto genderové nůžky už se rozvírají nějakou dobu. Zatímco v posledních dvou dekádách se politická orientace žen i mužů držela na srovnatelných číslech, v posledních několika letech došlo u žen k výraznému posunu nalevo.

Mladé dívky a ženy přitahují nejnovější výhonky liberalismu – kultura sociální spravedlnosti, wokeness, kritická rasová teorie a obecně ideologie, v jejímž středu stojí identita, totiž přesvědčení, že je vše společenský konstrukt a že se musíme osvobodit od kulturních norem a tradic (jako je rodina, mateřství, pohlaví). Tak například Eric Kaufmann v šetření na on-line výzkumné platformě Prolific v letošním roce dostal na otázku „Jste spíš pro politickou korektnost (která chrání před diskriminací), nebo proti (což potlačuje svobodu projevu)?“ u 64 % britských žen ve věku do 30 let odpověď ve prospěch politické korektnosti – ve srovnání se 48 % britských mužů ve stejném věku.

Můžeme spekulovat, proč tomu tak je. Jedním z vysvětlení, jež se nabízejí jako první, je, že ženy počtem výrazně převyšují muže mezi studenty vysokých škol (v USA, Británii, západní Evropě i u nás tento poměr osciluje okolo 60 % ku 40 %), v prostředí, které přirozeně tíhne doleva. Ženy nadto víc studují humanitní obory a sociální vědy, kde je tato tendence ještě výraznější než v oborech exaktních.

Existují i jisté osobnostní předpoklady, které hrají roli; výše uvedená politická korektnost je asociována s osobnostním rysem přívětivosti (agreeableness), ve kterém ženy typicky dosahují vyššího skóre. Ženy také bývají výrazně konformnější. Safetyism, tedy jakási až abnormální posedlost bezpečím, je také vlastní spíš ženám, které mají ve srovnání s muži menší ochotu riskovat. Cancel culture kampaně lze vnímat jako nepřímé formy agrese, strategie upřednostňované právě ženami.

Dalším faktorem, který hraje významnou úlohu, jsou sociální sítě. Ve spojitosti s výše uvedenými osobnostními rysy a algoritmy navrženými tak, aby zvyšovaly naši angažovanost, se podílejí na radikalizaci uživatelů. Ten, kdo na sociální síť přišel s obavami ze změny klimatu, může za čas skončit s patologickým strachem z neodvratné apokalypsy. To se jistě může přihodit každému, ale jak uvádí psycholožka Jean Twengeová ve své knize Generations, jsou to právě dospívající liberální dívky, které uvádějí, že na sociálních sítích tráví minimálně pět hodin denně (dále v textu uvidíme, že čas reálně strávený před elektronickým displejem je ještě vyšší).

Ať už je příčina tohoto trendu jakákoli, podívejme se na to, jak ovlivňuje mladé ženy a jejich vztahy s opačným pohlavím. Politická polarizace vede ke zvyšující se nechuti chodit s partnerem, který nesdílí politické názory. Podle 86 % Američanů je těžší chodit s někým, kdo podporuje stranu na opačné straně politického spektra, a platí to zejména pro ženy. V seznamovacích aplikacích je možné narazit na varování jako „No Republicans“ či v nich lze vyfiltrovat uživatele na základě jejich ideového přesvědčení. Dokonce existují samostatné seznamky pro progresivisty (Lefty) a pro konzervativce (The Right Stuff). Trh je nesmírně flexibilní.

Už teď prudce klesá počet sňatků a narozených dětí. Většina britských žen ve věku do 30 let je bezdětná a neprovdaná. Ve Spojených státech je to obdobné. (U těch provdaných je politická spřízněnost s partnerem faktorem, který přispívá k vyšší partnerské spokojenosti a nižší rozvodovosti. A stabilní manželství jsou nejen zdrojem koheze společnosti a jsou zásadní pro blaho dětí, ale přispívají k pocitu osobního štěstí u mužů a žen.) Klesající sňatečnost je v Americe dokonce hlavním důvodem k poklesu celkového pocitu štěstí. Pro zajímavost, v USA je sezdáno 37 % liberálů – a 56 % konzervativců.

