Referendum o Andreji Babišovi skončilo jeho drtivou porážkou. A zvolením Petra Pavla prezidentem s nejsilnějším mandátem v historii České republiky při nejvyšší volební účasti. Armádní generál ve výslužbě dostal skoro 3,4 milionu hlasů. Andreje Babiše porazil rozdílem téměř milionu voličů. Byl to největší rozdíl ze všech českých přímých prezidentských voleb. Když před pěti lety vyneslo Miloše Zemana na Pražský hrad necelých 2,9 milionu hlasů, rozjela se velká debata, jak obrovskou moc a sílu mu tato podpora dává. Teď jsme ještě skoro o půl milionu výš.

Petru Pavlovi k rekordnímu vítězství pomohla osobnost soupeře. Průzkumy dlouho signalizovaly, že Andrej Babiš nemá šanci vyhrát. Že bude poražen. A hodně. Vysvětlením byl nepřekonatelný odpor většiny voličů. I Andrej Babiš to věděl. Několik let. Tato prezidentská volba byla spíš proti něčemu než pro něco. Petr Pavel začal vlny nadšení naplňující náměstí v Ostravě, Ústí nebo Brně v počtech, která ta města naposledy zažila v roce 1989 nebo po triumfálním vítězství českých hokejistů v Naganu. Do Petra Pavla si lidé začali projektovat, že on je tím, kdo zachrání zemi před Andrejem Babišem. Sám generál, který není žádný strhující řečník, přiznával, že ho nadšení ve městech velmi překvapilo. Až v posledních dnech před druhým kolem prohlásil, že se v té roli začíná cítit dobře a tu masivní podporu si začíná užívat. Petr Pavel porazil Andreje Babiše téměř stejným skóre jako v dubnu ve Francii Emmanuel Macron Marine Le Penovou. V Paříži to bylo 58,55 versus 41,55 procenta. U nás 58,32 versus 41,67. I ve Francii se volilo spíš proti Le Penové než pro Macrona, který se jako úřadující prezident netěšil velké popularitě. Národní sdružení Le Penové vyvolává u většiny Francouzů podobně nepřekonatelný odpor jako Andrej Babiš. Toho ho nezbavil ani lesk předvolební schůzky s Macronem v Elysejském paláci.

Tady je šest fenoménů, jimiž byla tato prezidentská volba výjimečná.

Rekordní zájem

Proti Francii je tady ale jeden velký rozdíl. Macron v dubnu vyhrál při jedné z nejnižších účastí. Volit tehdy přišlo 73,7 procenta lidí. V zemi, která má asi nejsilnější prezidentský systém z vyspělého světa, jsou účasti vysoce nad 70 procent standardem. V roce 2002, kdy se do druhého kola dostal otec Le Penové Jean-Marie Le Pen proti republikánu Jacquesi Chiracovi, hlasovalo 82,3 procenta lidí. Nynějších 70,5 procenta lidí, kteří přišli k prezidentské volbě u nás, je rekord. Před deseti lety vyhrál Miloš Zeman proti Karlu Schwarzenbergovi v druhém kole při účasti 59 ,1 procenta. Před pěti lety Zeman porazil Jiřího Drahoše, když volilo 66,6 procenta lidí. Průzkumy před volbou ukazovaly, že se chystá jít odevzdat hlas především nestandardně vysoký počet mladých lidí. To byl výsledek mobilizačního efektu proti Andreji Babišovi. V nejmladších generacích totiž tradičně bývá volební účast nižší.

Nepřekonatelný odpor mobilizoval

Andrej Babiš věděl, že jde do prohrané volby právě kvůli nepřekonatelnému odporu většiny společnosti. Věřil, že mu nahrají okolnosti. Válka, rekordní propad životní úrovně, vysoká inflace, energetická krize. Chtěl z prezidentské volby udělat referendum o vládě. V některých televizních debatách vystupoval, jako by proti němu nestál Petr Pavel, ale Petr Fiala. Jedním z nejfrekventovanějších sloganů bylo „vládní kandidát“ a „asociální vláda, která mluví o válce“. Babiš věděl, že musí jet na hraně nebo za ní, jinak nemá šanci. Z kampaně před druhým kolem udělal strašením z války nejodpornější kampaň po roce 1989.

V pondělním rozhovoru pro iDNES.cz ze svého svěřenského fondu Babiš přiznával, že z míry odporu lidí proti sobě je i sám překvapen. „Pochopil jsem, že nenávist vůči mně je takových rozměrů, že je to až děsivé. A myslím si, že kdyby na prezidenta republiky kandidoval Putin vůči Babišovi, tak přede mnou média upřednostní i toho Putina. Ta nenávist je fakt šílená. Ať mi už ale někdo vysvětlí, v čem jsem takové zlo? Proto, že jsem nekradl, že jsem nechtěl dělat kšefty s tradičními stranami? Teď Babiš zmizí a uvidíme, o čem se bude mluvit a psát bez Babiše.“

Přesné průzkumy a odhady výsledků

Z této prezidentské volby velmi dobře vyšly agentury na průzkumy veřejného mínění. Klišé „nevěřím průzkumům“, kterým se rádi ohánějí někteří intuitivní pozorovatelé české politiky, se příště bude vyslovovat o něco hůř. Průzkumy velmi dobře trefily všechny trendy. Od začátku signalizovaly nepřekonatelný odpor k Andreji Babišovi. Když na podzim přišel první odhad výsledků druhého kola v průzkumu agentury Ipsos pro podcast Insider, ukazoval, že Babiš prohraje v druhém kole s každým. Petr Pavel po měl porazit s převahou 67 procent, Danuše Nerudová dokonce s 68 procenty. S postupujícím časem se v různých agenturách převaha v druhých kolech ustálila kolem 57 až 58 procent. Přesně tak nakonec volby dopadly. I poslední odhady před moratoriem byly velmi přesné. Trefily se i s volební účastí. Agentury navíc přišly s modely, které dokázaly výsledky odhadnout už po sečtení pár procent. Asi jediný, kdo přiznal už v neděli otevřeně, že ho síla porážky Andreje Babiše překvapila, byl prezident Miloš Zeman.

