Mickey Mouse, antropomorfizovaná a notně stylizovaná figurka samečka myši domácí (Mus musculus), vytvořená Američany Waltem Disneyem a Ubem Iwerksem, přišla na svět před pětadevadesáti lety a za tu dobu naši planetu úspěšně kolonizovala. Dnem jejího zrodu je 18. listopad 1928, kdy měl premiéru černobílý animovaný filmeček Parník Willie. Myšák je o rok mladší než podobně nestárnoucí partnerská dvojice domácích zvířat, kterou Josef Čapek, její tvůrce literární i výtvarný, nazval nikoli lidskými či zvířecími jmény, nýbrž pouze deminutivními apelativy, tedy pejsek a kočička.

A když už jsme si ze Spojených států odskočili do prvorepublikového Československa, připomeňme ještě, že další polidštěný tvoreček, který rovněž přežil svého tvůrce, mravenec Ferda, se zrodil (v hlavě Ondřeje Sekory) pět let po americké myši. Takže zpátky k ní.

Pod názvem Mickeyho nejkrásnější pohádky teď nakladatelství Egmont pod širokou střechou firmy Albatros Media přišlo s dotiskem svazku s osmi příběhy z „dětství“, „mladosti“, „zralosti“ i „senia“ slavného myšáka. Ten ve skutečnosti nestárne, jako nestárnou třeba Dušín, Hojer, Metelka ani jejich dva kamarádi, jimž Jaroslav Foglar dopřál pouze komické (?) přezdívky. Kolekce připomíná sté výročí založení malého filmového studia Walta Disneyho, které, jak praví propagace, „vyrostlo v zábavního giganta“. Není to nadsázka.

Onen první příběh, Parník Willie, je tu pietně prezentován v podobě připomínající tu původní: vybraná okénka mají po stranách perforaci jako filmový pás. Obrázky jsou opatřeny vysvětlujícími popisky, de facto zbytečnými. „Pro čtenáře od 6 let“ jistě není obtížné pochopit, co se tady děje, třeba: „Začal bubnovat na vědro, popelnici, hrnce a pánvičky.“ Ačkoli „Zahrál taky na valchu“ je možná informace užitečná, dítě se aspoň doví, jak se ta podivná věc, kterou Mickey třímá, vlastně jmenuje. A když čte „DRRRNNN!“, snad si i představí zvuk, k jehož vlastnoručnímu vytvoření se dostane už leda v nějakém skanzenu. Další příběh, Ples ve stodole, má vročení 1930 a jeho ilustrace „jsou typické pro třicátá léta“, jak praví nápověda. Ano, jsou takové sekorovské. Mickey čistí pendlovky je příběh z roku 1930, autentický snad v syžetu, avšak s ilustracemi, které raději jen „napodobují styl klasických příběhů“, asi aby děcko knihu neodhodilo jako veteš, jejíž kouzlo nedocení. Meziválečný výběr uzavírá Statečný krejčík, film, který „byl po svém uvedení v roce 1938 nominován na Oscara“, i tady jsou obrázky adjustovány tak, aby působily dojmem filmového pásu.

Následují příběhy Čarodějův učeň (1940), Mickey a kouzelné fazole (1947) a Mickeyho vánoční koleda (1983), adaptace novely Charlese Dickense, v níž malý hlodavec „hraje“ Boba Cratchita. Nad takovou adaptací si čtenář (jistěže ne dětský) asi položí otázku, k čemu je dobré, když lidskou postavu, mezitím už třeba klasickou, představuje ve filmu či v komiksu živočich vybavený lidským intelektem a vůbec lidskými vlastnostmi, de facto člověk s jakousi škraboškou, připomínající myš jen vzdáleně. K čemu by byl dobrý Mickey v roli Hamleta, D’Artagnana nebo dejme tomu četníka ze Saint-Tropez (i když zrovna jeho herecký představitel se urputně pitvoří jako nějaká figurka ze studia Disney)? Aby děti, až povyrostou, byly připraveny na recepci původních literárních či filmových děl? Musí být všechno rozkresleno a rozpohybováno jako příprava na samostatnou četbu, běda, neilustrovanou? Má vést k literatuře takováto pohodlná pěšinka? Ale to jen na okraj.

Kolekci završuje Princ a chuďas (1990), inu ovšem, další literárně-filmová adaptace, tentokrát známé povídky Marka Twaina. V tomto případě prý „byl Mickey naposledy ztvárněn tradiční animací. Potom už přišly ke slovu počítače“. Takže stručné dějiny myšáka, který dobyl (nebo dobil?) svět.

Můžeme se nad kýčovitostí Disneyových i disneyovských figurek pohoršovat, avšak nebude nám to nic platné. Patří k USA 20. století, jako k nim patří Charlie Chaplin, Marilyn Monroe nebo Andy Warhol. A k 21. století? To se uvidí.

Disney: Mickeyho nejkrásnější pohádky. Přeložila Barbora Vybíralová. Nakladatelství Egmont ve společnosti Albatros Media, a. s., 192 str.