Zdá se, že konzervativní založení je pro pocit spokojenosti požehnáním; pro většinu konzervativnějších respondentů je přirozené, že vyznávají hodnoty a ctnosti vedoucí ke spokojenému rodinnému životu. Platí to zejména pro konzervativněji založené ženy.

Jiná Sněhurka

Moderní liberální narativ manželství a rodinu zobrazuje jako ohrožení osobní svobody; jakákoli forma závazku či odpovědnosti je pro něj omezením. Klasické pohádky se přepisují. Už nejsou vyprávěním o nehynoucí lásce, která všechno překoná. „Nejsme přece v roce 1937,“ říká Rachel Zeglerová, představitelka Sněhurky v nové verzi filmu od společnosti Disney, která právě přichází do kin. „Napsali jsme příběh Sněhurky, kterou nezachrání princ a rozhodně nebude snít o opravdové lásce; snít bude o tom, jak se stát vůdčí osobností naplňující potenciál, který v ní dříme.“

Feministický manifest Sophie Lewisové (nar. 1988) Zrušte rodinu / Manifest za péči a osvobození (česky 2023) tvrdí, že vám nikdo nemůže ublížit víc než vaše rodina, která stojí v cestě autonomní lásce a sdílené solidaritě, je to místo plné traumat a bolesti – a proto je nutné ji odstranit. Influencerka působící na Instagramu pod přezdívkou breadandflowers radí: „Nejlepší rada, co dokážu dát dívkám, které se snaží pochopit život, je úplně ignorovat muže… Myslím to vážně. Ignorujte to, co si o vás muži myslí, ignorujte jejich neupřímné komplimenty a polovičatou romantiku. Soustřeďte se na vlastní rozvoj. Věnujte se umění, sportu, přátelům, hrajte divadlo, dobrovolničte, ale nemarněte čas snahou potěšit muže. Budou vám k dispozici, až přijde čas a pokud o to budete stát. Nic vás ale nepřipraví o mládí víc než snaha, aby vás muži akceptovali.“ Podobně laděné rady do života lze na Instagramu najít pod tagem @fuck_patriarchy.

Zpěvačka Adele se loni v rozhovoru pro Vogue přiznala, že se „dobrovolně rozhodla rozvrátit celý svět svého dítěte a jít za vlastním štěstím… i když v manželství nebyla nešťastná. Nebylo to hrozné, ale bývalo by to dopadlo hrozně, kdyby nedala přednost sama sobě“. Popová zpěvačka, která po deseti letech opustila svého partnera, je médii glorifikována za své sebemrskačské rozvodové album 30. Na Instagramu je autorkou dvousekundového sloganu „Divorce, babe, divorce!“ a prodává náhrdelníky s nápisem DIVORCED (rozvedená).

Rozšiřující se propast mezi pohlavími ale není jedinou alarmující skutečností. Dívky z generace Z procházejí velkou duševní krizí. 30 % z nich vypovědělo, že v roce předcházejícím šetření vážně uvažovaly o sebevraždě. Jsou to právě mladé liberálně založené ženy, které mentálními problémy trpí nejvíc. Na otázku „Sdělil vám někdy lékař, že trpíte duševním onemocněním?“ z bílých liberálně zaměřených dívek ve věku 18–20 let odpovědělo kladně přes 56 %.

Jedním z vysvětlení je skutečnost, že liberálové používají externí locus of control (něco jako těžiště řízení, jednotný český překlad není ustálen, termín zavedený psychologem Julianem Rotterem a používaný v sociální psychologii, označující, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni, že jsou schopni řídit a ovládat výsledky své činnosti) – to znamená, že jsou přesvědčeni o tom, že jejich životy jsou řízeny externími faktory, jako je patriarchát či nadřazenost bílé rasy. Tato perspektiva je spojována s horšími výsledky v oblasti duševního zdraví, pasivními strategiemi zvládání zátěže, pocity bezradnosti a rezignace, stejně jako s vyšším rizikem sebevražedného chování. Konzervativněji založení lidé mají naproti tomu větší pocit kontroly nad vlastním životem. Celkem logicky pak locus of control souvisí s psychickou odolností a má účinek na stres u dospívajících.