Přímá pomoc poražených

Výraznou změnu přinesla do voleb přímá podpora poražených Petru Pavlovi v druhém kole. Odstartovala ji hned v sobotu po prvním kole Danuše Nerudová, která Pavlovi nabídla nikoli jen slova, ale i činy. Poctivě s ním objížděla náměstí. Dala k dispozici celý svůj tým, který byl silnější třeba na sociálních sítích než ten generálův. Nabídla reklamní plochy. Ve stejném stylu se přidali i Pavel Fischer a Marek Hilšer. Na výsledek to mělo výrazný vliv. Zvlášť u Nerudové, která skončila v prvním kole třetí téměř s 14 procenty a vyrovnanou podporou napříč republikou. Těsně po prvním kole naznačovaly průzkumy, že 70 procent těch, kdo jí dali v prvním kole hlas, jde v druhém volit Pavla. Dvacet procent zvažovalo, že dá hlas Andreji Babišovi, a zbývajících deset procent chtělo zůstat doma. Podle posledních průzkumů těsně před druhým kolem se chystalo jít Pavla volit 90 procent fanoušků Nerudové. Podobné do bylo u čtvrtého Pavla Fischera. V řadě zemí je přitom pravidlem, že samotná rétorická podpora velmi často voliče nepřesvědčuje. Tady zafungovala autentická podpora soupeřů.

Média na jedné straně

Kromě vlády Petra Fialy si Andrej Babiš udělal soupeře i z médií. Neustále opakoval, že jeho soupeřem není Petr Pavel, ale média. Svým způsobem měl pravdu. Žádné z důležitých médií včetně iDNES.cz z Babišovy skupiny Mafra (toho času ve svěřenském fondu) Babišovi nefandilo. Z komentářů bylo zřejmé, že média si přejí vítězství Petra Pavla a Babišovu výraznou porážku. Není to tak, že by média nějak manipulovala zpravodajství. Čistě zpravodajský žánr ale čím dál víc nahrazuje interpretativní žurnalistika. Jedna věc je, že se něco stalo, druhá, co to znamená. Což už je přesně interpretace. K dojmu navíc výrazně přispívají názorové texty. Čtenáři si víc pamatují silná jména výrazných komentátorů než zpravodajů. To snadno vytvoří dojem, že média stála na Pavlově straně. V komentářích určitě ano. Včetně Babišova iDNES.cz. Ne vždy byla podpora přímá, ale z kontextu jasně vyplývala. U soukromých médií není jasné vyjádření názoru včetně podpory konkrétního kandidáta zvlášť v tak vyhrocené době ničím špatným. V anglosaském světě naopak před volbami vycházejí přímo doporučení čtenářům, koho volit. Je to dlouhá tradice, která pak dává čtenáři jasně najevo názorovou preferenci. A zároveň šanci posoudit, jak kvalitní je zpravodajství, když znají názor redakce. Soukromá média nic nenutí být nestranná. Zavazuje je jen důvěra čtenářů. Politik si musí umět média získat. Stejně jako si musí umět získat voliče. Andrej Babiš to nedokázal. Ale vyhrát se dá i proti médiím, jak to předvedl v roce 2016 Donald Trump. Veřejnoprávní média, která si lidé musí povinně platit z koncesionářských poplatků jako veřejnou službu, jsou samozřejmě jiný příběh. Tam je objektivita podstatou veřejné služby.

Časovaná bomba zapomenutého severu

Vítězství Petra Pavla bylo nakonec tak přesvědčivé, že vymazalo všechny úvahy o rozdělení země na města a venkov, centrum a periferii, chudé a bohaté, elity a nižší vrstvy, mladé a staré. Nový prezident zvítězil ve všech krajích s výjimkou tří severních regionů na Ústecku, Ostravsku a Karlovarsku. To jsou bohužel místa, kde se dlouhé roky bez větší pozornosti kumulují sociální problémy a kvalita života je tam nižší než jiných regionech. Podpora Andreje Babiše stoupala s klesajícím bohatstvím na obyvatele. Jenže nižší příjmy nejsou jediná potíž těchto míst na severní hranici země. Data jasně ukazují, že tam lidé mnohem víc umírají na civilizační choroby od rakoviny po infarkty než v bohatších místech. Že jsou tam nesrovnatelně horší školy i perspektiva dobré kariéry. To s sebou přirozeně přináší frustraci, pocit, že na lidi z těchto míst se zapomnělo. Od toho už je kousek k volbě proti systému, který ti lidé považující za nespravedlivý. Nosičem vzdoru byl tentokrát Andrej Babiš, který nasliboval posílení pečovatelského státu. Na severu tiká časovaná bomba vážných sociálních problémů, které by měli politici začít co nejrychleji řešit. Není to žádná česká specialita. Kdo viděl americký Detroit nebo belgické Charleroi, ví, jak špatně to může dopadnout.