Je přirozeně obtížné vyhlížet do budoucna s nadšením, když slýcháte domnělé feministky, že váš nezdar není vaše chyba, ale důsledek patriarchátu, že spokojenost s vlastním tělem nemá nic společného s vašimi stravovacími návyky či sportem, ale s nastavením společnosti, že jste vlastně nesvéprávná oběť, která nesnese hloupé sexistické vtipy ani tzv. mikroagrese – a že vás heterosexuální muži nenávidí. A že s tím nemůžete nic dělat, jen se zlobit. Tento narativ pak přejímají ve své komunikaci média i korporace.

V pasti

Mladé ženy a dívky se nikoli vlastní vinou ocitly v pasti. Můžeme je litovat, nebo si dělat legraci z jejich influencerek – což nikomu nepomůže. Musíme dívkám nabídnout to, co nejvíce potřebují - přesvědčivé a atraktivní protiargumenty a pozitivní perspektivy. Musíme vytvořit prostor mimo akademickou půdu a mimo algoritmy sociálních sítí, kde lze svobodně zkoumat myšlenky. Generace Z má mnohem méně životních zkušeností než předchozí generace: méně jich randí, méně jich má zkušenosti s brigádou či jinou formou práce, méně jich dokonce chodí ven. Už v roce 2016 došel vládní výzkum v Británii k závěru, že tři čtvrtiny dětí tráví venku (tj. v parcích, lesích a na hřištích) méně času než odsouzenci ve výkonu trestu. Přitom právě při těchto činnostech získávají děti i dospívající motorické i sociální dovednosti. Jejich chápání světa se tak čím dál více odvíjí od toho, co slyší ve vzdělávacích institucích, čtou v lifestylových časopisech a vidí na displejích svých mobilních přístrojů, kde se opakuje stále stejný narativ.

A jsou to rodiče, kdo musí aktivně zasáhnout proti ideologiím, které dívkám vštěpují tyto myšlenky o vlastní bezmocnosti, které odměňují hraní role oběti, které znevažují muže a které smysluplné závazky, jako je rodičovství, prezentují jako patriarchální past. Je to v zájmu duševního zdraví dospívajících.

A naprosto zásadní věc: je třeba dostat dívky ze sociálních sítí. Rodiče by měli vstup svých dcer na sociální sítě, které na ně mají toxický vliv, pokud možno co nejvíce oddálit. Jsou to platformy, které nejenže nabízejí extrémní ideologie, ale odtrhávají dívky od skutečného života, skutečných vztahů, odolnosti a získávání poznatků o životě z reálných zkušeností. Podle nejnovějších výstupů šetření Gitnux z ledna tohoto roku tráví američtí teenageři u displeje denně průměrně 7 hodin a 22 minut, ti čeští podle zkoumání Masarykovy univerzity z roku 2022 „pouhé“ 4 hodiny a 11 minut. Je na čase začít brát sociální média a další aplikace navržené tak, aby u uživatelů vytvářely angažovanost (tj. závislost), stejně vážně jako alkohol či gambling, protože škodí svým uživatelům i společnosti. K dospívání dívek patří jistá nejistota ohledně vlastního vzhledu, úzkost, zranitelnost a perfekcionismus, známe to všechny. Je ale extrémně náročné dospívat ve světě instagramových influencerek, tiktokových filtrů, on-line porna, on-line psychologických testů (Diagnostikujte si autismus) a reklam na psychofarmaka na ADHD. Dnes komerční společnosti poprvé v masovém měřítku dokážou tato zranitelná místa dívek dokonale zaměřit a vytěžit.

Pokud se nám nepodaří tyto nepříznivé trendy zvrátit a zachránit tyto dívky, které v současném světě nevidí východisko, pokud je i nadále budeme vystavovat rozdělující liberální ideologii, budou se rozdíly mezi mladými ženami a muži ještě prohlubovat. Nedokážeme-li tuto propast přemostit, zaplatí za to ženy i muži – a mnoho z nás bude této tristní budoucnosti čelit v úzkostech a samo.

V diskusi pod článkem Why Im Worried About The Rise of Liberal Women novinářky Freya India, ze kterého jsem ponejvíce čerpala, jsem našla komentář uživatelky jménem Noga Sklar, který problematiku trefně uzavírá: „Jako 72letá bezdětná žena vám všem radím: Vykašlete se na ty kraviny, vdejte se za pořádného chlapa a založte rodinu. Na ostatním sotva záleží, ať se feministky třeba zvencnou.“